Policisté a vojáci chtějí zpět miliardy na výsluhách

Padesát tisíc bývalých policistů, vojáků a hasičů čeká na výsledek soudních pří svých kolegů. Chtějí zpátky tisíce korun měsíčně z výsluh, které jim v roce 2010 stát zdanil. Pokud by vyhráli a další se přidali, muselo by Česko vyplácet miliardy. Martin Biben reportér MF DNES PRAHA Bývalý náčelník armádní finanční služby Josef Tomek z Jaroměře není sociální případ. Stejně jako drtivá většina ze zhruba padesáti tisíc bývalých vojáků, policistů, hasičů či členů justiční stráže. Jsou však přesvědčeni, že jim stát patnáct procent jejich výsluhy – u délesloužících vojáků tvoří až polovinu bývalé mzdy – bere neprávem. Tvrdí, že jim jde o princip. A samozřejmě i o peníze. „U mě to dělá dva tisíce měsíčně. Není to velká suma, ale za rok už je to slušná dovolená,“ říká Josef Tomek, který byl v armádě dvacet let a mimo jiné strávil sedm měsíců i na misi SFOR v Bosně a Hercegovině. Klíčovým argumentem těch, kdo odešli ze služby před rokem 2010, je, že jejich nárok na výsluhu vznikl ještě před účinností zákona z pera tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska, který dávky zdanil. „Náš nárok, a máme to černé na bílém, včetně sumy, vznikl dnem skončení služebního poměru. A pak si někdo přijde a sníží nám ho v rozporu s dohodnutými podmínkami a podle našeho názoru i v rozporu s ústavou a občanskými právy o několik tisíc,“ uvedl Miroslav Pechát, bývalý vojenský pilot vrtulníku a právník, který se případem Josefa Tomka zabývá. „Já sám jsem si bral hypotéku jen o něco nižší, než jsem měl výsluhu. A najednou mám výsluhu sníženou. Je to fér?“ ptá se právník. Jedenapadesátiletý Tomek vede svůj spor se státem čtyři roky. Jeho případ dospěl až k Ústavnímu soudu. Ten jeho žádost na začátku června odmítl. Podle verdiktu je rozdíl mezi vznikem nároku na výsluhu jako takovou a samotnou výší částky, která se prý může měnit. „Splnění podmínek pro přiznání výsluhového příspěvku se posuzuje ke dni zániku služebního poměru. To však neplatí pro výši a míru zdanění příspěvku. Ty nejsou fixovány a mohou se v čase vyvíjet. Obecně nelze předpokládat, že výše plnění ze sociálního systému zůstane neměnná,“ píše se v usnesení podepsaném předsedou senátu Ludvíkem Davidem. Podle právníka Pecháta je absurdní, aby vojáci či policisté neměli garantovanou výši výsluhy. „To znamená, že nám ji mohou zdanit třeba 90 procenty, dát nám symbolických pět korun? Takhle by pak stát mohl zdanit vše, třeba důchody, byla by to Pandořina skříňka,“ říká Pechát. Nabízí se analogie se sníženými platy soudců, které Ústavní soud nařídil zpětně dorovnat. „V politické rovině je náš případ se soudci stejný. Jim stát slíbil plat, ale vyplácel jim menší. Nám slíbil výsluhu, jejíž výši máme vypsanou černé na bílém, a také ji snížil. Takže na výsluhy lze sahat a na platy ne?“ argumentuje Pechát. Bývalý armádní expert na finance Tomek se nevzdává a spoléhá na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. „Máme nyní nějaký čas, abychom podali stížnost. Určitě to uděláme,“ říká Tomek. Miroslav Pechát a Josef Tomek nejsou zdaleka jedinými, kteří se s pět let starým rozhodnutím odmítají smířit. Záležitosti se hned v roce 2010 ujalo Sdružení válečných veteránů a propojilo vojáky s policisty a hasiči. Vznikl účet, na kterém postupně nashromáždilo zhruba 1,3 milionu korun. Z něho nyní sdružení přispívá svým členům, kteří soudní spory vedou, na právníky. „Zřídili jsme pět vzorových případů – hasič, voják, policista, celník a justiční stráž – a zažalovali je. Nejprve u městského soudu, potom jsme podávali kasační stížnost na Nejvyšší správní soud, první dva případy nyní dospěly až k Ústavnímu soudu,“ řekl místopředseda sdružení Ladislav Sornas. Případ Josefa Tomka se jako první dočkal rozhodnutí a zamíří do Štrasburku. „Že nás odmítnou první dvě soudní instance, bylo jasné, novela zákona je v platnosti a zdanění je s ní v souladu. My si však myslíme, že je neústavní. Museli jsme ale tím kolečkem projít, abychom mohli ústavní stížnost podat,“ řekl právník Pechát. Ve stížnosti argumentoval také analogií s důchody, které jsou bez daně, i zásadním nesouhlasem, který k novele v době jejího vzniku vyjádřilo ministerstvo obrany. Už bývalý ministr Alexandr Vondra totiž upozornil na právní nejasnost toho, zda bude změna podmínek platná jen pro nově přiznané výsluhy, nebo i pro ty přiznané před vstupem novely v účinnost. Odmítnutím a zejména průběhem projednávání stížnosti podle Pecháta Ústavní soud porušil právo stěžovatele. „Ani Ústavní soud se vůbec nevyjádřil k naší stěžejní námitce ohledně vzniku nároku dnem odchodu ze služby, tedy ještě před novelou. Tím porušil naše právo na spravedlivý proces. Celé to na nás dělá dojem, že když jsou ve hře veliké státní výdaje, drží soudy basu,“ míní právník. Na podání stížnosti do Štrasburku má Tomek necelý půlrok. Pokud by jeho nebo kterýkoli jiný případ ve Štrasburku uspěl, znamenalo by to, že zákon skutečně poškozuje skupinu obyvatel. Proces by se vrátil k českým soudům, které by musely ke stanovisku ze Štrasburku závazně přihlížet. Rozhodnutí je v každém případě ještě daleko. Průměrná doba, za kterou se k Evropskému soudu pro lidská práva kauzy od podání dostanou, je tři až pět let. O to více by však státní pokladna po případném nepříznivém výsledku pro český stát zchudla.

