218/2002 Sb.

                              ZÁKON

                      ze dne 26. dubna 2002

       o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech

          a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních

        zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon)

Změna: 131/2003 Sb.

Změna: 281/2003 Sb.

Změna: 426/2003 Sb. (část)

Změna: 359/2004 Sb.

Změna: 626/2004 Sb. (část)

Změna: 426/2003 Sb., 436/2004 Sb., 586/2004 Sb., 626/2004 Sb.

 

     Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

 

                           ČÁST PRVNÍ

                      VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

 

                             HLAVA I

               PŘEDMĚT ÚPRAVY A ROZSAH PŮSOBNOSTI

 

                               § 1

 

     Tento zákon upravuje právní poměry zaměstnanců vykonávajících

ve  správních  úřadech  státní  správu  jako  službu, kterou Česká

republika  poskytuje veřejnosti  (dále jen  "státní zaměstnanec"),

organizační  věci  státní  služby  (dále  jen  "služba"), přípravu

fyzických osob na službu,  služební vztahy státních zaměstnanců ve

správních úřadech,1) odměňování těchto osob, nestanoví-li zvláštní

právní  předpis  jinak,2)  řízení  ve  věcech  služby,  odměňování

ostatních  zaměstnanců v  pracovním poměru  ve správních  úřadech,

jakož  i  organizační  věci  vztahující  se  k zaměstnávání těchto

zaměstnanců.

------------------------------------------------------------------

1) Čl. 79 odst. 2 Ústavy České republiky.

2) § 25 odst. 2  zákona č. 15/1998 Sb., o  Komisi pro cenné papíry

   a o změně a doplnění dalších zákonů.

   Zákon  č.  236/1995  Sb.,   o  platu  a  dalších  náležitostech

   spojených   s   výkonem   funkce   představitelů   státní  moci

   a některých  státních  orgánů  a  soudců,  ve  znění pozdějších

   předpisů.

 

                               § 2

 

     (1) Tento zákon se nevztahuje na členy vlády a členy Rady pro

rozhlasové  a  televizní  vysílání.  Oprávnění  členů  vlády podle

tohoto zákona jsou uvedena v § 9 odst. 5, § 10 odst. 3, § 12 odst.

3 a 4,  § 16 odst. 2,  § 53 odst. 4,  § 68 odst. 1  až 4, § 172, §

173, § 174 odst. 4, § 181, § 190 a § 196 odst. 4.

 

     (2)  Tento   zákon  se  nevztahuje,   s  výjimkou  odměňování

a oprávnění uvedených v odstavci 1, na vedoucího Úřadu vlády České

republiky3) (dále jen "Úřad vlády").

 

     (3)  Tento zákon  se, s  výjimkou odměňování  a organizačních

věcí vztahujících se k zaměstnávání, nevztahuje ani na

a) tiskového mluvčího člena vlády,

b) vedoucího organizačního útvaru, který  pracuje pro člena vlády,

   na poradce a zaměstnance, kteří vykonávají další jinak označené

   činnosti pro člena vlády,

c) náměstka člena vlády a zástupce vedoucího Úřadu vlády,

d) vedoucího  organizačního  útvaru,  který  pracuje pro vedoucího

   Úřadu vlády,  na poradce a zaměstnance,  kteří vykonávají další

   jinak označené činnosti pro vedoucího Úřadu vlády,

e) zaměstnance,  kteří  vykonávají  pouze  pomocné,  servisní nebo

   manuální práce ve správních  úřadech, jakož ani na zaměstnance,

   kteří  pouze  řídí,  organizují  a  kontrolují výkon pomocných,

   servisních nebo manuálních prací.

------------------------------------------------------------------

3) § 28  odst.  3  zákona  č.  2/1969  Sb., o zřízení ministerstev

   a jiných  ústředních orgánů  státní správy  České republiky, ve

   znění zákona č. 219/2002 Sb.

 

                            HLAVA II

                       ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

 

                              Díl 1

                  Správní úřad a služební úřad

 

                               § 3

 

     Správním úřadem pro účely  tohoto zákona jsou ministerstva,4)

ústřední správní úřady5) a  ostatní správní úřady6) (orgány státní

správy),7)  jestliže jsou  zřízeny zvláštními  zákony, jsou těmito

zákony  výslovně  označeny  jako  ministerstva  nebo správní úřady

anebo orgány  státní správy a vykonávají  na základě těchto zákonů

státní správu.

------------------------------------------------------------------

4) § 1 zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

5) § 2 zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

6) Například  § 5  zákona  č.   218/1999  Sb.,  o  rozsahu  branné

   povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon).

7) Například   § 2   zákona   č.   9/1991   Sb.,  o  zaměstnanosti

   a působnosti orgánů České republiky  na úseku zaměstnanosti, ve

   znění  zákona  č.  167/1999  Sb.,  §  1  zákona č. 64/1986 Sb.,

   o České  obchodní inspekci,  ve znění  zákona č.  110/1997 Sb.

 

                               § 4

 

     Správní úřad  podle § 3,  v němž státní  zaměstnanec vykonává

službu, je služebním úřadem. Místo (adresa) sídla služebního úřadu

nebo organizační  složky služebního úřadu  je služebním působištěm

státního zaměstnance.

 

                              Díl 2

                           Obor služby

 

                               § 5

 

     (1) Oborem  služby se rozumí  úsek činnosti služebního  úřadu

nebo  jeho část  vyplývající ze  zvláštního zákona,  který stanoví

jeho působnost.

 

     (2)  Státní zaměstnanec  vykonává službu  na služebním  místě

v oboru služby, do kterého byl jmenován.

 

     (3)  Vláda  stanoví  nařízením  obory  služby  vyplývající ze

zvláštních zákonů.

 

                              Díl 3

                       Státní zaměstnanci

 

                               § 6

 

     (1)  Neřídí-li se  služební vztahy  fyzických osob zvláštními

právními předpisy o služebním  poměru,8) jsou státními zaměstnanci

podle  tohoto zákona  fyzické osoby,  které splňují  tímto zákonem

stanovené  předpoklady a  požadavky, úspěšně  ukončily přípravu na

službu,  byly jmenovány  do služby  podle tohoto  zákona k  výkonu

činností podle odstavce 2 a složily služební slib.

 

     (2) Služba podle tohoto zákona zahrnuje

a) přípravu návrhů právních předpisů a zajišťování právní činnosti

   správních úřadů,

b) přípravu návrhů mezinárodních smluv,

c) přípravu návrhů koncepcí a programů,

d) řízení a usměrňování činnosti podřízených správních úřadů,

e) vytváření a vedení informačních systémů ve státní správě,

f) státní statistickou správu,

g) správu  kapitoly  státního  rozpočtu  vůči organizačním složkám

   státu  a právnickým  osobám,  s  výjimkou služebního  úřadu, ve

   kterém je služba vykonávána,

h) ochranu utajovaných skutečností,

i) zabezpečování obrany státu,

j) obhajobu zahraničních zájmů České republiky,

k) dotační politiku,

l) státní politiku výzkumu a vývoje,

m) správní rozhodování,

n) státní kontrolu, dozor nebo dohled,

o) zajišťování  organizačních  věcí  služby  a  správy  služebních

   vztahů  a platových  poměrů státních  zaměstnanců podle  tohoto

   zákona,

p) řízení,

r) přípravu a  vypracování odborných věcných  podkladů k činnostem

   uvedeným  v písmenech  a) až  d), g),  j), m)  a n), s výjimkou

   podkladů  spočívajících  ve  fyzikálních  měřeních,  chemických

   rozborech  nebo  kontrole,  porovnávání  a určování technických

   parametrů.

------------------------------------------------------------------

8) Zákon č.  186/1992 Sb., o služebním  poměru příslušníků Policie

   České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

   Zákon  č. 154/1994  Sb., o  Bezpečnostní informační  službě, ve

   znění pozdějších předpisů.

   Zákon  č.  221/1999  Sb.,  o  vojácích  z  povolání,  ve  znění

   pozdějších předpisů.

 

                               § 7

 

                 Předepsané vzdělání a služební

                  označení státních zaměstnanců

 

     (1) Státním zaměstnancům přísluší služební označení.

 

     (2) Pro služební místo státního zaměstnance s předepsaným

a) středním odborným vzděláním9) je služební označení referent,

b) úplným  středním  vzděláním9)   je  služební  označení  odborný

   referent,

c) úplným     středním    vzděláním     je    služební    označení

   referent-specialista,

d) úplným středním vzděláním je služební označení vyšší referent,

e) úplným   středním   vzděláním   je   služební   označení  vyšší

   referent-specialista; vykonává-li  státní zaměstnanec kontrolní

   činnost, je služební označení inspektor,

f) vyšším  odborným  vzděláním9)   nebo  vysokoškolským  vzděláním

   získaným  studiem   v  bakalářském  studijním   programu10)  je

   služební   označení   vrchní   referent;   vykonává-li   státní

   zaměstnanec  kontrolní  činnost,  je  služební  označení vrchní

   inspektor.

 

     (3) Pro služební místo státního zaměstnance s předepsaným

a) vysokoškolským   vzděláním  získaným   studiem  v   bakalářském

   studijním programu10) je služební označení rada,

b) vysokoškolským   vzděláním  získaným   studiem  v  magisterském

   studijním programu11) je služební označení odborný rada,

c) vysokoškolským   vzděláním  získaným   studiem  v  magisterském

   studijním programu je služební označení vrchní rada,

d) vysokoškolským   vzděláním  získaným   studiem  v  magisterském

   studijním programu je služební označení ministerský rada,

e) vysokoškolským   vzděláním  získaným   studiem  v  magisterském

   studijním programu je služební označení vyšší ministerský rada,

f) vysokoškolským   vzděláním  získaným   studiem  v  magisterském

   studijním  programu  je  služební  označení  vrchní ministerský

   rada.

 

     (4) K dosažení vyššího vzdělání než předepsaného v odstavcích

2 a 3 se nepřihlíží.

 

     (5) V  ústředním správním úřadu se  místo služebního označení

státního zaměstnance uvedeného v odstavci 3 písm. d) až f) použije

služební označení  státního zaměstnance státní  rada, vyšší státní

rada  a vrchní  státní rada.   V Úřadu  vlády se  místo služebního

označení státního  zaměstnance uvedeného v odstavci  3 písm. d) až

f)  použije služební  označení státního  zaměstnance vládní  rada,

vyšší  vládní  rada  a  vrchní  vládní  rada.  Ve  správním  úřadu

s celostátní  působností  se  místo  služebního označení uvedeného

v odstavci 3 písm. d) použije služebního označení státní rada.

 

     (6) Používání  profesního označení podle  zvláštního právního

předpisu12) není odstavci 2, 3 a 5 dotčeno.

 

     (7)  Za vysokoškolské  vzdělání  se  pro účely  tohoto zákona

nepovažuje  vzdělání  získané  studiem  na  Vysoké škole politické

Ústředního  výboru  Komunistické  strany  Československa, Vojenské

politické   akademii  Klementa   Gottwalda,  vysokých  politických

a bezpečnostních školách  a učilištích v  bývalém Svazu sovětských

socialistických  republik  a  na  fakultách  všech těchto vysokých

škol.

------------------------------------------------------------------

 9) Zákon č.  29/1984 Sb., o  soustavě základních škol,  středních

    škol  a  vyšších  odborných  škol  (školský  zákon),  ve znění

    pozdějších předpisů.

10) § 45 a 98 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně

    a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění

    zákona č. 147/2001 Sb.

11) § 46 a 98 zákona č. 111/1998  Sb., ve znění zákona č. 147/2001

    Sb.

12) Například §  18 a 19 zákona  č. 564/1990 Sb., o  státní správě

    a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů.

 

                               § 8

 

   Služební označení státních zaměstnanců v zahraniční službě

 

     (1)  Vedle označení  podle §  7 se  přiznává nebo  propůjčuje

státním zaměstnancům v zahraniční  službě též diplomatická hodnost

nebo konzulární hodnost.

 

     (2) Diplomatickými hodnostmi jsou

a) attaché,

b) III. tajemník,

c) II. tajemník,

d) I. tajemník,

e) velvyslanecký rada,

f) rada-vyslanec,

g) velvyslanec.

 

     (3) Konzulárními hodnostmi jsou

a) konzulární jednatel pro attaché,

b) vicekonzul pro III. a II. tajemníka,

c) konzul pro I. tajemníka a velvyslaneckého radu,

d) generální konzul pro radu-vyslance a velvyslance.

 

     (4) Ministerstvo  zahraničních věcí stanoví  vyhláškou postup

při  přiznávání  a  propůjčování  diplomatických nebo konzulárních

hodností.

 

                               § 9

 

             Představení, služební orgány, služební

                 označení a předepsané vzdělání

 

     (1) Představenými jsou vedoucí státní zaměstnanci, kteří jsou

oprávněni  vést na  jednotlivých stupních  řízení správního  úřadu

podřízené   státní  zaměstnance,   ukládat  jim   služební  úkoly,

organizovat, řídit  a kontrolovat výkon jejich  služby a dávat jim

k tomu  závazné příkazy.  Představenými mohou  být rovněž  fyzické

osoby, které  jsou ve služebním  poměru podle zvláštního  právního

předpisu.8)

 

     (2)   Předepsané  vzdělání   představeného  je   odvozeno  od

nejnáročnější  činnosti, jejíž  výkon odborně  řídí. Představenému

přísluší  vedle služebního  označení  podle  § 7,  popřípadě vedle

služebního   označení    podle   § 8,   též    služební   označení

představeného.

 

     (3) Služební  místa určená pro představené  a jejich služební

označení jsou

a) vedoucí oddělení a zástupce vedoucího oddělení,

b) vedoucí zastupitelského úřadu,

c) ředitel odboru a zástupce ředitele odboru,

d) ředitel sekce a zástupce ředitele sekce,

e) státní tajemník a zástupce státního tajemníka,

f) vedoucí služebního úřadu a zástupce vedoucího služebního úřadu.

 

     (4)  Služební  místa  určená   pro  představené,  do  jejichž

působnosti  patří  organizační  věci   služby  a  služební  vztahy

státních zaměstnanců, a jejich služební označení jsou

a) personální ředitel a zástupce personálního ředitele,

b) generální ředitel státní služby a zástupce generálního ředitele

   státní  služby  (dále  jen   "generální  ředitel"  a  "zástupce

   generálního ředitele").

 

     (5)   Služební   místo    státního   tajemníka   se   zřizuje

v ministerstvech a v Úřadu vlády. Státní tajemník řídí, koordinuje

a kontroluje   plnění  služebních,   popřípadě  pracovních   úkolů

řediteli  sekcí,  personálním  ředitelem,  popřípadě  dalšími  jím

řízenými  představenými  a  vedoucími  zaměstnanci. Služební úkoly

státnímu   tajemníku   ukládá   ve   služebním   úřadu,   jímž  je

ministerstvo, ministr  a ve služebním  úřadu, jímž je  Úřad vlády,

vedoucí Úřadu vlády.

 

     (6)  Vedoucí služebního  úřadu, s  výjimkou služebních úřadů,

jimiž jsou ministerstva  a Úřad vlády, je pro  účely tohoto zákona

orgán,  který  je  v  čele  správního  úřadu  a  je oprávněn podle

zvláštního právního předpisu tento  úřad řídit. Vedoucí služebního

úřadu je ve správním úřadu nejvýše postaveným představeným.

 

     (7)  Služební  označení  vedoucí  služebního  úřadu  přísluší

vedoucím ústředních správních úřadů a vedoucím správních úřadů; to

neplatí  u   vedoucího  Úřadu  vlády.   Označení,  které  přísluší

služebnímu  orgánu   podle  zvláštního  právního   předpisu,  není

dotčeno.

