Zdanění výsluhového příspěvku

Od 1. ledna 2011 je změnou zákona o dani z příjmu nově zavedeno zdanění příspěvku  za službu patnáctiprocentí srážkovou daní. V této souvislosti se na nás obracíte s dotazy k  této problematice. Ke stanovisku JUDr. Petra Tomka, které s jeho svolením zveřejňujeme jsme připojili link na stanovisko Odborového svazu hasičů k návrhu novely zákona o dani z příjmu z 6. srpna 2010, které jsme uplatnili prostřednictvím legislativní rady ČMKOS v rámci mezirezortního připomínkového řízení. Zdeněk J. Oberreiter předseda OS hasičů

Stanovisko ke zdanění výsluhových nároků

 Dnem 1. ledna 2011 vstoupil v účinnost zákon č. 346/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. V důsledku toho bylo zrušeno dosavadní osvobození výsluhových nároků (s výjimkou odchodného) od daně z příjmů. Výsluhový příspěvek, úmrtné a příspěvek na pohřeb příslušníka podléhají od výše uvedeného data dani z příjmů ve výši 15 %.

V souvislosti s tím se na vedení Nezávislého odborového svazu Policie České republiky obrací bývalí příslušníci s dotazy, jak se mají proti této změně bránit a jaké kroky v této situaci učiní odbory. Považujeme za nezbytné vysvětlit některé právní aspekty změny a poukázat na některé chyby, jichž se dopouští ti, kdož různými médii šíří nesprávné informace a živí zbytečné naděje na zvrácení daného stavu.

Velmi často se lze setkat s názorem, že zdanění výsluhových nároků je protiústavní. K tomu je nutno poznamenat, že na zdanění jakýchkoli příjmů státem nemůže být nic protiústavního. Zdaňovány jsou nejen příjmy z výdělečné činnosti, ale také další příjmy občanů. Připomeňme ustanovení § 2 odst. 2 zákona o dani z příjmů, které stanoví, že „Poplatníci, kteří mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují, mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí“. Z této zákonné povinnosti činí zákon některé výjimky, a to tím, že některé příjmy jsou od daně osvobozeny (§ 4). Nelze popřít, že je v pravomoci státu stanovit, které příjmy, a na jakou dobu od daně osvobodí. Hledat v postupu odstraňujícím výjimku z obecné povinnosti rozpor s ústavními předpisy je zbytečné.

Úvahy o tom, že zdanění výsluhového příspěvku je nepřípustnou změnou podstatných náležitostí demokratického právního státu a ohrožením základů demokratického státu, patří k argumentům, jež nelze, mírně řešeno, považovat za relevantní. Do stejné kategorie je možno zařadit tvrzení, že nárok na nezměněný výsluhový příspěvek je přirozeným lidským právem. Poukaz na rozpor s ustanovením § 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, které stanoví, že „Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu.“, není na místě. Základním právem uvedeným v čl. 30 Listiny je „právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.“ Výsluhový příspěvek však není dávkou důchodového (sociálního) zabezpečení zabezpečující občana ve stáří (tím je zejména starobní důchod) ani plněním při nezpůsobilosti k práci (tím je např. nemocenské nebo invalidní důchod), natož dávkou při ztrátě živitele.

Pro podporu tvrzení o protiústavnosti zdanění výsluhových nároků je argumentováno rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva v případě Bucheň versus Česká republika (rozsudek ze dne 22. listopadu 2002, stížnost č. 36541/97). V konkrétním případě se však jednalo o zcela jinou situaci. Vojákovi z povolání byl v roce 1993 zcela upřen nárok na výsluhové nároky. Nešlo tudíž ani o změnu podmínek poskytování výsluhových nároků, ani o jeho zdanění. Otázka osvobození výsluhových nároků od daně nemá s existencí nabytých práv žádnou souvislost. Rozsudek je tak v dané věci zcela nepoužitelný.

Samozvaní rádci postižené příslušníky vyzývají k tomu, aby se obraceli na ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra s žádostí o vydání rozhodnutí ve věci zdanění výsluhového příspěvku a o doplacení dlužné částky výsluhového příspěvku. Uvedený ředitel není daňovým orgánem, stejně jako jím není útvar policie, který vyplácí služební příjem, z něhož odvádí daň z příjmů, proto není oprávněn vydávat jakékoli rozhodnutí o dani. Je služebním funkcionářem, který přiznává nárok na výsluhový příspěvek v nezměněné výši, protože se právní úprava výsluhového příspěvku k 1. lednu 2011 nezměnila. Povinnost odvést daň je mu dána zákonem, proto je nesmyslné, požadovat na něm, aby bývalému příslušníkovi vyplatil tu část, kterou je z výsluhového příspěvku povinen odvést státu.

Nelze argumentovat ani nepřípustnou retroaktivitou.Nejedná se o úpravu právních vztahů, které se uskutečnily před účinností nového zákona, ale výlučně o úpravu vztahů pro futuro. 

Také argument, že z výsluhových nároků podle § 168 zákona o služebním poměru lze provést pouze srážku ve prospěch bezpečnostního sboru a nikoli zálohu na daň z příjmů, neobstojí. Plátce daně je povinen srážku provést přímo podle části čtvrté zákona o dani z příjmů.

Z uvedeného vyplývá, že brojit proti zdanění výluhových nároků právními prostředky je více než problematické. 

Jednání o zrušení osvobození výsluhových nároků se vedlo v rovině politické. Na rozdíl od Policie České republiky, která se zákonnou změnou souhlasila a neměla připomínek, odbory byly zásadně proti a vedly celou řadu jednání s politickými subjekty, aby ke změně nedošlo.

Praha, 24. ledna 2011

 JUDr. Petr Tomek místopředseda NOS PČR

 Stanovisko Odborového svazu hasičů ze srpna 2010

Fotogalerie: Zdanění výsluhového příspěvku