Směrnice k pracovní době: Omezení pracovních hodin a větší vliv pracujících na zdravější život v práci

Rezoluce ke komunikaci Evropské komise z 24. března 2010 je prvním stupněm konzultací sociálních partnerů na úrovni Evropské unie při přezkumu Směrnice k pracovní doběPřijato ...

Rezoluce ke komunikaci Evropské komise z 24. března 2010 je prvním stupněm konzultací sociálních partnerů na úrovni Evropské unie při přezkumu Směrnice k pracovní době

Přijato Výkonným výborem ETUC v Bruselu 2. června 2010
Úvod

1) Evropská komise schválila 24. března Komunikaci týkající se přezkumu Směrnice k pracovní době (WTD), která jí dává právní formu a stává se (zase) prvním stupněm v konzultacích sociálních partnerů Evropské unie (EU) v otázce „možného směřování činnosti EU vzhledem ke Směrnici k pracovní době“. Komise navrhuje komplexní přezkum WTD a vyzývá sociální partnery, aby „široce reflektovali povahu regulace pracovní doby, která bude nezbytná pro to, aby bylo možné zvládnout výzvy 21. století.“

2) Směrnice 2003/88EC (revidující původní WTD z roku 1993) je klíčovým prvkem přínosu sociální politiky EU, zakládající se na právním základu Smlouvy o „zdraví a bezpečnosti“, ale také na konvencích Mezinárodní organizace práce (ILO) a dalších mezinárodních normách. Komise nepřikládá ve své Komunikaci patřičný význam tomuto základnímu právnímu rámci a to speciálně implikacím Charty základních práv (CFR), která je nyní právně závazná pro současný proces přezkumu.

3) Evropská unie a její členské státy mají dvojnásobnou právní povinnost zajistit, že „každý pracující má právo na limitující omezení jeho pracovních hodin“, které bere ohled na jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost (článek 31 CFR), a aby se progresivně omezily (dlouhé) pracovní hodiny a přitom byla zachována zlepšení (článek 151 TFEU).
Kromě toho WTD stanoví, že „zlepšení bezpečnosti a zdraví pracujících při práci je cílem, který by neměl být podřízen čistě ekonomickým úvahám“. Jakýkoli „komplexní přezkum“ Směrnice musí jasně respektovat a stavět na těchto poznatcích Evropského společenství.

4) To znamená, že jakákoli revize bude muset dospět k ukončení opt-outu /výjímek

(Pozn. překl. - Opt-out je trvalá výjimka z práva Evropské unie pro členský stát. Česká republika má de iure opt-out z Listiny základních práv Evropské unie. Dalším příkladem jsou opt-outy Dánska, Velké Británie a Švédska pro zavedení Eura.)

a počítat s plným uznáním času při povolání na pracoviště jako s pracovní dobou, a rovněž s kompenzačním odpočinkem čerpaným ihned po době strávené ve službě, a to v souladu s právní teorií ECJ (ECJ - Evropský soudní dvůr). V tomto ohledu ETUC připomíná a vyzývá Evropský parlament, aby zaujal jasný a pevný postoj a žádá, aby respektoval absolutní většinu při hlasování 17. prosince 2008. Jakýkoli pokus prodlužovat nebo rozšiřovat praxi pracovní doby zahrnující dlouhé, nepravidelné a nezdravé hodiny z důvodů finančních a / nebo podnikání, musí být považován za jednání, které není v souladu s těmtito právními povinnostmi a základními pravidly ochrany zdraví a bezpečnosti. ETUC nepodpoří jakoukoli iniciativu revize, která se jasně a nezpochybnitelně nevyjádří k těmto bodům.

Hodí se Směrnice k pracovní době do 21. století?

5) Hlavním cílem WTD je a musí zůstat ochrana zaměstnanců proti zdravotním a bezpečnostním rizikům dlouhých a nepravidelných pracovních hodin. Koncept zdraví a bezpečnosti musí být interpretován v širším smyslu jako široce zaměřený na všechny faktory. A to somatické nebo z jiného hlediska připadající v úvahu, že ovlivní zdraví a bezpečnost zaměstnance v jeho pracovním prostředí a také je nutné vzít v úvahu nové pohledy na zdraví a bezpečnost pracujících.