 

     (8)  Služební  místo  personálního  ředitele  se  zřizuje  ve

služebních úřadech, jimiž jsou ministerstva, a ve služebním úřadu,

jímž je Úřad vlády.

 

     (9)  Představeným může  být jmenován  jen státní zaměstnanec,

s výjimkou představeného vykonávajícího v zahraničí službu na dobu

určitou, představeného vykonávajícího službu  na dobu určitou jako

předseda Komise  pro cenné papíry  nebo jako člen  prezídia Komise

pro cenné papíry. Na jmenování představeným není nárok.

 

     (10) Vedoucí služebního  úřadu, zástupce vedoucího služebního

úřadu,   personální  ředitel,   zástupce  personálního   ředitele,

generální ředitel a zástupce  generálního ředitele jsou služebními

orgány. Služební orgány zajišťují činnosti podle § 6 odst. 2 písm.

o).

------------------------------------------------------------------

8) Zákon č.  186/1992 Sb., o služebním  poměru příslušníků Policie

   České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

   Zákon  č. 154/1994  Sb., o  Bezpečnostní informační  službě, ve

   znění pozdějších předpisů.

   Zákon  č.  221/1999  Sb.,  o  vojácích  z  povolání,  ve  znění

   pozdějších předpisů.

 

                              Díl 4

                        Služební předpisy

 

                              § 10

 

     (1)  Služební   předpis  zejména  stanoví   rozsah  oprávnění

představených dávat státním zaměstnancům  závazné příkazy k výkonu

služby. Služební předpisy mohou být vydávány pouze písemně.

 

     (2)  K vydávání  služebních předpisů  jsou oprávněny služební

orgány (§ 9 odst. 10).

 

     (3)  Služební  předpis,  kterým  se  stanoví rozsah oprávnění

představených, popřípadě určených státních zaměstnanců (§ 68 odst.

1), dávat státním zaměstnancům závazné  příkazy k výkonu služby ve

služebních úřadech, jimiž jsou ministerstva, se vydává v dohodě se

členem vlády,  který ministerstvo řídí,  a státním tajemníkem.  Ve

služebním  úřadu, jímž  je Úřad  vlády, se  služební předpis podle

věty  první  vydává  v  dohodě  s  vedoucím  Úřadu vlády a státním

tajemníkem.

 

     (4)  Služební  předpisy  nesmějí   být  vzájemně  v  rozporu.

Dojde-li k  rozporu mezi služebními  předpisy, postupuje se  podle

služebního předpisu vydaného nadřízeným služebním orgánem.

 

     (5) Služební předpis, který je v rozporu s právními předpisy,

se považuje  za neplatný. Nadřízený služební  orgán zruší služební

předpis vydaný  podřízeným služebním orgánem,  který je v  rozporu

s právními  předpisy.  Generální  ředitel  zruší  služební předpis

vydaný služebním orgánem, který je  v rozporu s právními předpisy.

Služební předpis podle  odstavce 3, který je v  rozporu s právními

předpisy, zruší vláda na návrh předsedy vlády.

 

     (6)  Služební  orgán  je  povinen  zajistit  vedení  přehledu

platných služebních předpisů a tento přehled aktualizovat.

 

     (7)  Služební předpisy  jsou pro  státní zaměstnance závazné;

jestliže to  tento zákon stanoví,  jsou služební předpisy  závazné

i pro  fyzické osoby  připravující se  na službu  a zaměstnance ve

správních úřadech.  Služební úřad je povinen  zajistit, aby státní

zaměstnanci byli se služebními předpisy řádně seznámeni a bylo jim

umožněno do nich nahlížet, a  podle potřeby jim zabezpečit na svůj

náklad text těchto předpisů.

 

                            HLAVA III

                ORGANIZAČNÍ VĚCI SLUŽBY A SPRÁVA

             SLUŽEBNÍCH VZTAHŮ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

 

                              § 11

 

     Generální ředitelství státní služby a generální ředitel

 

     (1) Generální ředitelství státní  služby (dále jen "generální

ředitelství")  je organizační  jednotkou Úřadu  vlády; působí jako

organizační,  koncepční,  koordinační,  ústřední  řídící,  výkonné

a kontrolní místo ve věcech služby podle tohoto zákona.

 

     (2) Úkoly uvedené v odstavci 1 plní generální ředitelství

a) přípravou návrhu systemizace a kontrolou jejího dodržování,

b) přípravou  návrhů  právních   předpisů  týkajících  se  služby,

   s výjimkou návrhů  právních předpisů o  odměňování podle tohoto

   zákona,

c) přípravou návrhů služebních předpisů,

d) zabezpečováním jednotného postupu  při provádění tohoto zákona,

   právních  předpisů  vydaných  k  jeho  provedení  a  služebních

   předpisů vydaných generálním ředitelem,

e) koordinací   vzdělávání  státních   zaměstnanců  a   koordinací

   vzdělávání fyzických osob připravujících se na službu,

f) vedením Informačního systému o  službě a platech; jeho součástí

   je  rejstřík  státních  zaměstnanců  a  rejstřík fyzických osob

   připravujících se na službu,

g) přidělováním evidenčních čísel státním zaměstnancům,

h) plněním dalších povinností podle tohoto zákona.

 

     (3)  V  čele  generálního  ředitelství  je generální ředitel.

Generálního  ředitele  zastupuje  zástupce  generálního  ředitele.

Zástupce  generálního  ředitele  plní  další  povinnosti stanovené

tímto zákonem.

 

     (4) Generální ředitel

a) řídí generální ředitelství,

b) stanoví  závazná  pravidla   pro  organizaci  služebních  úřadů

   a schvaluje jejich organizační struktury,

c) vydává a zrušuje služební předpisy,

d) připravuje podklady  ke zrušení služebního předpisu  podle § 10

   odst. 5 věty čtvrté,

e) plní další úkoly stanovené tímto zákonem a dalšími zákony.

 

     (5) Generální ředitel a  státní zaměstnanci jím pověření jsou

oprávněni vykonávat ve služebních úřadech kontrolu v organizačních

věcech služby,  služebních vztazích státních  zaměstnanců a jejich

zabezpečení  podle tohoto  zákona; při  výkonu kontroly  postupují

podle zvláštního právního předpisu  o státní kontrole.13) Služební

orgán je povinen provedení kontroly umožnit.

 

     (6)  Rejstřík  státních  zaměstnanců   se  vede  odděleně  od

rejstříku fyzických osob připravujících se na službu.

 

     (7) Rejstřík státních zaměstnanců obsahuje

a) jméno, příjmení a akademický titul,

b) rodné číslo,

c) evidenční číslo státního zaměstnance,

d) služební označení státního zaměstnance,

e) den vzniku služebního poměru,

f) druh služby,

g) obor služby,

h) služební úřad, v němž státní zaměstnanec vykonává službu.

 

     (8)  Rejstřík  fyzických  osob  připravujících  se  na službu

obsahuje

a) jméno, příjmení a akademický titul,

b) rodné číslo,

c) obor služby, pro který se připravuje,

d) služební úřad, v němž se připravuje na výkon služby.

------------------------------------------------------------------

13) Zákon č. 552/1991 Sb., o  státní kontrole, ve znění pozdějších

    předpisů.

 

                              § 12

 

                       Personální ředitel

 

     (1) Personální  ředitel působí v  organizačních věcech služby

a služebních   vztazích   státních   zaměstnanců   včetně   jejich

odměňování  zařazených ve  služebním úřadu.  Personálního ředitele

zastupuje  zástupce personálního  ředitele. Personální  ředitel je

vedoucím personálního  útvaru. Personální ředitel  spravuje rovněž

pracovněprávní  vztahy  ostatních  zaměstnanců  ve  správním úřadu

včetně  jejich  odměňování,   popřípadě  organizační  věci  služby

a služební vztahy  státních zaměstnanců ve  služebním poměru podle

zvláštních  právních  předpisů8)  včetně  jejich odměňování. Je-li

vedoucím  správního úřadu  fyzická  osoba,  která je  ve služebním

poměru podle zvláštního  právního předpisu,8) spravuje organizační

věci služby  a služební vztahy  státních zaměstnanců podle  tohoto

zákona včetně  jejich odměňování, kteří vykonávají  službu v tomto

úřadu a považuje se za služební orgán (§ 9 odst. 10).

 

     (2)  Personální  ředitel  je  v  organizačních  věcech služby

a služebních  vztazích  státních   zaměstnanců  podřízen  státnímu

tajemníkovi. Vedoucí služebního úřadu, který je ústředním správním

úřadem,  a  vedoucí  služebních   úřadů,  které  nemají  nadřízený

služební  úřad, jsou  v organizačních  věcech služby  a služebních

vztazích  státních  zaměstnanců  podřízeni  generálnímu  řediteli.

Vedoucí    služebních   úřadů    podřízených   ministerstvu   jsou

v organizačních  věcech  služby  a  služebních  vztazích  státních

zaměstnanců  podřízeni personálnímu  řediteli. Vedoucí  služebních

úřadů podřízených  ústředním správním úřadům  jsou v organizačních

věcech  státní služby  a služebních  vztazích státních zaměstnanců

podřízeni vedoucímu služebního úřadu, kterým je vedoucí ústředního

správního   úřadu.   Vedoucí   ostatních   služebních  úřadů  jsou

v organizačních  věcech   státní  služby  a   služebních  vztazích

státních zaměstnanců  podřízeni vedoucímu služebního  úřadu, který

je služebnímu úřadu nadřízen.

 

     (3) Ve  služebních vztazích týkajících  se změn služby  podle

§ 37  písm. e),  f) a  h) a  skončení služby  postupuje personální

ředitel  ve  služebním  úřadu,  jímž  je  ministerstvo,  v  dohodě

s členem vlády, který ministerstvo  řídí. Ve služebním úřadu, jímž

je Úřad  vlády, postupuje v případech  podle věty první personální

ředitel v dohodě s vedoucím Úřadu vlády.

 

     (4)  Požádá-li  člen  vlády,  který  ministerstvo  řídí, nebo

vedoucí Úřadu  vlády o poskytnutí  informace v jiných  věcech, než

jsou uvedeny v odstavci 3, je personální ředitel povinen informaci

poskytnout.

------------------------------------------------------------------

8) Zákon č.  186/1992 Sb., o služebním  poměru příslušníků Policie

   České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

   Zákon  č. 154/1994  Sb., o  Bezpečnostní informační  službě, ve

   znění pozdějších předpisů.

   Zákon  č.  221/1999  Sb.,  o  vojácích  z  povolání,  ve  znění

   pozdějších předpisů.

 

                              § 13

 

                        Personální útvar

 

     (1)  Personální  útvar  je  organizační  jednotkou služebního

úřadu,  v  němž  státní  zaměstnanec  vykonává službu; zabezpečuje

organizační  věci  služby,  služební  vztahy  státních zaměstnanců

podle  tohoto  zákona  včetně  jejich  odměňování a pracovněprávní

vztahy  ostatních  zaměstnanců  ve  správním  úřadu  včetně jejich

odměňování,  popřípadě organizační  věci služby  a služební vztahy

státních zaměstnanců ve služebním poměru podle zvláštních právních

předpisů8) včetně jejich odměňování.

 

     (2)  Personální  útvar  se  v  rozsahu stanoveném systemizací

zřizuje   ve   služebních   úřadech,   v   nichž  vykonává  službu

a v  pracovním poměru  pracuje celkem  alespoň 25  fyzických osob.

Personální útvar se nezřizuje  v obvodních báňských úřadech,14) ve

finančních úřadech a v celních  úřadech.15) Personální útvar se ve

služebním úřadu nezřizuje, pokud činnosti, které by měl vykonávat,

zabezpečí služební úřad méně než 5 systemizovanými místy.

 

     (3) Není-li  ve služebním úřadu  zřízen personální útvar  ani

systemizovaná místa  určená k výkonu  jeho činnosti (odstavec  2),

plní  úkoly  personálního  útvaru  personální  útvar  v nadřízeném

služebním  úřadu. Nemá-li  služební úřad  nadřízený služební úřad,

plní úkoly personálního útvaru generální ředitelství.

 

     (4) Personálním    útvarem    vedoucího    služebního   úřadu

v ústředním správním  úřadu je generální  ředitelství. Personálním

útvarem  personálního  ředitele,  zástupce  personálního ředitele,

generálního ředitele a zástupce  generálního ředitele je generální

ředitelství.

------------------------------------------------------------------

 8) Zákon č. 186/1992 Sb.,  o služebním poměru příslušníků Policie

    České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

    Zákon č.  154/1994 Sb., o  Bezpečnostní informační službě,  ve

    znění pozdějších předpisů.

    Zákon  č.  221/1999  Sb.,  o  vojácích  z  povolání,  ve znění

    pozdějších předpisů.

14) § 38  odst.  6  zákona  č.  61/1988  Sb., o hornické činnosti,

    výbušninách a o státní báňské správě.

15) § 10  odst. 1  zákona č.  531/1990 Sb.,  o územních finančních

    orgánech.

    § 5  odst. 2  zákona č.   13/1993 Sb.,  celní zákon,  ve znění

    zákona č. 113/1997 Sb.

 

                            HLAVA IV

                           SYSTEMIZACE

 

                              § 14

 

     (1) Systemizace ve službě a pro přípravu na službu vychází ze

závazných pravidel pro organizaci  služebních úřadů a hledisek pro

účinné zajišťování úkolů v oborech služby; zahrnuje stanovení

a) počtu    služebních   míst    řadových   státních   zaměstnanců

   klasifikovaných platovými třídami (§ 136 odst. 1),

b) počtu  služebních míst  představených podle   § 9  odst. 3  a 4

   klasifikovaných platovými třídami (§ 136 odst. 1),

c) objemu prostředků  na platy státních  zaměstnanců ve služebních

   úřadech,

d) počtu  míst  fyzických  osob  připravujících  se  na  službu ve

   služebních úřadech klasifikovaných platovými třídami,

e) objemu prostředků na platy  fyzických osob připravujících se na

   službu ve služebních úřadech.

 

     (2) Návrh systemizace na  příslušný kalendářní rok připravuje

v předcházejícím   roce   generální   ředitelství   v  součinnosti

s Ministerstvem financí.  Při přípravě návrhu  systemizace vychází

generální  ředitelství  z  návrhů   služebních  orgánů,  které  je

předkládají   prostřednictvím   nadřízených   služebních   orgánů.

Nemá-li služební  orgán nadřízený služební  orgán, předkládá návrh

generálnímu   ředitelství   přímo.   Návrh   systemizace  projedná

generální  ředitelství  s  nadřízenými  služebními orgány, nemá-li

služební  úřad   nadřízený  služební  orgán,   projedná  generální

ředitelství návrh systemizace s příslušným služebním orgánem.

 

     (3) Návrh systemizace obsahuje  souhrnné údaje podle odstavce

1 za  ústřední správní  úřady a  souhrnné údaje  za jim  podřízené

správní  úřady a  souhrnné údaje  za správní  úřady, které  nemají

nadřízený správní úřad.

 

     (4) Systemizaci  na příslušný kalendářní  rok schvaluje vláda

v předcházejícím roce. Vláda je oprávněna upravit v souvislosti se

schvalováním  systemizace organizační  strukturu služebního  úřadu

[§  11  odst.  4  písm.  b)].  Návrh  systemizace  vládě předkládá

předseda vlády.

 

     (5)   Podle   vládou   schválené   systemizace  (odstavec  4)

a závazných pravidel  pro organizaci služebních úřadů  [§ 11 odst.