Padesát tisíc bývalých policistů, vojáků a hasičů čeká na výsledek soudních pří svých kolegů. Chtějí zpátky tisíce korun měsíčně z výsluh, které jim v roce 2010 stát zdanil. Pokud by vyhráli a další se přidali, muselo by Česko vyplácet miliardy.

Martin Biben

reportér MF DNES

PRAHA Bývalý náčelník armádní finanční služby Josef Tomek z Jaroměře není sociální případ. Stejně jako drtivá většina ze zhruba padesáti tisíc bývalých vojáků, policistů, hasičů či členů justiční stráže. Jsou však přesvědčeni, že jim stát patnáct procent jejich výsluhy – u délesloužících vojáků tvoří až polovinu bývalé mzdy – bere neprávem.

Tvrdí, že jim jde o princip. A samozřejmě i o peníze. „U mě to dělá dva tisíce měsíčně. Není to velká suma, ale za rok už je to slušná dovolená,“ říká Josef Tomek, který byl v armádě dvacet let a mimo jiné strávil sedm měsíců i na misi SFOR v Bosně a Hercegovině.

Klíčovým argumentem těch, kdo odešli ze služby před rokem 2010, je, že jejich nárok na výsluhu vznikl ještě před účinností zákona z pera tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska, který dávky zdanil.

„Náš nárok, a máme to černé na bílém, včetně sumy, vznikl dnem skončení služebního poměru. A pak si někdo přijde a sníží nám ho v rozporu s dohodnutými podmínkami a podle našeho názoru i v rozporu s ústavou a občanskými právy o několik tisíc,“ uvedl Miroslav Pechát, bývalý vojenský pilot vrtulníku a právník, který se případem Josefa Tomka zabývá. „Já sám jsem si bral hypotéku jen o něco nižší, než jsem měl výsluhu. A najednou mám výsluhu sníženou. Je to fér?“ ptá se právník.

