Reakce na zdravotní novely odjinud.

Nahlédnutí do kuchyně Ministerstva zdravotnictví V neděli 2.března 2008 vystupoval v Otázkách Václava Moravce na ČT1 ministr zdravotnictví a trochu mu oponovaly dvě ...

Nahlédnutí do kuchyně Ministerstva zdravotnictví
V neděli 2.března 2008 vystupoval v Otázkách Václava Moravce na ČT1 ministr zdravotnictví a trochu mu oponovaly dvě političky, na které asi přistoupil maje za to, že ho moc neusvědčí. To mu vyšlo jen zčásti, i když zřejmě prošel školením PR a chrlil lži rychle a důrazně a nedal se zastavit ani samým Moravcem. Avšak co nestihly obě dámy, teď trochu doplním.

Podle různých výroků a hlavně činů nepochybně nad námi visí nebezpečí, že ministr naplní objednávku, která byla již dříve dána, a zprivatizuje české zdravotnictví úplně, tj. všechny cenné nemocnice a celý systém dosud veřejného zdravotního pojištění. Postavení českých nemocných, kromě nejbohatších, by se tím zhoršilo způsobem, který nemá v Evropě obdobu, což bychom pocítili o to více, že české zdravotnictví funguje relativně hospodárně a dobře. Realizace takového záměru naráží sice na rozpor s Ústavou ČR a nejvyššími zákony o lidských právech, ale domoci se nápravy by trvalo dlouho, a mezitím již by nastaly nevratné změny a také výtěžek by již byl dobře ulit.

Jaký se jeví strategický postup?
Autoři záměru přišli na to, že privatizovat se dá nejsnáze zneužitím dosud platného zákona 92/1991 Sb., který byl problematický již v době svého vzniku a který umožňuje, aby sama vláda zprivatizovala jakýkoliv státní majetek do soukromých rukou přímo, nebo cestou aukce, a to bez možnosti námitek a soudního projednání případných machinací. Tato cesta je otevřená v případě státních nemocnic, ale nedá se to aplikovat na veřejné pojišťovny a tím méně na fondy veřejného zdravotního pojištění. Tam je potřeba udělat z toho nejdříve akciové společnosti vlastněné státem, a potom se bez problémů zprivatizují ty akcie. Tento postup je výhodný také pro oklamání občanů. Slyšíme, že se nic neděje, že stát bude držet akcie. A přitom právě to vlastnictví akcií státem umožní vládě svévolně všechno předat do soukromých rukou. A aby tato operace nebyla včas prozrazena, tak se ministerstvo tváří, že chce udělat akciovými společnostmi i univerzitní nemocnice a jen tajně připravuje jejich přímou privatizaci. Návrhy univerzit nemůže Julínek akceptovat, protože by vzniklo něco, na co nelze zákon 92/1991 Sb. použít.

Zákonodárcům by mělo úplně stačit to, že kromě devastace zprivatizováním by Julínkovým postupem byly všechny, i budoucí, projekty v českém zdravotnictví odříznuty od jakékoliv podpory ze společných unijních peněz. Přijetí balíku sedmi Julínkových zdravotnických zákonů je nepřijatelné také s ohledem na zákon o dohledu nad pojišťovnami. Ten dává moc nad celými fondy veřejného zdravotního pojištění (řád stovek miliard korun) do rukou jediného úředníka nepodléhajícího nikomu, ani parlamentu, a který je jmenován presidentem na pět let a je prakticky neodvolatelný. Jeho úkolem je dbát, aby zisky majitelů pojišťoven nebyly ohrožovány. Jde o hrubý zásah do parlamentní demokracie a netušené rozšíření pravomocí prezidenta, který se stává hospodářsky velmi cennou osobou, což vysvětluje některé aspekty jeho volby a asistence u ní.

Co s tím?
Do zvláštní situace se dostávají Zelení a KDU ČSL. Pochopit výše popsanou situaci může každý, ale jen ministři a poslanci těchto stran mají možnost něco s tím udělat. Stojí před kritickým rozhodnutím. Odpovědnost za případnou realizaci Julínkova konceptu by padla i na ně a to i s následky v budoucích volbách. Mohou ale místo toho zachránit nemocnice i veřejné zdravotní pojištění a troufám si říci, že i sebe.

Ing. Josef Mrázek, CSc.

viceprezident Svazu pacientů ČR
koordinátor debaty Hranatý stůl – reforma zdravotnictví podle pacientů
předseda Výboru pro hospodářská, sociální a kulturní práva Rady Vlády