4 písm. b)] služební orgány zpracují návrhy organizačních struktur

služebních úřadů  a služební orgán  je prostřednictvím nadřízených

služebních orgánů předloží generálnímu řediteli.

 

     (6) Služební  místa a finanční  prostředky na platy  státních

zaměstnanců, místa  a finanční prostředky na  platy fyzických osob

připravujících  se na  službu podle  schválené systemizace nesmějí

být použity pro jiný než stanovený účel.

 

     (7)   Schválenou  systemizaci   postoupí  generální   ředitel

Ministerstvu   financí  v   termínu  navazujícím   na  harmonogram

zpracování návrhu státního rozpočtu.

 

                              § 15

 

     Změna systemizace, jejímž důsledkem je změna počtu služebních

míst nebo změna platové  třídy státního zaměstnance, je přípustná,

jen  dojde-li  ke  změně  působnosti  služebního  úřadu na základě

zvláštního  zákona, nebo  k podstatné  změně podmínek,  za kterých

byla schválena. Změnu systemizace schvaluje vláda.

 

                              § 16

 

     (1)  Služební orgány  předkládají generálnímu  ředitelství na

základě závazných  pravidel pro organizaci  služebních úřadů návrh

systemizace   (§ 14  odst.   1)  a   návrh  organizační  struktury

služebních  úřadů  v  termínu  stanoveném  generálním ředitelstvím

prostřednictvím  nadřízených služebních  orgánů. Nemá-li  služební

orgán  nadřízený  služební   orgán,  předkládá  návrh  generálnímu

ředitelství přímo.

 

     (2)   Návrh   systemizace   a   návrh  organizační  struktury

služebních  úřadů, jimiž  jsou  ministerstva  nebo Úřad  vlády, se

připravují  v součinnosti  se členem  vlády, který  řídí příslušné

ministerstvo, nebo s vedoucím Úřadu vlády.

 

     (3) Generální  ředitelství je oprávněno  návrh podle odstavce

1 přezkoumat a vyžádat si jeho doplnění nebo přepracování.

 

     (4) Služební  orgány jsou povinny požadavku  podle odstavce 3

vyhovět.

 

                           ČÁST DRUHÁ

                       PŘÍPRAVA NA SLUŽBU

 

                             HLAVA I

          PŘEDPOKLADY K PŘIJETÍ PRO PŘÍPRAVU NA SLUŽBU

 

                              § 17

 

     (1)  Fyzická  osoba,  která   písemně  požádá  služební  úřad

o přijetí k přípravě na službu (dále jen "uchazeč"), musí splňovat

tyto předpoklady:

a) být státním občanem České republiky,16)

b) dosáhnout věku alespoň 18 let,

c) mít plnou způsobilost k právním úkonům,

d) být   bezúhonná;  tento   předpoklad  není   splněn  v  případě

   pravomocného  odsouzení  pro  úmyslný   trestný  čin  nebo  pro

   nedbalostní trestný čin maření  úkolů veřejného činitele, pokud

   odsouzení  nebylo  zahlazeno  nebo  pokud  se  podle  zákona na

   pachatele nehledí, jako by nebyl odsouzen,

e) dosáhnout  tímto zákonem  předepsané vzdělání  pro obor služby,

   včetně odborného zaměření vzdělání, popřípadě požadavek kladený

   na znalost cizího jazyka  nebo jiný oprávněný odborný požadavek

   určený služebním orgánem potřebný k výkonu služby,

f) mít potřebnou zdravotní způsobilost.

 

     (2) Předpoklad  podle odstavce 1  písm. f) se  řídí zvláštním

právním předpisem.17)  Uchazeč je povinen se  podrobit ověření své

zdravotní způsobilosti.

------------------------------------------------------------------

16) Zákon č. 40/1993 Sb., o  státním občanství České republiky, ve

    znění pozdějších předpisů.

17) Směrnice   Ministerstva  zdravotnictví   č.  49/1967  Věstníku

    Ministerstva    zdravotnictví,    o    posuzování    zdravotní

    způsobilosti k  práci (registrována v  částce 2/1968 Sb.),  ve

    znění pozdějších předpisů.

 

                            HLAVA II

              VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ K PŘÍPRAVĚ NA SLUŽBU

 

                              § 18

 

     (1) Podmínkou přijetí k přípravě  na službu je, že uchazeč se

podrobil  výběrovému řízení,  v němž  má být  místo k  přípravě na

službu obsazeno, a v tomto řízení uspěl.

 

     (2) Vyhlášení výběrového řízení k přípravě na službu musí být

veřejné. Ve vyhlášení výběrového řízení se uvedou tyto údaje:

a) předpoklady podle § 17 odst. 1,

b) obor služby, na který se má příprava provádět,

c) zda  pro  služební  místo  v  oboru  služby,  na  které se bude

   příprava  provádět,  bude   třeba  způsobilosti  seznamovat  se

   s utajovanými    skutečnostmi     podle    právních    předpisů

   o utajovaných skutečnostech,18)

d) platové zařazení a předpokládaná výše  platu v době přípravy na

   službu,

e) předpokládané  zařazení  do   platové  třídy,  bude-li  uchazeč

   jmenován do služby,

f) datum,  do  kterého  musí  být  podána  služebnímu úřadu žádost

   o přijetí k přípravě na službu.

Výběrové řízení vyhlašuje služební orgán.

 

     (3) Předpoklady podle  § 17 odst. 1 je  uchazeč povinen spolu

s podáním žádosti o přijetí k  přípravě na službu služebnímu úřadu

osvědčit    příslušnými    listinami    nebo    jejich   ověřenými

stejnopisy.19) Předpoklad bezúhonnosti [§ 17  odst. 1 písm. d)] se

osvědčuje výpisem  z Rejstříku trestů,20)  který nesmí být  starší

než 3 měsíce.

------------------------------------------------------------------

18) Zákon  č.  148/1998  Sb.,  o  ochraně  utajovaných skutečností

    a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

19) Zákon č. 358/1992 Sb., o  notářích a jejich činnosti (notářský

    řád), ve znění pozdějších předpisů.

    Zákon  č.  41/1993  Sb.,  o  ověřování  shody opisů nebo kopií

    s listinou a o ověřování pravosti podpisu okresními a obecními

    úřady a o  vydání potvrzení orgány obcí a  okresními úřady, ve

    znění pozdějších předpisů.

20) § 11 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů.

 

                              § 19

 

     (1) Uchazeče,  kteří nesplňují předpoklady  podle § 17  odst.

1,  služební úřad  o tom  bez zbytečného  odkladu písemně vyrozumí

a zároveň  jim sdělí,  že se  z tohoto  důvodu nemohou  výběrového

řízení zúčastnit.

 

     (2) S  uchazeči, kteří splňují  předpoklady podle §  17 odst.

1, provede  výběrová komise pohovor. Pohovor  je zaměřen k otázkám

oboru služby, pro který se má příprava konat, a ke znalosti cizího

jazyka, je-li jeho znalost požadována.

 

     (3)  Pohovor  podle  odstavce  2  lze  nahradit  nebo doplnit

písemnou  zkouškou;  obsah  obecné   části  této  zkoušky  stanoví

služebním předpisem generální ředitel  a obsah její zvláštní části

stanoví služebním předpisem služební orgán.

 

     (4)  Výběrová komise  má 3  členy, které  jmenuje a  odvolává

služební orgán ze státních zaměstnanců, kteří vykonávají službu ve

služebním úřadu,  který výběrové řízení  vyhlásil. Členem výběrové

komise  je   zpravidla  státní  zaměstnanec   vykonávající  službu

v personálním útvaru.

 

     (5)  Výběrová  komise  po  ukončení  pohovorů  sestaví pořadí

uchazečů, v jakém se ve  výběrovém řízení umístili; o tomto pořadí

uchazeče služební úřad písemně bez zbytečného odkladu vyrozumí.

 

     (6)  Pořadí získané  ve výběrovém  řízení opravňuje  uchazeče

k přijetí k  přípravě na službu. Nemá-li  uchazeč s lepším pořadím

o přijetí k přípravě na  službu prokazatelně zájem, získávají toto

oprávnění další uchazeči v pořadí,  v jakém se ve výběrovém řízení

umístili.

 

     (7) Výběrová komise může výběrové řízení ukončit též závěrem,

že  žádný uchazeč  pro přijetí  k přípravě  na službu  nevyhovuje;

v tomto případě se vyhlásí nové výběrové řízení.

 

                            HLAVA III

        VÝJIMKY Z VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ K PŘÍPRAVĚ NA SLUŽBU

 

                              § 20

 

     (1) Výběrové řízení se neprovádí, má-li být na služební místo

představeného ve  službě na dobu  určitou v zahraničí  (§ 29 odst.

2) se  služebním působištěm v  zahraničí jmenována fyzická  osoba,

která  splňuje  předpoklady  podle  §  17  odst.  1  a  předpoklad

stanovený právními předpisy o utajovaných skutečnostech18) a která

vykonávala  v posledních  4  letech  funkci člena  vlády, poslance

Poslanecké sněmovny Parlamentu nebo senátora Senátu Parlamentu.

 

     (2)   Výběrové  řízení   se  neprovádí   na  služební   místo

představeného ve  službě na dobu určitou,  jímž je předseda Komise

pro  cenné  papíry  nebo  člen  prezídia  Komise pro cenné papíry,

splňuje-li  fyzická   osoba  předpoklady  podle   §  17  odst.   1

a předpoklad    stanovený   právními    předpisy   o   utajovaných

skutečnostech.18)

------------------------------------------------------------------

18) Zákon  č.  148/1998  Sb.,  o  ochraně  utajovaných skutečností

    a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

                            HLAVA IV

                    PRŮBĚH PŘÍPRAVY NA SLUŽBU

 

                              § 21

 

     (1)  Příprava na  službu  se  uskutečňuje v  pracovním poměru

podle  pracovněprávních   předpisů,21)  není-li  v   tomto  zákoně

stanoveno jinak; trvá zpravidla 12 měsíců. K přípravě na službu se

uzavírá  s  uchazečem  pracovní  poměr  na  dobu určitou. Součástí

přípravy  na  službu  je  zkušební  doba  v  trvání 3 měsíců. Doba

přípravy  na  službu  může  být  se  souhlasem  uchazeče přijatého

k přípravě  na  službu  zkrácena  nebo  prodloužena. Zkrácení nebo

prodloužení přípravy  na službu navrhuje  služebnímu orgánu státní

zaměstnanec,  který byl  tímto  orgánem  určen jako  školitel, pod

jehož dohledem se příprava na službu koná.

 

     (2) Do doby přípravy na  službu se nezapočítává doba dovolené

na zotavenou. Jiné doby nepřítomnosti  v práci se do doby přípravy

na službu  započítávají v celkovém  rozsahu nejvýše 20  pracovních

dnů.

 

     (3)  Uchazeč přijatý  k přípravě  na službu  se označuje jako

čekatel  pro  obor  služby,  pro  který  se  připravuje.  Označení

uchazeče jako čekatele je druhem  práce, který se uvede v pracovní

smlouvě.

------------------------------------------------------------------

21) Zákoník práce.

 

                              § 22

 

     (1)  Příprava čekatele  na  službu  je zaměřena  na zvládnutí

základů  výkonu  služby  v  oboru  služby,  pro  který se příprava

provádí.

 

     (2) Příprava čekatele na službu organizovaná služebním úřadem

je jeho povinností vyplývající mu z pracovního poměru. Příprava na

službu je výkonem práce, za který přísluší čekateli plat.

 

                              § 23

 

     Příprava  na  službu  se   neprovádí  v  případech  uvedených

v § 20. Příprava  na službu se neprovádí  rovněž u fyzických osob,

které  jako  zaměstnanci  krajů   nebo  obcí  v  pracovním  poměru

vykonávaly  státní správu  alespoň po  dobu 3  let předcházejících

výběrovému řízení (§ 31 odst. 6) a jejich odborná způsobilost byla

ověřena  zkouškou zvláštní  odborné způsobilosti  podle zvláštního

právního předpisu.22)

------------------------------------------------------------------

22) Například  vyhláška  č.  345/2000  Sb.,  o  ověřování zvláštní

    odborné způsobilosti  zaměstnanců obcí, krajů,  hlavního města

    Prahy, městských částí hlavního města Prahy a okresních úřadů,

    osob stojících  v čele zvláštních orgánů  zřízených na základě

    zvláštních zákonů  a předsedů komisí, kterým  byl svěřen výkon

    přenesené    působnosti   (vyhláška    o   zvláštní    odborné

    způsobilosti), ve znění vyhlášky  č. 427/2000 Sb., vyhláška č.

    51/1998 Sb.,  kterou se stanoví  předpoklady pro výkon  funkcí

    vyžadujících zvláštní odbornou způsobilost v okresních úřadech

    a v   obecních   úřadech    (vyhláška   o   zvláštní   odborné

    způsobilosti), ve znění vyhlášky č. 121/1999 Sb.

 

                             HLAVA V

                   UKONČENÍ PŘÍPRAVY NA SLUŽBU

 

                              § 24

 

     (1)   Čekatel   a   fyzické   osoby,   které  vykonaly  praxi

v příslušném  oboru  státní  služby  v  nevládním  nebo  soukromém

sektoru alespoň  po dobu 3 let  a splňují předpoklady podle  § 17,

mají právo vykonat úřednickou zkoušku před zkušební komisí. Účelem

úřednické  zkoušky je  ověřit, zda  má čekatel  potřebné vědomosti

a je  dostatečně  odborně  připraven  na  to,  aby  mohl  zastávat

služební místo  státního zaměstnance v oboru  služby, pro který se

připravoval.

 

     (2) Úřednická zkouška se skládá  z části písemné a ústní. Obě

části úřednické zkoušky se konají  zpravidla v jeden den. Zkušební

komise může určit, že písemná část  a ústní část zkoušky se konají

v různých dnech.

 

     (3)  Před uplynutím  doby  trvání  pracovního poměru  na dobu

určitou  předloží  bezprostředně  nadřízený  představený  čekatele

v součinnosti se školitelem  služebnímu orgánu hodnocení čekatele,

které  musí obsahovat  závěr o  tom, zda  je čekatel  připraven na

službu v oboru služby, pro který se připravoval. Služební orgán je

povinen čekatele s  hodnocením seznámit a na jeho  žádost mu vydat

stejnopis hodnocení.  Služební orgán postoupí  stejnopis hodnocení

též  zkušební komisi,  jestliže čekatel  hodlá vykonat  úřednickou

zkoušku.

 

     (4)  Služební  úřad  je   povinen  umožnit  čekateli  vykonat

úřednickou  zkoušku  a  určit  její  konání.  Brání-li čekateli ve

vykonání  úřednické  zkoušky  v  určeném  dni  překážka  v  práci,

prodlouží se  doba trvání jeho pracovního  poměru tak, aby skončil

uplynutím  doby jednoho  kalendářního týdne  po dni,  který byl po

skončení  překážky v  práci  určen  k vykonání  úřednické zkoušky,

nejdéle však o 6 kalendářních měsíců.

 

     (5)  Služební úřad  je povinen  určit datum,  místo a  hodinu

konání úřednické  zkoušky, svolat zkušební komisi  a písemně na ni

pozvat  čekatele. Čekatele  je třeba  pozvat alespoň  3 kalendářní

týdny přede dnem konání úřednické zkoušky.