6) Ochrana před dlouhou a nepravidelnou pracovní dobou je důležitá, aby chránila jednotlivého pracovníka i možné třetí strany (v dopravě, zdravotní péči atd.), ale také limitovala zhoubnou soutěživost, týkající se pracovních podmínek. V kontextu globalizace a europeizace pracovních trhů, jsou nezbytné jasné a nezpochybnitelné minimální standardy – bez opt-outů / výjímek - zajišťující základ v soutěži a to jak národně, tak přes hranice, aby se zajistila spravedlivá soutěž a podpora pracujících při otevřených hranicích a trzích. Slušné úrovně platů jsou podstatným předpokladem k ochraně zdraví a bezpečnosti, aby se zabránilo nepřiměřenému tlaku na zaměstnance, aby přijímali nezdravé a nespravedlivé pracovní podmínky.

7) V posledních výzkumech nejsou vůbec žádné podklady podporující hledisko, že ochrana pracujících před dlouhou a nepravidelnou pracovní dobou je zastaralá. Zajištění této ochrany již umožňuje široký rozsah flexibilních variant a odchylek. Spíše než zavádět ještě více „flexibility“, WTD potřebuje posílit, aby zajistila, že pracující jsou lépe chráněni před zdravotními a bezpečnostními riziky nových pokynů při organizaci práce a před novými formami smluvních dohod, které ovlivňují pracovní dobu.

Stanoviska ETUC

8) V posledních 7 letech se ETUC a její členské organizace s podporou většiny Evropského parlamentu (EP) zmobilizovaly proti návrhům oslabit WTD (Směrnici k pracovní době). Tento proces nakonec vedl k nezdaru dohodovacího řízení s Evropskou radou na jaře 2009. O rok později, a to je stanovisko ETUC, nemůže Evropská komise jen ignorovat tuto historii.

9) ETUC nemůže a neopustí základní koncepce, které jen podtrhují dlouhou historii výzkumu v oblasti zdraví a bezpečnosti a její regulaci, která stále jen podtrhuje naše hlavní požadavky:

a) Bezpečnost a zdraví pracujících při práci nemohou být druhořadé z čistě ekonomických a finančních zájmů.

b) Individuální opt-out /výjímka není slučitelná se základními zásadami ochrany zdraví a bezpečnosti. Pracovní hodiny musí být limitovány na průměrné maximum 48 hodin, bez výjímek. ETUC bude pokračovat v mobilizování za ukončení výjímek ve WTD a její užívání v praxi.

c) Práce při povolání na pracoviště je pracovní doba a ne odpočinek. Toto je postoj a znalost společenství, které se teď musí naléhavě prosazovat. ETUC nebude akceptovat zavedení nové kategorie „neaktivní“ pracovní doby mezi prací a odpočinkem.

d) Pojem „odpovídající kompenzační odpočinek“ je ve WTD fundamentální. ETUC nemůže akceptovat jakési oslabování této zásady. Odpovídající odpočinek musí následovat okamžitě po povolání k povinnosti / služby tak, jak to posoudil ECJ (Evropský soudní dvůr)

