Stanovisko Předsednictva NOS PČR k otázce výsluhových nároků

 Převzato z webu  www.nosp.cz Předsednictvo ...

 Převzato z webu  www.nosp.cz

Předsednictvo Nezávislého odborového svazu se dne 27. ledna 2010 na svém zasedání zabývalo otázkou výsluhových nároků příslušníků bezpečnostních sborů, které jsou garantovány zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Po projednání věci vydává toto stanovisko:

V poslední době se opět množí dotazy, reagující na více či méně důvěryhodné informace o možných restrikcích v oblasti výsluhových nároků policistů i ostatních příslušníků bezpečnostních sborů. Tyto opět vyvolávají pochybnosti o stabilitě právního základu služebního poměru a obnovují nejistotu těch příslušníků, kteří přes veškeré dosavadní problémy setrvávají ve služebním poměru a plní svěřené úkoly.

Poté, kdy se nám na konci minulého roku společně s dalšími odborovými svazy podařilo zajistit zachování služebních příjmů a platů na úrovni roku 2009, vnímáme podobné snahy jako další negativní jev. Proto považujeme za nutné vysvětlit význam a odůvodněnost výsluhových nároků pro příslušníky bezpečnostních sborů.

Existence právního institutu výsluhového příspěvku není samoúčelná. Poskytování tohoto nároku plní významné funkce ve vztahu k zabezpečení požadované kvality a motivace personálního obsazení bezpečnostních sborů. Uvedená skutečnost je velmi často přehlížena. V některých případech je to z pouhé neznalosti problematiky vztahující se k bezpečnostním sborům, mnohdy je však skutečným důvodem snaha dosáhnout nějakého politického nebo ekonomického cíle. Výsluhový příspěvek bývá označován za jakýsi „nemorální nadstandard“ náležející pouze příslušníkům, za neodůvodněné plnění ze strany státu atd.

Výsluhový příspěvek plní nezastupitelnou roli při utváření lidského potenciálu bezpečnostních sborů. Lze vymezit následující funkce výsluhového příspěvku:

a) stabilizační,
b) výchovnou,
b) regulační,
c) kompenzační a
d) sociální.

Stabilizační funkce spočívá v motivaci příslušníků k dlouhodobé službě pro stát v bezpečnostních sborech. Jistota vyššího hmotného zabezpečení nejen po skončení služebního poměru, ale zejména v době stáří. Podporuje tak ideu služebního poměru jako celoživotního povolání. Kvalitním policistou, celníkem atd. se příslušník nestává po krátkém zaškolení. Jedná se o dlouhodobý proces získávání zkušeností a postupného kariérního růstu v rámci služebních míst v bezpečnostním sboru.

Stabilizační funkce se dosahuje zakotvením dostatečně dlouhé doby trvání služebního poměru potřebné pro vznik nároku na výsluhový příspěvek. Doba 15 let zakotvená v současném zákoně o služebním poměru není sice zcela adekvátní, ale je důsledkem zcela chybného stanovení této doby v předchozí právní úpravě, která vyžadovala pouze 10 let trvání služebního poměru. Při přechodu na novou právní úpravu nebylo možno jednorázově zvýšit tuto dobu na optimálních 20 let.

Ke stabilizaci příslušníků přispívá způsob nárůstu procentuální výměry výsluhového příspěvku po dosažení potřebné doby trvání služebního poměru. Po 15 letech náleží příslušníkovi výsluhový příspěvek ve výši 20 % průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu. Výměra výsluhového příspěvku se zvyšuje za šestnáctý a každý další ukončený rok služby o 3 % měsíčního služebního příjmu, za dvacátý první a každý další ukončený rok služby o 2 % měsíčního služebního příjmu a za dvacátý šestý a každý další ukončený rok služby o 1 % měsíčního služebního příjmu. To znamená, že po dosažení 25 let trvání služebního poměru, což je v některých zemích hraniční doba trvání služebního poměru, dochází jen k malému nárůstu procentní výše výsluhového nároku. Názory na efektivitu zmíněného řešení nárůstu nároku jsou samozřejmě různé, ale svou roli plní.