 

     (6)  O úspěšném  vykonání úřednické  zkoušky nebo  její části

vystaví zkušební komise osvědčení; toto osvědčení předá služebnímu

úřadu.  Služební  úřad  doručí  osvědčení  bez  zbytečného odkladu

čekateli do vlastních rukou.23)

 

     (7) O  neúspěšném vykonání úřednické zkoušky  nebo její části

vystaví  zkušební  komise  písemnou   zprávu;  tuto  zprávu  předá

služebnímu  úřadu.  Služební  úřad  doručí  zprávu  bez zbytečného

odkladu čekateli do vlastních rukou.23)

------------------------------------------------------------------

23) § 266a zákoníku práce.

 

                              § 25

 

     (1)  Jestliže  čekatel  úřednickou  zkoušku  nebo  její  část

nevykonal  úspěšně,  povolí  mu  služební  orgán  na  základě jeho

písemné  žádosti  opakování  této  zkoušky  nebo  její  části.  Na

opakování  úřednické zkoušky  nebo  její  části má  čekatel právo.

Úřednickou zkoušku lze opakovat jen jednou.

 

     (2)  Žádost podle  odstavce  1  musí být  doručena služebnímu

úřadu ve lhůtě 5 kalendářních  dnů po doručení zprávy o neúspěšném

vykonání  úřednické  zkoušky  nebo  její  části,  jinak  právo  na

opakování této zkoušky nebo její části zaniká.

 

     (3) Opakovaná  úřednická zkouška může být  konána nejdříve po

uplynutí  doby  3  kalendářních   měsíců  po  neúspěšném  vykonání

úřednické zkoušky nebo její části.

 

     (4)  Opakovanou   úřednickou  zkoušku  skládá   čekatel  před

zkušební komisí v jiném složení.

 

     (5)  Pracovní  poměr  se   při  opakování  úřednické  zkoušky

neprodlužuje.

 

                              § 26

 

     (1)   Zkušební   komise   se   zřizuje   podle  oboru  služby

u služebního  úřadu, jímž  je ministerstvo  nebo ústřední  správní

úřad.  U  této  komise  se  též  konají úřednické zkoušky čekatelů

připravujících se na službu  v podřízených služebních úřadech. Pro

služební úřady,  které nemají nadřízený  služební úřad, a  fyzické

osoby,  které  vykonaly  praxi  v  příslušném  oboru státní služby

v nevládním nebo soukromém sektoru alespoň po dobu 3 let a splňují

předpoklady podle  § 17, se zkušební  komise zřizuje u generálního

ředitelství.

 

     (2) Členy zkušební komise  jmenuje a odvolává služební orgán.

Zkušební  komise má  5 členů,  většinu jejích  členů tvoří  státní

zaměstnanci  z  oboru  služby;  komisi  předsedá  nejvýše služebně

postavený státní zaměstnanec. Je-li ve zkušební komisi více stejně

služebně postavených státních zaměstnanců, určí se z nich předseda

komise losem. Dva z členů  zkušební komise lze jmenovat na základě

jejich  předchozího souhlasu  z  fyzických  osob, které  působí ve

vědě, výzkumu nebo vysokém školství;  činnost těchto osob v komisi

je  jiným  úkonem  v  obecném  zájmu24)  s  nárokem  na poskytnutí

pracovního  volna  s  náhradou  mzdy  a  cestovních  výdajů  podle

zvláštního   právního   předpisu25)   platného   pro   zaměstnance

v pracovním poměru.

 

     (3) Zkušební  komise se usnáší  o výsledku úřednické  zkoušky

hlasováním; usnášeníschopná  je, je-li přítomen  plný počet jejích

členů; usnesení se přijímá většinou hlasů. Členové zkušební komise

se při  své činnosti v  komisi neřídí příkazy  představených. Člen

zkušební  komise  se  nesmí  zdržet  hlasování.  Usnesení zkušební

komise zní: "vyhověl" nebo "nevyhověl".

------------------------------------------------------------------

24) § 124 odst. 1 zákoníku práce.

25) Zákon  č.  119/1992  Sb.,  o  cestovních  náhradách,  ve znění

    pozdějších předpisů.

 

                            HLAVA VI

            SPOLEČNÉ USTANOVENÍ O PŘÍPRAVĚ NA SLUŽBU

 

                              § 27

 

     (1) Předpoklady uvedené v § 17  odst. 1 musí čekatel splňovat

po celou dobu přípravy na  službu; je povinen služebnímu úřadu bez

zbytečného odkladu oznámit, že tyto předpoklady nesplňuje.

 

     (2) Soud, který v prvním  stupni rozhodl o odsouzení čekatele

pro  trestný čin  nebo o  zbavení nebo  omezení jeho  způsobilosti

k právním  úkonům,  vyrozumí  o  svém  rozhodnutí  bez  zbytečného

průtahu služební úřad, ve kterém se čekatel připravuje na službu.

 

                           ČÁST TŘETÍ

                         SLUŽEBNÍ POMĚR

 

                             HLAVA I

                  SLUŽEBNÍ POMĚR A DRUHY SLUŽBY

 

                              § 28

 

     Služba  se vykonává  ve služebním  poměru. Služební  poměr se

zakládá k  České republice na základě  jmenování na služební místo

v oboru služby.

 

                              § 29

 

     (1) Základním druhem služby podle  tohoto zákona je služba na

dobu neurčitou.

 

     (2) Služba na dobu  určitou představuje časově omezené trvání

služebního  poměru. Službu  na dobu  určitou je  možné uplatnit ve

službě se služebním působištěm v zahraničí. Službu na dobu určitou

po dobu, po kterou trvá  podle zvláštního právního předpisu jejich

funkční období,  vykonávají též předseda Komise  pro cenné papíry,

členové  prezídia  Komise  pro  cenné  papíry,  předseda Úřadu pro

ochranu  hospodářské soutěže,  předseda Energetického  regulačního

úřadu a předseda Českého telekomunikačního úřadu.26)

 

     (3)  Součástí  služby  podle  odstavce  2  věty  druhé je též

služba, která se koná ve služebním úřadu v České republice.

 

     (4) Na  jmenování do služby  na dobu neurčitou,  popřípadě do

služby na dobu určitou není nárok.

------------------------------------------------------------------

26) § 23 odst. 3 zákona č. 15/1998 Sb.

    § 1 odst. 3 a 5 zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro

    ochranu hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 187/1999 Sb.

    § 3  odst.  5  zákona  č.  151/2000  Sb.,  o  telekomunikacích

    a o změně dalších zákonů.

    § 17 odst.  4 zákona č.  458/2000 Sb., o  podmínkách podnikání

    a o výkonu  státní správy v energetických  odvětvích a o změně

    některých zákonů (energetický zákon).

 

                            HLAVA II

    PŘEDPOKLADY KE JMENOVÁNÍ DO SLUŽBY, PŘEKÁŽKY JMENOVÁNÍ DO

   SLUŽBY A VÝKONU SLUŽBY, JMENOVÁNÍ DO SLUŽBY, SLUŽEBNÍ SLIB

                    A VZNIK SLUŽEBNÍHO POMĚRU

 

                              Díl 1

               Předpoklady ke jmenování do služby

                 a jejich plnění po dobu služby

 

                              § 30

 

     (1)  Ke  jmenování  do  služby  musí  fyzická  osoba splňovat

předpoklady  uvedené v  § 17  odst. 1,  úspěšně vykonat úřednickou

zkoušku a  být způsobilá seznamovat se  s utajovanými skutečnostmi

v souladu  s  právními  předpisy  o  utajovaných skutečnostech,18)

je-li  tento předpoklad  pro služební  místo požadován.  Do služby

nelze  jmenovat fyzickou  osobu podle  věty první,  u které  nelze

prokazatelně   předpokládat,   že   bude   ve   službě   dodržovat

demokratické  zásady  ústavního  pořádku  České  republiky a řádně

vykonávat službu.

 

     (2)  Předpoklady uvedené  v § 17  odst. 1  musí fyzická osoba

jmenovaná do služby  splňovat po celou dobu služby;  tato osoba je

povinna služebnímu  úřadu bez zbytečného odkladu  oznámit, že tyto

předpoklady nesplňuje.

 

     (3) Soud, který v prvním  stupni rozhodl o odsouzení státního

zaměstnance  pro  trestný  čin  nebo  o  zbavení nebo omezení jeho

způsobilosti  k právním  úkonům,  vyrozumí  o svém  rozhodnutí bez

zbytečného průtahu služební úřad,  ve kterém je státní zaměstnanec

jmenován do služby.

------------------------------------------------------------------

18) Zákon  č.  148/1998  Sb.,  o  ochraně  utajovaných skutečností

    a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

                              Díl 2

  Jmenování do služby, služební slib a vznik služebního poměru

 

                              § 31

 

     (1)  Jmenovat  fyzickou  osobu  na  služební  místo do služby

v oboru  služby  je  možné  jen  tehdy,  bylo-li  toto místo podle

schválené  systemizace vytvořeno  a je-li  volné. Volným služebním

místem se rozumí místo, které  se trvale uvolnilo, nebo místo nově

vytvořené.

 

     (2)  Na  volné  služební  místo  se  koná výběrové řízení; to

neplatí, postupuje-li se  podle § 52, nebo jedná-li  se o služební

místo zařazené ve stejné platové  třídě, jako bylo služební místo,

z něhož byl  státní zaměstnanec zařazen  mimo službu. Na  obsazení

služebního  místa  zařazeného  do  vyšší  platové  třídy, než bylo

služební  místo,  z  něhož  byl  státní  zaměstnanec  zařazen mimo

službu, se  však výběrové řízení  vztahuje. Na výběrové  řízení se

přiměřeně použije § 18 odst. 2 a § 19.

 

     (3) V  prvním kole se  mohou výběrového řízení  zúčastnit jen

státní zaměstnanci  zařazení v nižší platové  třídě a vykonávající

stejný  obor  služby,  který  se  týká  volného  služebního místa,

a státní  zaměstnanci  zařazení  ve  služebním  úřadu mimo službu,

jakož i  fyzické osoby, které složily  úřednickou zkoušku pro obor

služby, v němž má být služební místo obsazeno.

 

     (4)  Obsadí-li se  volné služební  místo státním zaměstnancem

postupem podle odstavce 3, může  být fyzická osoba, která ukončila

přípravu  na  službu,  jmenována   na  služební  místo,  které  se

jmenováním státního zaměstnance uvolnilo.

 

     (5) Nepodaří-li se obsadit  volné služební místo ani postupem

podle odstavců  3 a 4,  vyhlásí se na  volné služební místo  druhé

kolo výběrového  řízení; tohoto řízení  se mohou zúčastnit  státní

zaměstnanci z jiných služebních  úřadů, i když nevykonávají stejný

obor  služby, který  se týká  volného služebního  místa, a fyzické

osoby, které vykonaly úřednickou zkoušku.

 

     (6)  Nepodaří-li  se  obsadit  volné  služební místo postupem

podle odstavce  5, vyhlásí se  na volné služební  místo třetí kolo

výběrového  řízení;  tohoto  řízení   se  mohou  zúčastnit  státní

zaměstnanci ze  služebního úřadu, v němž  je volné služební místo,

a státní   zaměstnanci   z   jiných   služebních   úřadů,  i  když

nevykonávají stejný obor služby,  který se týká volného služebního

místa, jakož  i fyzické osoby,  které jako zaměstnanci  krajů nebo

obcí v  pracovním poměru vykonávaly státní  správu alespoň po dobu

3 let   předcházejících   výběrovému   řízení   a  jejich  odborná

způsobilost  byla ověřena  zkouškou zvláštní  odborné způsobilosti

podle zvláštního právního předpisu.22)

 

     (7)  Jmenování  do  služby  provádí  příslušný služební orgán

rozhodnutím.

------------------------------------------------------------------

22) Například  vyhláška  č.  345/2000  Sb.,  o  ověřování zvláštní

    odborné způsobilosti  zaměstnanců obcí, krajů,  hlavního města

    Prahy, městských částí hlavního města Prahy a okresních úřadů,

    osob stojících  v čele zvláštních orgánů  zřízených na základě

    zvláštních zákonů  a předsedů komisí, kterým  byl svěřen výkon

    přenesené    působnosti   (vyhláška    o   zvláštní    odborné

    způsobilosti), ve znění vyhlášky  č. 427/2000 Sb., vyhláška č.

    51/1998 Sb.,  kterou se stanoví  předpoklady pro výkon  funkcí

    vyžadujících zvláštní odbornou způsobilost v okresních úřadech

    a v   obecních   úřadech    (vyhláška   o   zvláštní   odborné

    způsobilosti), ve znění vyhlášky č. 121/1999 Sb.

 

                              § 32

 

     (1) Rozhodnutí o jmenování obsahuje

a) jméno, příjmení a akademický titul,

b) datum a místo narození,

c) rodné číslo,

d) evidenční číslo státního zaměstnance,

e) služební označení státního zaměstnance,

f) druh služby,

g) obor služby,

h) dobu trvání služby na dobu určitou,

i) služební úřad, v němž státní zaměstnanec bude vykonávat službu,

j) služební místo a platové zařazení,

k) délku kratší doby výkonu služby, jestliže byla povolena.

 

     (2) Nástup služby nesmí  předcházet složení služebního slibu.

Den složení služebního slibu je dnem nástupu služby.

 

                              § 33

 

     Služební poměr na základě jmenování vzniká dnem, ve kterém je

složen služební slib.

 

                              § 34

 

     (1) Jmenovaná fyzická osoba složí služební slib.

 

     (2) Služební  slib zní: "Slibuji  na svou čest  a svědomí, že

při výkonu služby se budu  řídit ústavními zákony, dalšími zákony,

právními předpisy České  republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž

je  Česká  republika  vázána,  a  služebními  předpisy a v souladu

s nimi příkazy představených. Své povinnosti budu vykonávat řádně,

nestranně,  svědomitě   a  nebudu  zneužívat   postavení  státního

zaměstnance."

 

     (3)  Služební  slib  je  složen,  jestliže  po přečtení slibu

prohlásí jmenovaná  fyzická osoba "Tak  slibuji" a podepíše  se na

záznamu o  složení služebního slibu. V  písemném záznamu o složení

služebního slibu musí být uvedeno datum a místo složení služebního

slibu.

 

     (4) Služební slib se skládá před služebním orgánem.

 

     (5)  Služební  slib  se  skládá  bez  zbytečného  odkladu  po

doručení rozhodnutí o jmenování do služby (§ 32 odst. 1).

 

     (6)  Odmítnutí složit  služební slib  nebo složení služebního

slibu s výhradou má za následek, že služební poměr nevznikne.

 

                              Díl 3

          Překážky jmenování do služby a výkonu služby

 

                              § 35

 

     (1)  Překážkami,  které  vylučují  jmenování  do  služby nebo

pozastavují výkon služby, jsou případy, kdy fyzická osoba

a) je justičním čekatelem nebo právním čekatelem,

b) je  poslancem  Poslanecké  sněmovny  Parlamentu  nebo senátorem

   Senátu Parlamentu,

c) je prezidentem republiky,

d) je členem vlády,

e) je soudcem Ústavního soudu,

f) je asistentem soudce Ústavního soudu,

g) je ředitelem Bezpečnostní informační služby,

h) je členem voleného orgánu územního samosprávného celku,

i) je  prezidentem  nebo  viceprezidentem  Nejvyššího  kontrolního

   úřadu,

j) je guvernérem,  viceguvernérem nebo členem  bankovní rady České

   národní banky,

k) je  na  vojenském  cvičení  nebo  v  mimořádné službě, vykonává

   civilní službu místo vojenského cvičení,

l) je předsedou nebo inspektorem Úřadu pro ochranu osobních údajů,

m) je vedoucím Úřadu vlády,

n) je  Veřejným ochráncem  práv nebo  zástupcem Veřejného ochránce

   práv,

o) je členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,

p) vykonává činnosti uvedené v § 2 odst. 3, nebo

r) je  poslancem Evropského  parlamentu, zvoleným  na území  České

   republiky.