e) Období 4 měsíců pro průměrný 48 hodinový pracovní týden dává postačující rámec pro moderní potřeby společností a pracovníků. Delší období bez řádných záruk může vést k jednostranně předepsaným extrémně dlouhým a nepravidelným typům pracovní doby, která je nepřijatelná.
Odchylky od tohoto základního pravidla, když je to nevyhnutelné, musí být být provedeny takovou formou, aby byla podporována dohodnutá řešení mezi dostatečně silnými vyjednávajícími stranami, které mohou zajistit vyrovnaný výsledek. Nejlepší zárukou je proto dodržování kolektivního vyjednávání jako předpokladu k odchylkám ze 4 měsíčního období.
f) Proto se musí průměrné maximum 48 hodin WTD chápat, že je aplikováno „pro pracovníka“ a ne pro kontrakt, bez ohledu na to, jestli má pracovník více kontraktů s tím stejným nebo jiným zaměstnavatelem. Toto je jediná interpretace slučitelná se zdravotním a bezpečnostním cílem Směrnice.
10) Navíc by WTD asi potřebovala přezkoumat s ohledem na svůj význam pro 21. století, aby:
a) Aktualizovala pojem „uzpůsobit práci pracovníkovi“, a potvrdila, že průměrný moderní pracovník je člověk (muž / žena), který má další závazky v životě než jen práci, což může vést k různým potřebám během života;
b) Zaváděla opatření vedoucí k posílení vyjednávací pozice pracujících při ovlivňování typů pracovní doby přizpůsobené jejich potřebám;
c) Uznávala „lepší pracovní dobu“ jako faktor ke zlepšení produktivity a omezení špatné docházky;
d) Vysvětlila definici „pracovníka“, o kterém WTD hovoří, limitovala exkluze ze sféry vyššího a řídícího personálu vůči skutečným pozicím služebně vyššího a řídícího personálu, řešila předstírané sebezaměstnávání a vzala v úvahu rozšíření ochrany na vlastní zaměstnance;
e) Vyzvala členské státy k posílování tlaku investováním do pracovních inspekcí a podporovala iniciativy sociálních partnerů.
11) Tyto otázky se obzvlášť týkají veřejného sektoru (speciálně zdravotní péče a sociálních služeb, ale také ostatních služeb v první linii jako jsou policie a hasiči) a také stále vzrůstajícího počtu pracujících žen a zvýšených potřeb a požadavků na služby podporující pracující rodiny a stárnoucí populaci.
12) Flexibilní pracovní doba v průběhu pracovního života je důležitým předpokladem pro zdravější život v práci; to může přispět k dosažení cíle zvýšit počet zaměstnaných starších lidí, a to je možné pouze tehdy, jestliže pracovníci nejsou vyčerpáni dlouhou pracovní dobou v průběhu mnoha let před skutečným datem důchodu. Jakýsi „přístup během života“, ve kterém jsou typy pracovní doby potenciálně pravidelně přizpůsobovány potřebě pracovníka, mohou vést k „vítěznému přístupu také z pohledu zaměstnavatele.
13) Ekonomická krize dává konkrétní obrys debatě o pracovní době a adaptabilitě. S tím, že v mnoha zemích EU stále roste nezaměstnanost, je logické podporovat řešení, která udrží v zaměstnání co nejvíce pracovníků, spíše než tlačit na některé pracovníky, aby pracovali déle!
14) Podpora zdravých pracovních hodin není jen „správná věc“, kterou je třeba dělat v zájmu pracujících, ale může také sloužit jako efektivní strategie soutěživosti. Organizace a podniky mohou získat zvýšenou produktivitou, snížením absencí v práci a nižší fluktuací zaměstnanců. Také zlepšenou motivací a morálkou pracovníků a efektivnějším využitím času s lepším pracovním výkonem. Vše hovoří pro vítězný přístup, kdy je uplatňováno omezování dlouhé pracovní doby v rámci toho, že se zaměstnavatelům a zaměstnancům nabídne více adaptability.
15) Komise musí zapojit veškerý relevantní výzkum a důkazy ILO, Dublinskou nadaci a další, do svého nadcházejícího sociálního a ekonomického zhodoncení a vzít je v úvahu při předkládání svých návrhů na revizi Směrnice k pracovní době. Toto účinné vyhodnocení by mělo být k dispozici před druhou etapou konzultací sociálních partnerů Evropské unie, aby se zajistilo, že mohou zaujmout informovaný postoj k návrhům Evropské komise.
16) Jakákoli iniciativa pozměnit Směrnici musí přestat s výjímkami a najít vyrovnaná a právně udržitelná řešení pro pracovní dobu při povolání do zaměstnání a respektující právní názor Evropského soudního dvora. ETUC a jeho členské organizace nebudou podporovat žádné návrhy, které by oslabily současnou Směrnici. V takové situaci se soustředí na lepší implementaci a posílení současné Směrnice a právní teorie a zvýší její povědomost a zmobilizují se na všech relevantních stupních proti používaní výjímky (opt-autu) a ostatním špatným uspořádáním pracovní doby v praxi.
17) ETUC nebude uvažovat o zahájení dialogu s organizacemi zaměstnavatelů na Evropské úrovni co se týká přezkumu nebo revize Směrnice k pracovní době (WTD), pokud budou pozice evropských sociálních partnerů od sebe příliš vzdálené, než aby bylo možné očekávat plodný výsledek. Z pohledu ETUC zde nejsou v současné době podmínky pro to, aby se o této věci jednalo v sociálním dialogu.

Přeložil Milan Skalník