Fiktivní dopis Radku Ježíškovi

S laskavým svolením autora jsme převzali tento dopis Ježíškovi.

Vážený Radku Ježíšku, 

doslechl jsem se, že jsi na Vánoce naděloval odměny. A nikoli ledajaké. Mezi deset vysokých funkcionářů Ministerstva vnitra jsi rozdělil 2 419 000 Kč. Nadílku jsi prý zabalil do § 134 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a tam, kde bylo třeba, vypomohl sis dárkovým balením § 123 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Jsem rád, že má Ježíšek tak velké srdce. Kam se na něho hrabe Santa Klaus nebo Děda Mráz!

A jsem také rád, že dárky dostali ti, kteří si to zaslouží. Zůstávám v nevýslovné úctě nad obřími rozměry mimořádných a zvlášť významných úkolů, které byly úspěšně vyřešeny adresáty Ježíškovy štědrosti. Nevím sice, a nikdo mi to nedokázal přiblížit, o jaké úkoly šlo, ale o jejich mimořádné složitosti, namáhavosti a významu, podle mého skromného názoru, dostatečně svědčí objem Ježíškova dárku. Na každého vyšlo v průměru čtvrt milionu. O mimořádné úspěšnosti splněných úkolů potom svědčí také to, že Ježíšek, který jinak kudy chodí, tudy chodí, pláče, že nemá peníze, přestože svou osobní a nadpřirozenou (jak jinak, je to Ježíšek) statečností získal pro Ministerstvo vnitra (jako jediný ze známých Ježíšků) 2 miliardy korun!!! Věřím, že kdyby měl peněz více, zasluhovaly by si splněné úkoly ještě nějaký dárkový nadstandard. Ale obdarovaní jsou jistě skromní, a stejně jako my, kteří žádné úkoly (a už vůbec ne mimořádné a zvlášť významné neplníme), si rádi utáhnou opasky, už jen proto, že jsou solidární. 

Ale dost slov. Uzavřu to tak, že souhlasím s Ježíškem – jsou to přece „klíčoví muži“. A že se někomu nezdá, že byli ve funkcích dostatečně dlouho, aby vyřešili tolik významných úkolů? Vždyť je to jen další důkaz o jejich mimořádném nasazení. Někdo to nezvládne ani za 30 let, někdo je holt jiný! Tomu rozumím.

Ostatně o skromnosti jednoho z obdarovaných svědčí také to, že se ani nechtěl před novináři pochlubit, jak byl při plnění úkolů úspěšný a nepřiznal jim, že dostal téměř půl milionu. V jeho skromnosti jej podpořila také tisková zpráva z Ministerstva, v níž se uvádělo, že nikdo takhle vysokou odměnu nedostal. Můj názor na to je, Ježíšku, že v tomto případě mohla jít skromnost stranou a obdarovaný se k problému mohl postavit čelem a hrdě prohlásit: „ano byl jsem to já, kdo plnil ty nejvýznamnější úkoly“. Jen mě trochu zamrzelo, že jsi poněkud zpochybnil onu úspěšnost, když jsi, Ježíšku, tvrdil, že ten objemnější dárek dostal jen proto, aby nám snad neodešel z funkce, když mu vychází vyšší výsluhové nároky za dárky z minulého roku. Je správné, že jsi, Ježíšku, zvážil situaci, a motivoval jej k odchodu až příští rok, s vyšším výsluhovým příspěvkem a odchodným. Tomu také rozumím. Jen jednomu nějak nerozumím. Přečetl jsem si z citace Tvého prohlášení, že předchozí příliš velký dárek dostal ten skromný muž od Ježíška Peciny, ale může prý za to Ležíšek Langer. A já myslel, že za to může Ježíšek Obzina (ten byl ministrem v osmdesátých letech minulého století). Mám však právo na to, abych se mýlil. 

Musím Ti, Ježíšku napsat, že u nás na obvodním oddělení (a jak tvrdí hasiči i na hasičských stanicích) byl také Ježíšek, sice trochu jiný, ale byl. A dokonce dvakrát! Již dlouho před Vánoci naděloval dárky zabalené do § 120 zákona o služebním poměru, někde i podle § 114 odst. 2 a § 118. A dárky to byly spravedlivé, přesně podle zásady „každému podle zásluh“. Tomu se snížil zvláštní příplatek, tomu se odňalo zvýšení základního tarifu o 10 %, onomu zase příplatek za vedení. Proto jsme napjatě čekali na Vánoce a měli jsme tak trochu obavy, jestli přijde ještě jednou. A přišel! A zase všem nadělil stejně! Snížil nám základní tarif o 10 %. Jakou jsme měli všichni radost! Škoda, že jsi ji s námi, Ježíšku, nemohl sdílet. To by sis opravdu užil. Však jsme Tě také všichni sháněli. Jenže nutno přiznat, ten náš Ježíšek neměl dobrou náladu, asi toho měl moc. Říkal, že když si budeme stěžovat, že uvidíme. Chraň nás Bůh (je divné, že to říkal zrovna Ježíšek), jestli budeme trvat na proplacení cestovních náhrad, které nám odmítl vyplatit nejen na Vánoce, ale vůbec. Něco zmateně mumlal, že nás rád propustí, že to má shora (to by mě zajímalo odkud) posvěcené. A také vyhrožoval, že už balí další dárky. Do § 121 zákona o služebním poměru už prý balí snížení osobního příplatku, moc se radoval, že bude znovu balit do § 120, a že se jistě najdou další paragrafy. Ale potom přece jen ukázal lidskou, pardon – Ježíškovskou, tvář a popřál nám, že o odměnách se nám může zdát. Asi se již nahoře chystá plnění dalších mimořádných a zvlášť významných úkolů. Tomu také už rozumím.

Když jsme si to tak s kolegy, co nic neplní, všechno spočítali, tak jsme se všichni shodli na jednom. Nebudeme Ježíška přemlouvat, aby nám ještě něco nadělil. My už stabilizovat nepotřebujeme. Nám výsluhové nároky z loňského roku stačí. Vždyť za dva roky služby budu mít výdělek v téže výši, jaké dosáhl ten nejvyšší dárek k Vánocům, o němž píši výše.

Navíc jsme se dozvěděli z  tiskové zprávy Ministerstva vnitra, která vypadala spíš jako nevyžádaná pošta, jak vřele jsme vítali našeho Ježíška v Jihlavě. Ta vřelost byla jistě vyvolána tím, že nám v souvislosti s touto návštěvou z nebes bylo sděleno, že proběhne ještě odebrání směnnosti zpracovatelům na obvodních odděleních a policisté budou převáděni do nižších tarifních tříd. A tak zasažení tímto náhlým blahobytem vzkazujeme Ježíškovi, že jsme neskonale šťastni, že můžeme pomoci vládě dostat se z rozpočtových problémů, i za cenu toho, že neuživíme rodinu, protože náš služební příjem za dva roky služby sotva dosáhne na nejvyšší dárek udělený k Vánocům.

Milý Ježíšku, já a mí kolegové jsme Ti neskonale vděční.

Policista, který na Tebe pomalu přestává věřit.

Autor: JUDr. Petr Tomek, místopředseda NOS PČR