 

     (2)  Překážkami,  které  vylučují  jmenování  do služby, nebo

které  zakládají  důvod  skončení  služebního  poměru, jestliže je

služba již vykonávána, jsou případy, kdy fyzická osoba je

a) soudcem,

b) státním zástupcem,

c) vojákem z povolání,

d) příslušníkem Policie České republiky,

e) příslušníkem Hasičského záchranného sboru České republiky,

f) příslušníkem Bezpečnostní informační služby,

g) příslušníkem Vězeňské služby České republiky,

h) příslušníkem celní správy,

i) vyšším soudním úředníkem, nebo

j) členem nebo kontrolorem Nejvyššího kontrolního úřadu.

 

     (3) Fyzická osoba je  povinna služebnímu úřadu bez zbytečného

odkladu oznámit vznik překážek podle odstavců 1 a 2.

 

                            HLAVA III

        ZAŘAZENÍ STÁTNÍHO ZAMĚSTNANCE VE SLUŽBĚ S OHLEDEM

              NA PŘÍBUZENSKÉ A JINÉ PODOBNÉ VZTAHY

 

                              § 36

 

     (1)  Státní zaměstnanci,  kteří jsou  osobami blízkými  podle

zvláštního  právního předpisu,27)  nesmějí být  zařazeni ve službě

tak,  aby  jeden  byl  přímo  podřízen  druhému nebo podléhal jeho

finanční anebo  účetní kontrole. V zahraniční  službě se služebním

působištěm  v zahraničí  mohou být  státní zaměstnanci  podle věty

první podřízeni jeden druhému.

 

     (2) Fyzická  osoba je povinna  oznámit služebnímu úřadu  před

jmenováním  okolnosti  podle  odstavce  1.  Státní  zaměstnanec je

povinen oznámit služebnímu úřadu  bez zbytečného průtahu okolnosti

podle  odstavce 1,  k nimž  došlo po  vzniku služebního  poměru ve

službě.

 

     (3)  Nastanou-li   okolnosti  podle  odstavce   1  po  vzniku

služebního  poměru,  služební  orgán  změní  podřízenost  státního

zaměstnance oproti té, která vyplývá  ze služebního předpisu (§ 10

odst.  3). Nelze-li  postupovat podle  věty první,  služební orgán

přesune služební místo, na kterém je státní zaměstnanec, do jiného

organizačního útvaru služebního úřadu.

------------------------------------------------------------------

27) § 116 občanského zákoníku.

 

                            HLAVA IV

                     ZMĚNY SLUŽEBNÍHO POMĚRU

 

                              Díl 1

                        Druhy změn služby

 

                              § 37

 

     Změnou služby státního zaměstnance je

a) služební cesta,

b) přeložení,

c) zproštění služby pro sdělení obvinění z trestného činu,

d) přerušení služby z důvodu vazby,

e) jmenování na služební místo představeného,

f) odvolání ze služebního místa představeného,

g) převedení na jiné služební místo,

h) zařazení mimo službu z organizačních důvodů,

i) zařazení mimo  službu z důvodu  mateřské dovolené a  rodičovské

   dovolené,

j) zařazení mimo službu pro výkon funkce v odborovém orgánu,

k) zastupování,

l) zařazení mimo službu pro pozastavení služby (§ 35 odst. 1),

m) vyslání  ke službě  v zahraničí  a zařazení  po ukončení služby

   v zahraničí, nebo

n) zkrácení délky doby výkonu služby po vzniku služebního poměru.

 

                              § 38

 

                         Služební cesta

 

     (1) Služební  úřad může vyslat  státního zaměstnance na  dobu

nezbytné  potřeby na  služební cestu,  a to  i bez  jeho souhlasu.

Služební úřad určí místo nástupu a místo cíle služební cesty, dobu

trvání,  způsob dopravy  a jejího  ukončení; může  též určit další

podmínky služební  cesty. Při vyslání  na služební cestu  musí být

přihlédnuto  k  osobnímu  stavu,  rodinným  poměrům  a povinnostem

státního zaměstnance, které má k rodině.

 

     (2)  Těhotné  státní  zaměstnankyně  a  státní  zaměstnankyně

a státní zaměstnanci pečující  o děti do 8 let  smějí být vysíláni

na služební cestu jen se svým souhlasem.

 

     (3)  Odstavec 2  platí  i  pro osamělou  státní zaměstnankyni

a osamělého  státního  zaměstnance  pečující  o  dítě,  dokud dítě

nedosáhlo věku 15 let.

 

     (4) Státní  zaměstnanec na služební  cestě koná službu  podle

příkazů představeného, který ho na tuto cestu vyslal.

 

     (5)  Státní zaměstnanec  je povinen  nastoupit služební cestu

i ve dnech pracovního klidu, jestliže  to je k plnění úkolů služby

třeba.

 

     (6)  Služební  cestou  se  rozumí  doba  od  nástupu státního

zaměstnance  na cestu  k výkonu   služby do  jiného místa,  než je

služební působiště státního zaměstnance, včetně doby výkonu služby

v místě, které je cílem služební cesty, do ukončení této cesty.

 

     (7) Zahraniční služební cestou  se rozumí doba služební cesty

podle odstavce 6  z České republiky do zahraničí,  ze zahraničí do

České republiky a doba služební cesty v zahraničí.

 

     (8)  Za  rodinu  státního  zaměstnance  se  pro účely náhrady

výdajů  v  souvislosti  se  služební  cestou  považují, pokud mají

trvalý  pobyt na  území České  republiky, jeho  manžel nebo  druh,

vlastní  děti,  osvojenci,  děti  svěřené  státnímu zaměstnanci do

pěstounské  péče  nebo  do  výchovy,  vlastní  rodiče, osvojitelé,

opatrovníci,    pěstouni,    popřípadě    další    osoby    žijící

v domácnosti28) se státním zaměstnancem.

------------------------------------------------------------------

28) § 115 občanského zákoníku.

 

                              § 39

 

                            Přeložení

 

     (1)  Státní zaměstnanec  může být  na dobu  nezbytné potřeby,

která  musí   být  předem  určena,   nejdéle  však  na   dobu  180

kalendářních  dnů v  kalendářním  roce,  přeložen k  výkonu služby

v oboru služby,  který vykonává, do jiného  služebního úřadu, a to

i bez svého souhlasu.

 

     (2) Pro přeložení musí  trvat potřeba zajištění výkonu služby

v jiném služebním  úřadu, a to po  celou dobu přeložení. Přeložení

nelze  použít k  jinému účelu  než k  zajištění výkonu služby. Při

přeložení  státního  zaměstnance  musí   být  přihlédnuto  k  jeho

osobnímu stavu, rodinným poměrům a povinnostem, které má k rodině.

Těhotné  státní  zaměstnankyně,   státní  zaměstnankyně  a  státní

zaměstnanci pečující  o děti do 8  let smějí být přeloženi  jen se

svým  souhlasem; to  platí též  pro osamělou  státní zaměstnankyni

a osamělého  státního  zaměstnance  pečující  o  dítě,  dokud dítě

nedosáhlo věku 15 let.

 

     (3) Při  přeložení státního zaměstnance do  jiné obce, než ve

které  je jeho  služební působiště  (§ 4)  nebo adresa  místa jeho

trvalého pobytu,29) zajistí státnímu zaměstnanci služební úřad, do

kterého  byl přeložen,  ubytování na  své náklady  a poskytuje  mu

náhrady výdajů jako při služební cestě (§ 95).

 

     (4) Dojde-li  v důsledku přeložení ke  snížení platu státního

zaměstnance, přísluší státnímu zaměstnanci  doplatek do výše platu

před přeložením.

------------------------------------------------------------------

29) Zákon č.  133/2000 Sb., o evidenci  obyvatel a rodných číslech

    a o  změně některých  zákonů (zákon  o evidenci  obyvatel), ve

    znění zákona č. 2/2002 Sb.

 

                              § 40

 

     Zproštění služby pro sdělení obvinění z trestného činu

 

     (1) Bylo-li státnímu zaměstnanci sděleno obvinění pro trestný

čin,  jehož  se  měl  dopustit  porušením  služebních  povinností,

zprostí se  výkonu služby až do  skončení trestního stíhání;30) to

neplatí v případech, kdy byl státní zaměstnanec vzat do vazby.31)

 

     (2)  Ode  dne  zproštění  výkonu  služby  činí  plat státního

zaměstnance 40 % měsíčního platu; tato  část platu se zvýší o 10 %

měsíčního platu na každou  státním zaměstnancem vyživovanou osobu,

nejvýše však do  výše 70 % měsíčního platu.  Vyživovanou osobou se

rozumí osoba,  které státní zaměstnanec  výživu poskytuje nebo  je

povinen poskytovat.

 

     (3)  Pominou-li  důvody  zproštění  výkonu  služby,  státnímu

zaměstnanci se  zkrácení jeho platu doplatí;  to neplatí, jestliže

byl státní zaměstnanec pravomocně odsouzen.

------------------------------------------------------------------

30) § 12 odst. 10 trestního řádu.

31) § 67 a násl. trestního řádu.

 

                              § 41

 

                 Přerušení služby z důvodu vazby

 

     Státnímu  zaměstnanci se  přeruší výkon  služby, jestliže byl

vzat  do  vazby.31)  Výkon  služby  může  být státnímu zaměstnanci

přerušen nejdéle  na dobu 3  let. Po dobu  přerušení výkonu služby

nepřísluší státnímu zaměstnanci plat.

------------------------------------------------------------------

31) § 67 a násl. trestního řádu.

 

                              § 42

 

            Jmenování na služební místo představeného

                    a odvolání z tohoto místa

 

     (1) Na  služební místo představeného  nelze jmenovat fyzickou

osobu, která se provinila porušováním lidských práv a svobod.

 

     (2)  Podle  výsledku  výběrového  řízení,  s výjimkou případů

podle § 20, lze státního  zaměstnance s jeho souhlasem jmenovat na

služební místo představeného. Výběrového  řízení na služební místo

představeného  se  mohou  zúčastnit  státní  zaměstnanci,  fyzické

osoby, které  vykonaly úřednickou zkoušku, a  fyzické osoby, které

jako zaměstnanci krajů a obcí v pracovním poměru vykonávaly státní

správu alespoň po dobu 5  let předcházejících výběrovému řízení ve

funkci ředitele krajského úřadu, vedoucího odboru krajského úřadu,

ředitele  Magistrátu   hlavního  města  Prahy,   vedoucího  odboru

Magistrátu hlavního města Prahy, tajemníka statutárního města nebo

tajemníka pověřeného  obecního úřadu a  jejich odborná způsobilost

byla   ověřena  zkouškou   zvláštní  odborné   způsobilosti  podle

zvláštního právního  předpisu.22) Na výběrové  řízení se přiměřeně

použije § 18 odst. 2 a § 19. Na služební místo představeného, jímž

je předseda Komise pro cenné  papíry nebo člen prezídia Komise pro

cenné papíry ve službě na  dobu určitou, může být jmenována rovněž

fyzická  osoba,   která  není  státním   zaměstnancem,  splňuje-li

předpoklady  podle §  17 odst.  1 a  předpoklad stanovený právními

předpisy o utajovaných skutečnostech.18)

 

     (3) Představený se odvolá ze služebního místa jen na základě

a) organizačních  změn ve  služebním úřadu,  jejichž důsledkem  je

   zrušení služebního místa představeného,

b) nevykazování  řádných  výsledků   ve  službě  podle  služebního

   hodnocení,

c) zdravotních důvodů,

d) pozbytí způsobilosti seznamovat  se s utajovanými skutečnostmi,

   pokud se k zastávání služebního místa vyžaduje,

e) pravomocně uloženého kárného opatření, nebo

f) důvodu uvedeného v § 41.

 

     (4) Představený se ze  služebního místa představeného odvolá,

jestliže  o odvolání  služební  úřad  písemně požádá.  Odvolání se

provede  tak, aby  k němu   došlo do  uplynutí doby  nejpozději 60

kalendářních dnů od doručení žádosti o odvolání.

 

     (5)  Představený,  který  je  vedoucím zastupitelského úřadu,

může být odvolán ze služebního  místa z jakýchkoli důvodů nebo bez

uvedení důvodů.

 

     (6) Generální ředitel nebo zástupce generálního ředitele může

být ze služebního místa  představeného odvolán z jakýchkoli důvodů

nebo bez uvedení důvodů.

 

     (7) Generální  ředitel a zástupce generálního  ředitele se ze

služebního místa představeného odvolá, jestliže o odvolání písemně

požádal vládu. Odstavec 4 věta druhá platí i zde.

------------------------------------------------------------------

18) Zákon  č.  148/1998  Sb.,  o  ochraně  utajovaných skutečností

    a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

22) Například  vyhláška  č.  345/2000  Sb.,  o  ověřování zvláštní

    odborné způsobilosti  zaměstnanců obcí, krajů,  hlavního města

    Prahy, městských částí hlavního města Prahy a okresních úřadů,

    osob stojících  v čele zvláštních orgánů  zřízených na základě

    zvláštních zákonů  a předsedů komisí, kterým  byl svěřen výkon

    přenesené    působnosti   (vyhláška    o   zvláštní    odborné

    způsobilosti), ve znění vyhlášky  č. 427/2000 Sb., vyhláška č.

    51/1998 Sb.,  kterou se stanoví  předpoklady pro výkon  funkcí

    vyžadujících zvláštní odbornou způsobilost v okresních úřadech

    a v   obecních   úřadech    (vyhláška   o   zvláštní   odborné

    způsobilosti), ve znění vyhlášky č. 121/1999 Sb.

 

                              § 43

 

                Převedení na jiné služební místo

 

     (1)  Státní zaměstnanec  se převede  na jiné  služební místo,

nemůže-li vykonávat službu na dosavadním služebním místě

a) ze zdravotních důvodů,

b) jestliže  byl odvolán  ze služebního  místa představeného (§ 42

   odst. 3 až 7),

c) v důsledku pravomocně uloženého trestu zákazu činnosti,

d) jestliže  pozbyl   způsobilost  seznamovat  se   s  utajovanými

   skutečnostmi,

a to i bez svého souhlasu.

 

     (2) Podle  odstavce 1 písm. a)  se převede státní zaměstnanec

na služební místo, na kterém je služba pro něj vhodná,

a) jestliže pozbyl vzhledem ke  svému zdravotnímu stavu na základě

   lékařského  posudku  nebo  rozhodnutí  orgánu  státní zdravotní

   správy dlouhodobě  způsobilost vykonávat dosavadní  službu nebo

   ji nesmí  konat pro onemocnění nemocí  z povolání nebo ohrožení

   touto nemocí,

b) koná-li  těhotná  státní  zaměstnankyně,  státní zaměstnankyně,

   která kojí,  nebo státní zaměstnankyně -  matka dítěte mladšího

   než   9  měsíců   službu,  kterou   nesmějí  být   tyto  státní

   zaměstnankyně  zaměstnány nebo  která podle  lékařského posudku

   ohrožuje její těhotenství nebo mateřské poslání,

c) jestliže to  je nutné podle lékařského  posudku nebo rozhodnutí

   příslušného  orgánu ochrany  veřejného zdraví  v zájmu  ochrany

   zdraví jiných fyzických osob před infekčními nemocemi,

d) jestliže byl uznán nezpůsobilým ke službě v noci,

e) požádá-li   o   to   těhotná   státní   zaměstnankyně,   státní

   zaměstnankyně,  která kojí,  nebo státní  zaměstnankyně - matka

   dítěte mladšího než 9 měsíců, která vykonává službu v noci.