Jedenapadesátiletý Tomek vede svůj spor se státem čtyři roky. Jeho případ dospěl až k Ústavnímu soudu. Ten jeho žádost na začátku června odmítl. Podle verdiktu je rozdíl mezi vznikem nároku na výsluhu jako takovou a samotnou výší částky, která se prý může měnit. „Splnění podmínek pro přiznání výsluhového příspěvku se posuzuje ke dni zániku služebního poměru. To však neplatí pro výši a míru zdanění příspěvku. Ty nejsou fixovány a mohou se v čase vyvíjet. Obecně nelze předpokládat, že výše plnění ze sociálního systému zůstane neměnná,“ píše se v usnesení podepsaném předsedou senátu Ludvíkem Davidem.

Podle právníka Pecháta je absurdní, aby vojáci či policisté neměli garantovanou výši výsluhy. „To znamená, že nám ji mohou zdanit třeba 90 procenty, dát nám symbolických pět korun? Takhle by pak stát mohl zdanit vše, třeba důchody, byla by to Pandořina skříňka,“ říká Pechát.

Nabízí se analogie se sníženými platy soudců, které Ústavní soud nařídil zpětně dorovnat. „V politické rovině je náš případ se soudci stejný. Jim stát slíbil plat, ale vyplácel jim menší. Nám slíbil výsluhu, jejíž výši máme vypsanou černé na bílém, a také ji snížil. Takže na výsluhy lze sahat a na platy ne?“ argumentuje Pechát.

Bývalý armádní expert na finance Tomek se nevzdává a spoléhá na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. „Máme nyní nějaký čas, abychom podali stížnost. Určitě to uděláme,“ říká Tomek.

Miroslav Pechát a Josef Tomek nejsou zdaleka jedinými, kteří se s pět let starým rozhodnutím odmítají smířit. Záležitosti se hned v roce 2010 ujalo Sdružení válečných veteránů a propojilo vojáky s policisty a hasiči.

Vznikl účet, na kterém postupně nashromáždilo zhruba 1,3 milionu korun. Z něho nyní sdružení přispívá svým členům, kteří soudní spory vedou, na právníky. „Zřídili jsme pět vzorových případů – hasič, voják, policista, celník a justiční stráž – a zažalovali je. Nejprve u městského soudu, potom jsme podávali kasační stížnost na Nejvyšší správní soud, první dva případy nyní dospěly až k Ústavnímu soudu,“ řekl místopředseda sdružení Ladislav Sornas.

Případ Josefa Tomka se jako první dočkal rozhodnutí a zamíří do Štrasburku. „Že nás odmítnou první dvě soudní instance, bylo jasné, novela zákona je v platnosti a zdanění je s ní v souladu. My si však myslíme, že je neústavní. Museli jsme ale tím kolečkem projít, abychom mohli ústavní stížnost podat,“ řekl právník Pechát. Ve stížnosti argumentoval také analogií s důchody, které jsou bez daně, i zásadním nesouhlasem, který k novele v době jejího vzniku vyjádřilo ministerstvo obrany. Už bývalý ministr Alexandr Vondra totiž upozornil na právní nejasnost toho, zda bude změna podmínek platná jen pro nově přiznané výsluhy, nebo i pro ty přiznané před vstupem novely v účinnost.

Odmítnutím a zejména průběhem projednávání stížnosti podle Pecháta Ústavní soud porušil právo stěžovatele. „Ani Ústavní soud se vůbec nevyjádřil k naší stěžejní námitce ohledně vzniku nároku dnem odchodu ze služby, tedy ještě před novelou. Tím porušil naše právo na spravedlivý proces. Celé to na nás dělá dojem, že když jsou ve hře veliké státní výdaje, drží soudy basu,“ míní právník.

Na podání stížnosti do Štrasburku má Tomek necelý půlrok. Pokud by jeho nebo kterýkoli jiný případ ve Štrasburku uspěl, znamenalo by to, že zákon skutečně poškozuje skupinu obyvatel. Proces by se vrátil k českým soudům, které by musely ke stanovisku ze Štrasburku závazně přihlížet.

Rozhodnutí je v každém případě ještě daleko. Průměrná doba, za kterou se k Evropskému soudu pro lidská práva kauzy od podání dostanou, je tři až pět let. O to více by však státní pokladna po případném nepříznivém výsledku pro český stát zchudla.