Výchovnou funkci výsluhového příspěvku lze spatřovat v tom, že příslušník je motivován k dodržování služební kázně také tím, že výsluhový příspěvek, i za předpokladu, že příslušník splní dobu trvání služebního poměru potřebnou pro vznik nároku na něj, nenáleží, jestliže je příslušník propuštěn ze služebního poměru ze sankčních důvodů.

Regulační funkce směřuje k regulaci věkové struktury personálního obsazení bezpečnostního sboru. S tím je úzce spojena úroveň zdravotní a fyzické způsobilosti příslušníků. Je známo, že v podmínkách služebního poměru se příslušníci zpravidla rychleji opotřebovávají, než v podmínkách pracovního poměru. Výsluhový příspěvek má v okamžiku dosažení věku, který je možno považovat za hraniční pro setrvání v přímém výkonu služby, motivovat k dobrovolnému odchodu ze služebního poměru. Je minimálně neetické, měl-li by být příslušník po 30 letech služebního poměru propuštěn proto, že již nestačí zdravotním, fyzickým a dalším požadavkům pro výkon funkce.

K tomu však musí být vytvořeny potřebné předpoklady. Peněžité plnění musí zabezpečit důstojný odchod příslušníka do výslužby. Samozřejmě, že nemůže nahradit plně dosavadní služební příjem, ale musí být dostatečně vysoké, aby příslušník mohl přejít do jiného zaměstnání bez zásadní újmy na životní úrovni. Výsluhový příspěvek má sloužit také jako jakési „přilepšení“ k starobnímu důchodu, jehož výše v současné době způsobuje, ve vztahu k dosahovanému služebnímu příjmu, zásadní propad životní úrovně bývalého příslušníka.

Správné stanovení výše výsluhových nároků má velký význam. Je-li stanovena v nízké výměře, ztrácí výše popsanou regulační funkci a poskytování příspěvku za službu se může jevit jako zbytečné. Současnou výši výsluhového příspěvku lze označit za odpovídající. Snížení výsluhového příspěvku by tuto pro bezpečnostní sbory jejich základní funkce nejen ohrozilo, ale vedlo by k jejich likvidaci. V této souvislosti nelze opomenout, že stávající výše výsluhového příspěvku je výsledkem dlouholeté snahy o vhodné nastavení regulační funkce. Návrat k nižší výměře by měl pro důvěru příslušníků, kteří nepodlehli masovému „útěku“ příslušníků ze služebního poměru v nedávné době, zničující důsledky, ať už by ke snížení mělo dojít snížením zákonné výše nebo prostřednictvím zrušení osvobození tohoto plnění od daně z příjmů.

Kompenzační funkce výsluhových nároků spočívá v poskytnutí kompenzace za nepříznivé podmínky výkonu služby v bezpečnostních sborech, její nebezpečnost a časovou, fyzickou a psychickou náročnost, podrobení se tuhé služební kázni a za celou řadu omezení základních politických a ekonomických práv příslušníků v době trvání služebního poměru.

Sociální funkce spočívá v usnadnění přechodu příslušníka do nového zaměstnání po skončení služebního poměru, který je mnohdy spojen s problémy pramenícími ze ztráty původně získané kvalifikace, a ve snížení dopadu poklesu životní úrovně příslušníka a jeho rodiny.

Z uvedených skutečností vyplývá, že není přijatelný jakýkoliv zásah do výsluhových nároků, zejména za stávající personální situace. Policie by jen velmi těžko, ne-li vůbec, mohla nahradit úbytek zkušených příslušníků. Proto se NOS PČR bude nadále s neztenčenou měrou zasazovat o zachování těžce dosažených sociálních jistot.

Vedle toho chápeme požadavky některých profesních skupin, jejichž odpovědná a náročná služba není dostatečně oceněna, a které volají po obdobném zajištění, které je poskytnuto příslušníkům bezpečnostních sborů. Bohužel, absence legislativní úpravy (např. zákon o státní službě) jim tuto naději nedává. Můžeme doporučit jejich aktivní odborovou činnost a nabídnout jim pomoc a získané zkušenosti.

JUDr. Milan Štěpánek
Předseda NOS PČR