 

     (3)  Za dlouhodobě  nepříznivý zdravotní  stav podle odstavce

2 písm.  a) se  považuje  nepříznivý  zdravotní stav,  který podle

poznatků lékařské vědy potrvá déle než 12 měsíců.

 

     (4) Při  převedení státního zaměstnance  podle odstavce 2  se

vedle zdravotních hledisek sleduje, aby služba byla pro něj vhodná

též vzhledem k jeho kvalifikaci a schopnostem.

 

     (5)  Dojde-li v  důsledku  převedení  podle odstavce  2 písm.

a) a  c) ke snížení platu  státního zaměstnance, přísluší státnímu

zaměstnanci po dobu převedení k  platu doplatek do výše platu před

převedením. Doplatek  přísluší nejdéle po  dobu 12 měsíců  po sobě

jdoucích.

 

                              § 44

 

           Zařazení mimo službu z organizačních důvodů

 

     Nemůže-li  být  státní   zaměstnanec  v  případech  uvedených

v § 43 odst. 1 písm. b) až d)  a odst. 2 písm. a) převeden na jiné

služební místo, protože žádné služební místo není volné, zařadí se

státní  zaměstnanec mimo  výkon služby;  toto zařazení  může trvat

nejdéle 12  měsíců. Ode dne  zařazení mimo výkon  služby činí plat

státního  zaměstnance 50  % měsíčního  platu; tato  část platu  se

zvýší  o  10  %  měsíčního  platu  na  každou státním zaměstnancem

vyživovanou osobu, nejvýše však do výše 80 % měsíčního platu.

 

                              § 45

 

             Zařazení mimo službu z důvodu mateřské

                 dovolené a rodičovské dovolené

 

     Státní  zaměstnankyně,  která  čerpá  mateřskou dovolenou, se

zařadí mimo výkon  služby. Mimo výkon služby se  zařadí též státní

zaměstnankyně  nebo  státní  zaměstnanec,  čerpají-li  rodičovskou

dovolenou. Po  dobu zařazení podle  věty první a  druhé nepřísluší

plat.

 

                              § 46

 

                 Zařazení mimo službu pro výkon

                    funkce v odborovém orgánu

 

     Státní zaměstnanec,  který byl zvolen do  funkce v příslušném

odborovém  orgánu, jejíž  výkon vyžaduje  jeho uvolnění  v rozsahu

stanovené doby výkonu služby, se  zařadí mimo výkon služby po dobu

výkonu této  funkce. Po dobu zařazení  podle věty první nepřísluší

státnímu zaměstnanci plat.

 

                              § 47

 

                           Zastupování

 

     (1) Státní  zaměstnanec je povinen  na základě příkazu  [§ 61

odst.   1  písm.   l)]  zastupovat   představeného  nebo  státního

zaměstnance na  služebním místě zařazeném ve  vyšší platové třídě,

než je  zařazeno služební místo,  na které byl  státní zaměstnanec

jmenován. V době zastupování státní zaměstnanec nevykonává v plném

rozsahu dosavadní služební úkoly.

 

     (2)  Doba zastupování  nesmí překročit  180 kalendářních  dnů

výkonu služby v kalendářním roce;  to neplatí v případě, že státní

zaměstnanec s delší dobou zastupování souhlasí.

 

                              § 48

 

           Zařazení mimo službu pro pozastavení služby

 

     Nastanou-li  po  vzniku  služebního  poměru  překážky uvedené

v § 35 odst. 1, zařadí se státní zaměstnanec mimo výkon služby. Po

dobu  zařazení podle  věty první  nepřísluší státnímu  zaměstnanci

plat.

 

                              § 49

 

            Vyslání ke službě do zahraničí a zařazení

                 po ukončení služby v zahraničí

 

     (1) Státní zaměstnanec může  být se svým předchozím souhlasem

vyslán na určenou dobu k výkonu služby v zahraničí.

 

     (2) Služební  úřad může se  státním zaměstnancem v  případech

podle  odstavce 1  uzavřít  dohodu,  kterou se  státní zaměstnanec

zavazuje setrvat v místě vyslání  v zahraničí po určenou dobu nebo

uhradit náklady  spojené s vysláním  k výkonu služby  v zahraničí,

nesplní-li  svůj závazek  setrvat v  místě vyslání  v zahraničí po

určenou dobu.  Dohoda podle věty první  musí být písemná; obsahuje

druhy  nákladů, které  bude státní  zaměstnanec povinen služebnímu

úřadu uhradit,  a důvody, pro které  státnímu zaměstnanci nevzniká

povinnost k úhradě nákladů, jinak je dohoda neplatná.

 

     (3)  Státní zaměstnanec  vracející se  do České  republiky po

ukončení  výkonu  služby  v  zahraničí  může  být  zařazen  v  jím

vykonávaném  oboru služby  i do  jiného služebního  úřadu, jímž je

ministerstvo nebo ústřední správní úřad, až na dobu 2 let, i kdyby

s tím  nesouhlasil,   a  se  svým  souhlasem   i  na  dobu  delší.

V případech podle věty první se nekoná výběrové řízení.

 

                              § 50

 

                Zkrácení délky doby výkonu služby

                   po vzniku služebního poměru

 

     Státnímu  zaměstnanci  může  být   na  jeho  žádost  povoleno

zkrácení délky doby výkonu služby.

 

                              Díl 2

              Společná ustanovení o změnách služby

 

                              § 51

 

     Generální  ředitelství  vede   přehled  státních  zaměstnanců

zařazených mimo výkon služby podle §  44 a 46. Služební úřady jsou

povinny  sdělit  bez  zbytečného  odkladu  generálnímu ředitelství

prostřednictvím  nadřízených  služebních  úřadů  počet,  evidenční

číslo, služební označení, obor  služby a platové zařazení státních

zaměstnanců   zařazených   mimo   výkon   služby   a   tyto  údaje

aktualizovat.

 

                              § 52

 

     Odpadne-li  důvod  změny  služby,  pro  který  nemůže  státní

zaměstnanec  vykonávat   službu,  státní  zaměstnanec   se  zařadí

k výkonu  služby.  Volná  služební  místa  se  obsazují přednostně

státními  zaměstnanci z  příslušného oboru  služby zařazenými mimo

službu (§ 31 odst. 2 věta první a odst. 3).

 

                              § 53

 

     (1)   Změny   služebního   poměru   provádí   služební  orgán

rozhodnutím,  není-li  v  §  198   odst.  2  stanoveno  jinak.  Na

rozhodnutí  o změně  služebního poměru  se přiměřeně  použije § 32

odst. 1.

 

     (2) Generálního  ředitele a zástupce  generálního ředitele na

služební  místo  jmenuje  a  z  tohoto  místa  odvolává  prezident

republiky na návrh vlády.

 

     (3) Personálního ředitele a zástupce personálního ředitele na

služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává státní tajemník.

 

     (4)  Státního  tajemníka  a  zástupce  státního  tajemníka na

služební  místo jmenuje  a z  tohoto místa  odvolává ve  služebním

úřadu, jímž je ministerstvo, generální  ředitel v dohodě se členem

vlády,  který toto  ministerstvo řídí,  a v  Úřadu vlády generální

ředitel  v  dohodě  s  vedoucím  Úřadu  vlády.  Na  služební místo

státního tajemníka a zástupce státního tajemníka může být jmenován

jen ředitel  sekce. Státní tajemník a  zástupce státního tajemníka

vykonává  službu  rovněž  jako   ředitel  sekce.  Státní  tajemník

a zástupce státního  tajemníka může být z  tohoto služebního místa

odvolán z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodů.

 

     (5) Vedoucí  služebních úřadů v  ústředních správních úřadech

na  služební  místo  jmenuje  a  z  tohoto  místa  odvolává  orgán

příslušný podle zvláštního  právního předpisu32) postupem uvedeným

v tomto zvláštním právním předpisu; ustanovení §  9 odst. 1 a § 42

odst. 2 platí i zde. Příslušný služební orgán písemně sdělí orgánu

podle věty  první, který je  oprávněn jmenování na  služební místo

provést,  popřípadě  orgánu,  který  jmenování  na  služební místo

navrhuje,  pořadí  uchazečů,  v  jakém  se  umístili  ve výběrovém

řízení.  Vedoucí  ostatních  služebních  úřadů  na  služební místo

jmenuje  a  z  tohoto  místa  odvolává  služební  orgán,  který je

nadřízen služebnímu úřadu, v němž  má být služební místo obsazeno;

nemá-li služební  úřad nadřízený služební úřad,  na služební místo

jmenuje  a z  tohoto místa  odvolává vedoucí  ostatních služebních

úřadů zástupce generálního ředitele. Zástupce vedoucího služebního

úřadu na služební místo jmenuje  a z tohoto místa odvolává vedoucí

služebního úřadu. Zástupce generálního  ředitele na služební místo

jmenuje  a  z  tohoto  místa  odvolává  představené,  o kterých to

stanoví zvláštní právní předpis.  Jmenování a odvolání generálního

ředitele  Vězeňské  služby  České  republiky  a ředitele vazebních

věznic a věznic se řídí zvláštním právním předpisem.

------------------------------------------------------------------

32) § 2  odst.  3  zákona  č.  2/1969  Sb.,  ve  znění  pozdějších

    předpisů.

    § 21 odst. 1 zákona č. 15/1998 Sb.

 

                             HLAVA V

                   SKONČENÍ SLUŽEBNÍHO POMĚRU

 

                              § 54

 

     Služební poměr skončí v  případech stanovených tímto zákonem,

neskončil-li smrtí  státního zaměstnance nebo  jeho prohlášením za

mrtvého, popřípadě uplynutím doby, jde-li o službu na dobu určitou

podle § 29 odst. 2.

 

                              Díl 1

          Skončení služebního poměru služebním orgánem

 

                              § 55

 

     (1) Služební orgán skončí služební poměr

a) nesplňuje-li  státní zaměstnanec  předpoklad státního občanství

   České republiky16) [§ 17 odst. 1 písm. a)],

b) nesplňuje-li  státní zaměstnanec  předpoklad potřebné zdravotní

   způsobilosti [§  17 odst. 1 písm.  f)], protože pozbyl vzhledem

   ke svému  zdravotnímu stavu na základě  lékařského posudku nebo

   rozhodnutí   orgánu   státní    zdravotní   správy   dlouhodobě

   způsobilost vykonávat službu nebo ji nesmí konat pro onemocnění

   nemocí z povolání nebo  ohrožení touto nemocí, uplynula-li doba

   uvedená v § 43 odst. 5 větě druhé,

c) z důvodu organizačních a  úsporných opatření, jejichž důsledkem

   je snížení počtu státních zaměstnanců,

d) jestliže  státní  zaměstnanec  podle   výsledku  dvou  po  sobě

   jdoucích služebních hodnocení nevykonává řádně službu,

e) v případě, kdy  trestně stíhaný státní zaměstnanec  byl vzat do

   vazby a doba trvání vazby přesáhla 3 roky,

f) nesplňuje-li státní  zaměstnanec bez zavinění  služebního úřadu

   jiný oprávněný požadavek potřebný k výkonu služby,

g) uplynula-li doba  12 měsíců, po  kterou byl státní  zaměstnanec

   zařazen mimo  výkon služby z  organizačních důvodů, v  případě,

   kdy

   1. byl   státní   zaměstnanec   odvolán   ze  služebního  místa

      představeného, popřípadě jestliže  představený o odvolání ze

      služebního místa představeného požádal,

   2. byl  státnímu  zaměstnanci  pravomocně  uložen  trest zákazu

      činnosti vykonávat službu,

   3. státní   zaměstnanec   pozbyl   způsobilost   seznamovat  se

      s utajovanými skutečnostmi.

 

     (2)  Při  skončení  služebního   poměru  ve  službě  na  dobu

neurčitou z důvodu  podle odstavce 1 písm. c)  a g) bodů 1 a  3 má

státní zaměstnanec nárok na výplatu odbytného od služebního úřadu.

Výše odbytného  je odstupňována podle  doby služby, kterou  státní

zaměstnanec vykonal. Při nepřetržité době služby

a) nepřesahující  3  roky  přísluší  odbytné  ve  výši trojnásobku

   měsíčního platu,

b) nepřesahující 6  let, ale přesahující 3  roky, přísluší odbytné

   ve výši šestinásobku měsíčního platu,

c) nepřesahující 9 let, ale přesahující 6 let, přísluší odbytné ve

   výši devítinásobku měsíčního platu,

d) přesahující  9  let  přísluší  odbytné  ve výši dvanáctinásobku

   měsíčního platu

státního zaměstnance.

 

     (3)  Není-li  odbytné  podle  odstavce  2  vyplaceno státnímu

zaměstnanci   v  den   skončení  služebního   poměru,  vyplatí  se

v nejbližším  výplatním  termínu  určeném  ve  služebním úřadu pro

výplatu platu.

 

     (4)   Služební   poměr    skončí   uplynutím   doby   uvedené

v rozhodnutí; tato doba činí v případě podle

a) odstavce 1 písm. a) a g) 10 kalendářních dnů,

b) odstavce 1 písm. b) až f) 60 kalendářních dnů

a počíná běžet ode dne doručení rozhodnutí.

------------------------------------------------------------------

16) Zákon č. 40/1993 Sb., o  státním občanství České republiky, ve

    znění pozdějších předpisů.

 

                              Díl 2

              Skončení služebního poměru na základě

                  žádosti státního zaměstnance

 

                              § 56

 

     Služební  poměr skončí  na základě  písemné žádosti  státního

zaměstnance. Skončení se provede tak, aby  k němu došlo do doby 60

kalendářních dnů od doručení žádosti služebnímu úřadu.

 

                              Díl 3

              Skončení služebního poměru ze zákona

 

                              § 57

 

     (1) Služební poměr skončí

a) v případě, kdy  byl státní zaměstnanec  pravomocně odsouzen pro

   úmyslný    trestný   čin    nebo   byl    pravomocně   odsouzen

   k nepodmíněnému  trestu  odnětí  svobody,  dnem následujícím po

   dni,  kdy bylo  služebnímu úřadu  doručeno oznámení  podle § 30

   odst. 3,

b) v případě, kdy  byl státní zaměstnanec  na základě pravomocného

   soudního rozhodnutí  zbaven způsobilosti k  právním úkonům nebo

   jeho   způsobilost  k   právním  úkonům   byla  omezena,   dnem

   následujícím  po  dni,  kdy   bylo  služebnímu  úřadu  doručeno

   oznámení podle § 30 odst. 3,

c) bylo-li státnímu zaměstnanci  pravomocně uloženo kárné opatření

   propuštění ze služebního poměru, dnem nabytí právní moci tohoto

   rozhodnutí,

d) dnem 31. prosince kalendářního  roku, v němž státní zaměstnanec

   dovršil věk 65 let.

 

     (2)  Služební poměr  skončí rovněž  dnem rozhodným  pro vznik

funkce, popřípadě činnosti v případech uvedených v § 35 odst. 2.

 

     (3)  Při  skončení  služebního  poměru  podle  odstavců 1 a 2

oznámí  služební orgán  písemně státnímu  zaměstnanci, kterým dnem

jeho služební poměr skončí.

 

                              Díl 4

             Rozhodnutí o skončení služebního poměru

 

                              § 58

 

     Skončení  služebního  poměru  podle  § 55  a  56  se  provádí

rozhodnutím služebního orgánu.

 

                            HLAVA VI

              SLUŽEBNÍ POSUDEK, POTVRZENÍ O SLUŽBĚ

              A NEPLATNÉ SKONČENÍ SLUŽEBNÍHO POMĚRU

 

                              § 59

 

     (1) Při skončení služebního  poměru je služební orgán povinen

vydat státnímu zaměstnanci služební  posudek a potvrzení o službě;

jinému je nelze vydat.

 

     (2) Služební posudek vychází ze služebního hodnocení státního

zaměstnance  a smí  obsahovat jen  skutečnosti týkající  se výkonu

služby.

 

     (3) Potvrzení o službě obsahuje

a) obor služby, který státní zaměstnanec vykonával,

b) dobu trvání služby,

c) závazky státního zaměstnance vůči služebnímu úřadu,

d) v jakém  pořadí   a  v  čí  prospěch   jsou  z  platu  státního

   zaměstnance prováděny srážky,

e) údaj o důvodu skončení služby,

f) skutečnosti rozhodné pro posouzení nároků na dávky nemocenského

   pojištění,

g) údaje o  výši průměrného výdělku33)  a o dalších  skutečnostech

   rozhodných  pro posouzení  nároku na  podporu v nezaměstnanosti

   a podporu při rekvalifikaci.34)

 

     (4)  Jiné  informace  o   státním  zaměstnanci,  než  uvedené

v odstavci  1,   mohou  být  podávány  pouze   s  jeho  souhlasem,

nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.

------------------------------------------------------------------

33) § 17  zákona  č.  1/1992  Sb.,  o  mzdě,  odměně  za  pracovní

    pohotovost  a   o  průměrném  výdělku,   ve  znění  pozdějších

    předpisů.

34) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

 

                              § 60

 

     (1) Je-li  podle pravomocného rozhodnutí  skončení služebního

poměru neplatné, služební poměr trvá se všemi právy, včetně nároku

na plat za  dobu od neplatného skončení služebního  poměru do doby

zařazení státního zaměstnance k výkonu služby.

 

     (2) Oznámí-li státní zaměstnanec služebnímu úřadu, že nehodlá

ve službě pokračovat, postupuje  se při skončení služebního poměru

podle § 56.

 

                           ČÁST ČTVRTÁ

    POVINNOSTI, ZÁKLADNÍ PRÁVA STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ, OMEZENÍ

      NĚKTERÝCH PRÁV STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ, PŘÍKAZY K VÝKONU

              SLUŽBY A ODMĚNY ZA PŘÍKLADNOU SLUŽBU

 

                             HLAVA I

         POVINNOSTI, ZÁKLADNÍ PRÁVA STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

          A OMEZENÍ NĚKTERÝCH PRÁV STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

 

                              Díl 1

                 Povinnosti státních zaměstnanců

 

                              § 61

 

     (1) Státní zaměstnanci jsou povinni

a) zachovávat při výkonu služby  věrnost České republice; věrností

   se  rozumí dodržování  Ústavy České  republiky, jejího právního

   řádu  při uznání  práv a  svobod a  při dodržování  zájmů České

   republiky,

b) vykonávat službu  nestranně, v mezích svého  oprávnění a zdržet

   se  při  výkonu  služby  všeho,  co  by  mohlo  ohrozit  důvěru

   v nestrannost rozhodování,

c) při  výkonu  služby  dodržovat  právní  předpisy  vztahující se

   k jejímu výkonu a služební předpisy,

d) plnit  služební úkoly  na  svém  služebním místě  osobně, řádně

   a včas,

e) prohlubovat si vzdělání podle pokynů služebního úřadu,

f) dodržovat služební kázeň,

g) poskytovat informace  o činnosti služebního  úřadu podle zákona

   o svobodném  přístupu   k  informacím,35)  jestliže   to  patří

   k jejich služebním úkolům,

h) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděli při

   výkonu služby  a které v zájmu  služebního úřadu nelze sdělovat

   jiným osobám; to neplatí, pokud byli této povinnosti zproštěni.

   Povinnost  zachovávat mlčenlivost,  která státním  zaměstnancům

   vyplývá ze zvláštních právních předpisů, není dotčena,18),36)

i) zdržet  se jednání,  které by  mohlo vést  ke střetu  veřejného

   zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých

   v souvislosti s výkonem služby  ve prospěch vlastní nebo někoho

   jiného,

j) v souvislosti  s  výkonem  služby  nepřijímat  dary  nebo  jiné

   výhody,  s  výjimkou  darů  nebo  výhod poskytovaných služebním

   úřadem,

k) oznámit, že je proti nim vedeno trestní stíhání,

l) zastupovat představeného nebo státního zaměstnance na služebním

   místě zařazeném ve vyšší platové třídě,

m) zastupovat  služební  úřad  ve  věcech  služebního poměru podle

   tohoto zákona,

n) vykonávat  činnost  ve  výběrové  komisi,  zkušební komisi, při

   smírčím  řízení,   v  kárné  komisi  a   v  poradních  orgánech

   zřizovaných  služebním orgánem  podle tohoto  zákona, popřípadě

   podle služebního předpisu; činnost v těchto orgánech je výkonem

   služby,

o) vykonávat službu jako školitelé čekatele (§ 21),

p) školit, popřípadě  instruovat státní zaměstnance  k prohloubení

   jejich  kvalifikace v  jimi vykonávaném  oboru služby;  činnost

   v těchto orgánech je výkonem služby,

r) zachovávat  pravidla  slušnosti   vůči  představeným,  ostatním

   státním zaměstnancům a zaměstnancům ve služebním úřadu,

s) zachovávat pravidla slušnosti při úředním jednání,

t) plně využívat služební dobu k výkonu služby,

u) řádně  hospodařit s  prostředky svěřenými  jim služebním úřadem

   a střežit  a ochraňovat  majetek,  který  jim byl  svěřen, před

   poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím,

v) při  úředním  ústním  nebo  písemném  jednání  s fyzickými nebo

   právnickými  osobami  sdělit   své  jméno,  příjmení,  služební

   označení, a ve kterém organizačním útvaru služebního úřadu jsou

   zařazeni,

w) být při výkonu služby viditelně označeni jmenovkou, na které je

   uvedeno  jejich jméno,  příjmení, služební  označení a označení

   služebního  úřadu, ve  kterém vykonávají  službu; případy,  kdy

   státní  zaměstnanci  nemusí  být  označeni  jmenovkou,  stanoví

   generální ředitel služebním předpisem,

x) podílet  se na  odvracení  živelní  události nebo  jiné hrozící

   nehody anebo na zmírnění  jejich bezprostředních následků; tato

   činnost je výkonem služby,

y) dodržovat pravidla etiky  státního zaměstnance vydaná služebním

   předpisem generálního ředitele v mezích tohoto zákona.

 

     (2)  Povinnosti podle  odstavce 1  písm. h)  až k) je povinen

státní zaměstnanec dodržovat, i když nevykonává službu.

 

     (3) Politické ani světonázorové zaměření státního zaměstnance

nesmí být na újmu řádnému a nestrannému výkonu jeho služby.

 

     (4)  Povinnosti  zachovávat  mlčenlivost  o služebních věcech

může  státního  zaměstnance  zprostit  služební  orgán. Povinnosti

podle věty první může  vedoucího služebního úřadu zprostit vedoucí

nadřízeného  služebního  úřadu,  nemá-li  služební  úřad nadřízený

služební úřad, generální ředitel. Povinnosti podle věty první může

vedoucího  služebního  úřadu,  jímž   je  ústřední  správní  úřad,

personálního  ředitele  a  zástupce  generálního ředitele zprostit

generální  ředitel;  zástupce   personálního  ředitele  může  této

povinnosti  zprostit  personální  ředitel  a  generálního ředitele

předseda vlády.

 

     (5) Zvláštní právní předpisy nejsou odstavcem 4 dotčeny.18)

------------------------------------------------------------------

18) Zákon  č.  148/1998  Sb.,  o  ochraně  utajovaných skutečností

    a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

35) Zákon č.  106/1999 Sb., o svobodném  přístupu k informacím, ve

    znění pozdějších předpisů.

36) Například § 12 odst. 2 zákona č. 531/1990 Sb., ve znění zákona

    č.  311/1999  Sb.,  §  17  zákona  č.  89/1995  Sb.,  o státní

    statistické  službě, ve  znění zákona  č. 411/2000  Sb., §  57

    zákona  č. 359/1999  Sb., o  sociálně-právní ochraně  dětí, ve

    znění zákona č. 272/2001 Sb.

 

                              § 62

 

     Vedle  povinností podle  § 61  odst. 1  jsou představení dále

povinni

a) řídit   a   kontrolovat   výkon   služby  podřízenými  státními

   zaměstnanci,  průběžně hodnotit  poměr státních  zaměstnanců ke

   službě a podílet se na jejich služebním hodnocení,

b) plnit  vůči  podřízeným  státním  zaměstnancům úkoly služebního

   úřadu podle tohoto zákona,

c) zachovávat   pravidla   slušnosti   vůči   podřízeným   státním

   zaměstnancům a zaměstnancům,

d) vystupovat  v řízení  týkajícím se  služebních vztahů  státních

   zaměstnanců a jednat za služební úřad před soudem,

e) plnit   vůči  podřízeným   zaměstnancům  povinnosti   vedoucích

   zaměstnanců podle zvláštního právního předpisu.37)

------------------------------------------------------------------

37) Například § 74 zákoníku práce.

 

                              Díl 2

               Základní práva státních zaměstnanců

 

                              § 63

 

     (1)  Státní  zaměstnanci,  kteří  vykonávají  službu v mezích

oprávnění stanovených zvláštními  právními předpisy, tímto zákonem

a služebními předpisy,  mají právo, aby jim  služební úřad, v němž

vykonávají službu,  poskytoval podporu při  výkonu služby. Bude-li

vůči nim  podána stížnost, že  porušili povinnosti, které  státním

zaměstnancům  vyplývají  ze  zákona,  je  nezbytné,  aby byla tato

stížnost služebním úřadem řádně a včas vyřízena.

 

     (2) Státní zaměstnanci mají zejména právo

a) na vytváření podmínek pro řádný výkon služby,

b) na  zajištění  textů  právních  předpisů,  textů  mezinárodních

   smluv,38)  služebních  předpisů,   sbírek  soudních  rozhodnutí

   a v  přiměřeném  rozsahu  též   odborných  časopisů  a  odborné

   literatury,  jejichž  zaměření  se  vztahuje  k  výkonu  jejich

   služby; okruh  státních zaměstnanců, jimž  se poskytují uvedené

   materiály,   stanoví   služební   předpis   vydaný   generálním

   ředitelem,

c) na  veřejné  užívání  služebního  označení státního zaměstnance

   včetně služebního označení představeného,

d) na prohlubování vzdělání,

e) na  plat a  platový postup  podle tohoto  zákona; platová třída

   státního zaměstnance odpovídá služebnímu  místu v oboru služby,

   na které je státní zaměstnanec jmenován. Změnu služebního místa

   spojenou se snížením platové třídy nebo příplatku za službu lze

   bez  souhlasu  státního  zaměstnance  provést  jen  v případech

   stanovených  tímto zákonem  nebo na  základě zákona,  kterým se

   mění působnost služebního úřadu,

f) odmítnout vyřizovat ve styku  se stranami služební úkoly, které

   nepatří  podle  zvláštních   právních  předpisů  do  působnosti

   služebního  úřadu, v  němž vykonávají  službu, nebo  nepatří-li

   tyto úkoly do oboru služby, v němž vykonávají službu,

g) odmítnout  splnit  služební  úkol,  který  má  podle zvláštního

   právního  předpisu,  služebního  předpisu  nebo  příkazu splnit

   osobně představený; to neplatí v případě zastupování,

h) podávat ve  věcech výkonu služby a  ve věcech služebních vztahů

   podle tohoto zákona žádosti nebo stížnosti,

i) zákonným  způsobem  se  domáhat  svých  práv  vyplývajících  ze

   služebního poměru.

------------------------------------------------------------------

38) Zákon č. 309/1999 Sb., o  Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních

    smluv.

 

                              Díl 3

           Omezení některých práv státních zaměstnanců

 

                              § 64

 

     Po dobu trvání služebního  poměru nesmí představený vykonávat

žádnou funkci v politické straně nebo v politickém hnutí.39)

------------------------------------------------------------------

39) Zákon  č. 424/1991  Sb., o  sdružování v  politických stranách

    a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů.

 

                              § 65

 

     (1)  Státní  zaměstnanci  nesmějí  být  členy  řídících  nebo

kontrolních  orgánů právnických  osob provozujících podnikatelskou

činnost,  s výjimkou  případů, kdy  byli do  těchto orgánů vysláni

služebním  úřadem;  vyslaní  státní  zaměstnanci  jednají v těchto

orgánech  jako zástupci  České republiky,  jsou povinni prosazovat

její zájmy a nesmějí od  příslušné právnické osoby pobírat odměnu,

nestanoví-li  zvláštní  právní  předpis  jinak. Státní zaměstnanci

nesmějí být  ani členy zvláštních  orgánů, které podle  zvláštních

právních předpisů vykonávají státní správu.

 

     (2)  Státní   zaměstnanci  nesmějí  vykonávat   žádnou  jinou

výdělečnou činnost  než službu podle  tohoto zákona; toto  omezení

neplatí v  případech uvedených v  § 46 a  48, při výkonu  vazby31)

a dále   se   nevztahuje   na   činnost   vědeckou,  pedagogickou,

publicistickou, literární  nebo uměleckou, na  činnost znalce nebo

tlumočníka vykonávanou  podle zvláštního právního  předpisu40) pro

soud nebo správní úřad, na činnost v poradních orgánech vlády a na

správu vlastního majetku.

 

     (3) Odměna  podle odstavce 1  věty první nesmí  být vyplacena

fyzické osobě ani v době po skončení služebního poměru.

------------------------------------------------------------------

31) § 67 a násl. trestního řádu.

40) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.

 

                              § 66

 

     (1) Představeným nepřísluší vykonávat právo na stávku.41)

 

     (2)   Požadavky  týkající   se  služebních   vztahů  státních

zaměstnanců podle tohoto zákona uplatňované představenými musí být

bez zbytečného odkladu a průtahů  projednány ve smírčím řízení. Ve

smírčím  řízení  jednají  představení  nebo  jejich  zástupci a za

služební úřad služební orgán,  popřípadě určený státní zaměstnanec

nebo zástupce.

------------------------------------------------------------------

41) Čl. 44 Listiny základních práv a svobod.

 

                              § 67

 

     (1)  Představený, který  vykonával službu  na služebním místě

jako vedoucí  služebního úřadu nebo ředitel  sekce, jehož služební

poměr skončil, nesmí  po dobu 2 let po  skončení služebního poměru

vykonávat přímou podnikatelskou činnost ani podnikatelskou činnost

jako společník právnické osoby v  takovém oboru, v jakém vykonával

službu.  Věta  první  neplatí,  jde-li  o  podnikatelskou  činnost

vykonávanou  jako  svobodné  povolání  podle  zvláštního  právního

předpisu.42)

 

     (2) Porušení  povinnosti podle odstavce  1 je přestupkem,  za

který lze uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.

 

     (3)  Přestupek  podle  odstavce  2  projedná krajský úřad,43)

v jehož obvodu má bývalý představený trvalý pobyt.29)

------------------------------------------------------------------

29) Zákon č.  133/2000 Sb., o evidenci  obyvatel a rodných číslech

    a o  změně některých  zákonů (zákon  o evidenci  obyvatel), ve

    znění zákona č. 2/2002 Sb.

42) Například   zákon   č.   360/1992   Sb.,   o  výkonu  povolání

    autorizovaných architektů  a o výkonu  povolání autorizovaných

    inženýrů a  techniků činných ve výstavbě,  ve znění pozdějších

    předpisů,  zákon  č.  85/1996   Sb.,  o  advokacii,  ve  znění

    pozdějších  předpisů,  zákon  č.  254/2000  Sb.,  o auditorech

    a o změně zákona č. 165/1988 Sb.

43) Zákon č.  129/2000 Sb., o krajích  (krajské zřízení), ve znění

    pozdějších předpisů.

    Zákon  č.  131/2000  Sb.,  o  hlavním  městě  Praze,  ve znění

    pozdějších předpisů.

 

                            HLAVA II

                     PŘÍKAZY K VÝKONU SLUŽBY

 

                              § 68

 

     (1) Služební úkoly ukládají,  jejich plnění řídí a kontrolují

členové  vlády, kteří  služební  úřady  řídí, vedoucí  Úřadu vlády

a představení  a   dále  státní  zaměstnanci,   kteří  jsou  podle

služebního  předpisu  oprávněni  v  nejnižším  organizačním útvaru

služebního  úřadu organizovat,  řídit a  kontrolovat výkon  služby

jiných státních  zaměstnanců a zaměstnanců,  kteří se podílejí  na

plnění  obdobných nebo  podobných  služebních  úkolů, a  dávat jim

k tomu závazné pokyny (dále jen "vedoucí referátu").

 

     (2)  Závazné příkazy  k  výkonu  služby jsou  oprávněny dávat

státním  zaměstnancům  osoby  uvedené  v  odstavci  1; představení

a vedoucí referátu jsou oprávněni  státním zaměstnancům dávat tyto

příkazy v  rozsahu stanoveném služebním předpisem  (§ 10 odst. 3).

Státní zaměstnanci jsou povinni se příkazy podle věty první řídit.

 

     (3)  Osoby uvedené  v  odstavci  2 nejsou  oprávněny přikázat

podřízeným státním  zaměstnancům, aby plnili  služební úkol, který

mají podle zvláštního právního  předpisu, služebního předpisu nebo

příkazu splnit osobně samy; to neplatí v případě zastupování.

 

     (4)  Má-li  státní  zaměstnanec  za  to,  že vydaný příkaz je

v rozporu s právními předpisy nebo služebními předpisy, je povinen

na to  upozornit bezprostředně nadřízeného  představeného, vyššího

představeného, člena  vlády nebo vedoucího Úřadu  vlády dříve, než

tento  příkaz  začne  plnit.   Nedojde-li  k  nápravě,  je  státní

zaměstnanec   povinen   provést    upozornění   písemně.   Trvá-li

bezprostředně  nadřízený  představený,   vyšší  představený,  člen

vlády,  který  služební  úřad  řídí,  nebo  vedoucí Úřadu vlády na

splnění  příkazu,  je  povinen  vydat  příkaz státnímu zaměstnanci

písemně. Požádá-li státní zaměstnanec  služební orgán, aby písemné

upozornění a písemný příkaz byly  uloženy v jeho osobním spisu, je

služební orgán povinen žádosti vyhovět.

 

     (5)  Státní zaměstnanec  nesmí plnit  příkaz, který  odporuje

věrnosti  České republice  [§ 61  odst. 1  písm. a)  část věty  za

středníkem] nebo jestliže by jím došlo ke spáchání trestného činu,

přestupku, popřípadě jiného správního deliktu.

 

                            HLAVA III

                   ODMĚNY ZA PŘÍKLADNOU SLUŽBU

 

                              § 69

 

     (1) Služební orgán může  za příkladný výkon služby poskytnout

státnímu zaměstnanci odměnu.

 

     (2) Odměnami za příkladnou službu jsou

a) písemná pochvala, nebo

b) věcný dar.

Písemná   pochvala   se   zakládá   do   osobního  spisu  státního

zaměstnance.  Hodnota věcného  daru nesmí  překročit v kalendářním

roce částku 5 000 Kč.

 

     (3)   Odměnami  podle   odstavce  2   nejsou  dotčeny  odměny

poskytované jako složka platu.

 

                            ČÁST PÁTÁ

                        KÁRNÁ ODPOVĚDNOST

 

                             HLAVA I

                         SLUŽEBNÍ KÁZEŇ

 

                              § 70

 

     Služební  kázní  se  rozumí  řádné  plnění  všech  povinností

státních  zaměstnanců  vyplývajících  jim   z  tohoto  zákona,  ze

zvláštních právních  předpisů, které se vztahují  ke službě v jimi

vykonávaném  oboru  služby,  ze  služebních  předpisů  a  vydaných

příkazů včetně dodržování služebního slibu (§ 34 odst. 2).

 

                            HLAVA II

   KÁRNÉ PROVINĚNÍ, KÁRNÉ OPATŘENÍ A ZÁNIK KÁRNÉ ODPOVĚDNOSTI

 

                              § 71

 

     (1)  Státní  zaměstnanec,  s  výjimkou  generálního  ředitele

a zástupce generálního ředitele, odpovídá za kárné provinění.

 

     (2)  Zaviněné porušení  služební kázně  je kárným  proviněním

(§ 70).

 

                              § 72

 

     (1)  Za  kárné  provinění  lze  uložit  státnímu  zaměstnanci

některé z těchto kárných opatření

a) písemná důtka,

b) snížení platu až o 15 % na dobu až 3 kalendářních měsíců,

c) odvolání ze služebního místa představeného, nebo

d) propuštění ze služebního poměru.

 

     (2) Kárné opatření nelze uložit, byl-li státní zaměstnanec za

týž  skutek  pravomocně  odsouzen  soudem;  bylo-li kárné opatření

uloženo dříve, zruší se s účinností ode dne uložení.

 

     (3) Rozhodnutí o uložení kárného  opatření, které je v právní

moci, se zakládá do osobního spisu státního zaměstnance.

 

     (4) Drobné  nedostatky ve službě  může nadřízený představený,

popřípadě služební orgán, vyřídit  tím, že je státnímu zaměstnanci

vytkne.

 

                              § 73

 

     Kárná  odpovědnost  státního  zaměstnance  za kárné provinění

zaniká, jestliže v době jednoho  roku od jeho spáchání nebyl podán

návrh na zahájení kárného řízení.

 

                            HLAVA III

                      VÝKON KÁRNÉ PRAVOMOCI

 

                              § 74

 

     (1)  Kárnou pravomoc  vykonávají kárné  komise prvního stupně

a kárné komise druhého stupně.

 

     (2)  Členy  kárné  komise  složené  ze  státních  zaměstnanců

jmenuje  a  odvolává  služební  orgán;  komise  musí  mít 3 členy.

Nejméně jeden  člen kárné komise musí  mít právnické vysokoškolské

vzdělání magisterského studijního  programu. Kárné komisi předsedá

nejvýše  služebně  postavený  státní  zaměstnanec.  Je-li  v kárné

komisi více stejně služebně postavených státních zaměstnanců, určí

se z  nich předseda komise  losem. Členem kárné  komise nemůže být

státní   zaměstnanec,  kterému   bylo  pravomocně   uloženo  kárné

opatření, pokud nebylo zahlazeno.

 

     (3)  Kárná  komise  se  usnáší  v  kárném  řízení hlasováním;

usnášeníschopná  je,  je-li  přítomen  plný  počet  jejích  členů;

usnesení  se přijímá  většinou hlasů.  Člen kárné  komise se nesmí

zdržet  hlasování. Členové  kárné komise  se při  svém rozhodování

v kárném řízení neřídí příkazy představených.

 

     (4)  Kárná  komise  se  nejprve  usnáší  o  tom,  zda  státní

zaměstnanec spáchal  kárné provinění, a posléze  o tom, jaké kárné

opatření se mu uloží.

 

                              § 75

 

     (1) Kárná  komise prvního stupně rozhoduje  o uložení kárného

opatření;  zřizuje se  ve služebním  úřadu, jestliže  v něm službu

vykonává  alespoň 25  státních zaměstnanců.  Nelze-li ve služebním

úřadu  zřídit kárnou  komisi  prvního  stupně, je  příslušná kárná

komise  prvního  stupně  zřízená  u  nadřízeného služebního úřadu.

Nemá-li služební úřad nadřízený  služební úřad, je příslušná kárná

komise prvního stupně zřízená u generálního ředitelství.

 

     (2) Kárnou pravomoc vůči  vedoucímu služebního úřadu vykonává

kárná  komise  prvního  stupně  zřízená  u  nadřízeného služebního

úřadu.  Nemá-li služební  úřad nadřízený  služební úřad,  vykonává

kárnou pravomoc kárná komise  prvního stupně zřízená u generálního

ředitelství.

 

     (3) Kárnou pravomoc vůči  vedoucímu služebního úřadu, jímž je

ústřední správní  úřad, nebo personálnímu  řediteli vykonává kárná

komise prvního stupně zřízená u generálního ředitelství.

 

                              § 76

 

     (1) Kárná  komise druhého stupně  rozhoduje o odvolání  proti

rozhodnutí o  uložení kárného opatření;  zřizuje se u  generálního

ředitelství.

 

     (2)  Kárná komise  druhého stupně  musí být  složena z jiných

členů, než kárná komise prvního stupně.

 

                            HLAVA IV

                     ZAHÁJENÍ KÁRNÉHO ŘÍZENÍ

 

                              § 77

 

     (1) Kárné řízení se  zahajuje na návrh příslušného služebního

orgánu. Jde-li  o kárné provinění  vedoucího služebního úřadu,  je

navrhovatelem  služební   orgán  v  nadřízeném   služebním  úřadu,

nemá-li  služební úřad  nadřízený služební  úřad, je navrhovatelem

generální ředitel.  Jde-li o kárné  provinění vedoucího služebního

úřadu,  který  je  ústředním  správním  úřadem,  nebo personálního

ředitele, je navrhovatelem generální ředitel.

 

     (2) Návrh na zahájení kárného řízení může podat rovněž státní

zaměstnanec proti sobě samému.

 

     (3) Podaný návrh na zahájení  kárného řízení nelze vzít zpět;

to neplatí v případech podle odstavce 2.

 

     (4) Navrhovatel  nebo jím zmocněný  státní zaměstnanec [§  61

odst.  1 písm.  m)] jedná  v řízení  před kárnou komisí, popřípadě

před soudem;44) to neplatí v případech podle odstavce 2.

------------------------------------------------------------------

44) § 21a občanského soudního řádu.

 

                              § 78

 

     (1) Návrh na zahájení kárného řízení lze podat u kárné komise

prvního  stupně ve  lhůtě 2   měsíců ode  dne, kdy  se navrhovatel

dověděl  o  kárném  provinění,  pokud  kárná odpovědnost nezanikla

(§ 73), jinak tato možnost zaniká.

 

     (2)  Návrh na  zahájení kárného  řízení, došlo-li  ke kárnému

provinění  v cizině,  lze podat  u příslušné  kárné komise prvního

stupně ještě ve lhůtě 2  měsíců po návratu státního zaměstnance ze

služebního působiště  v cizině, pokud  kárná odpovědnost nezanikla

(§ 73), jinak tato možnost zaniká.

 

     (3)  Návrh   na  zahájení  kárného   řízení  obsahuje  jméno,

příjmení, akademický titul, datum narození, rodné číslo, evidenční

číslo a označení státního  zaměstnance, proti němuž návrh směřuje,

popis  skutku,  pro  který   se  navrhuje  zahájit  kárné  řízení,

a označení  důkazů, o  které se  návrh na  zahájení kárného řízení

opírá.

 

                             HLAVA V

                   ZAHLAZENÍ KÁRNÉHO OPATŘENÍ

 

                              § 79

 

     Po uplynutí doby  1 roku od právní moci  rozhodnutí o uložení

kárného opatření se státní zaměstnanec  posuzuje, jako by nebyl za

kárné provinění postižen; kárné opatření  se z jeho osobního spisu

vyřadí. Kárné opatření  podle § 72 odst. 1 písm.  d) se z osobního

spisu  státního  zaměstnance  nevyřazuje.  Jestliže  výkon kárného

opatření neskončil  do doby uvedené ve  větě první, kárné opatření

se zahlazuje vykonáním kárného opatření.

 

                           ČÁST ŠESTÁ

                     PODMÍNKY VÝKONU SLUŽBY

 

                             HLAVA I

             ZÁKAZ DISKRIMINACE VE SLUŽEBNÍM POMĚRU

 

                              § 80

 

     (1) Služební  úřad je povinen  zajišťovat rovné zacházení  se

všemi  státními zaměstnanci,  pokud jde  o jejich  podmínky výkonu

služby,  odměňování  a  jiná  plnění  peněžité hodnoty, vzdělávání

a příležitost  dosáhnout  postupu  ve  službě,  nestanoví-li zákon

jinak.  Před vznikem  pracovního poměru  k přípravě  na službu  se

rovné zacházení řídí § 28 větou třetí zákoníku práce.

 

     (2)  V služebních  vztazích podle  tohoto zákona  je zakázána

jakákoliv diskriminace  státních zaměstnanců z  důvodu rasy, barvy

pleti,  pohlaví, sexuální  orientace, jazyka,  víry a náboženství,

politického   nebo   jiného   smýšlení,   členství  nebo  činnosti

v politických   stranách  nebo   politických  hnutích,  odborových

organizacích  a  jiných  sdruženích,  národnosti,  etnického  nebo

sociálního  původu,   majetku,  rodu,  zdravotního   stavu,  věku,

manželského  a  rodinného  stavu  nebo  povinností  k  rodině.  Je

zakázáno i  takové jednání, které diskriminuje  nikoliv přímo, ale

až ve svých důsledcích.

 

     (3)  Nikdo nesmí  výkonu práv  a povinností  vyplývajících ze

služebního  poměru zneužívat  k újmě  jiného státního  zaměstnance

nebo k  ponižování jeho lidské  důstojnosti ani k  újmě jiných. Za

ponižování  lidské  důstojnosti  státního  zaměstnance se považuje

i sexuální  chování, které  je nevítané,  nevhodné nebo  urážlivé,

nebo které  může být jiným státním  zaměstnancem oprávněně vnímáno

jako  podmínka,   která  ovlivňuje  výkon   práv  nebo  povinností

vyplývajících ze služebního poměru.

 

     (4)  Služební  úřad   nesmí  státního  zaměstnance  jakýmkoli

způsobem  postihovat  nebo  znevýhodňovat  proto,  že  se zákonným

způsobem domáhá svých práv vyplývajících ze služebního poměru.

 

     (5)  Dojde-li  ve  služebním  poměru  k  porušení  práv  nebo

povinností  vyplývajících ze  zákazu diskriminace  z důvodu  rasy,

barvy   pleti,   pohlaví,   sexuální   orientace,   jazyka,   víry

a náboženství,  politického  nebo  jiného  smýšlení, členství nebo

činnosti   v  politických   stranách  nebo   politických  hnutích,

odborových organizacích a jiných sdruženích, národnosti, etnického

nebo  sociálního původu,  majetku, rodu,  zdravotního stavu, věku,

manželského a rodinného stavu nebo  povinností k rodině, má státní

zaměstnanec  právo  se  domáhat,   aby  bylo  upuštěno  od  tohoto

porušování  nebo  chování,  aby  byly  odstraněny  následky tohoto

porušování   nebo   chování   a   aby   mu   bylo  dáno  přiměřené

zadostiučinění. V těchto případech je dána pravomoc soudu.45)

 

     (6)  Byla-li  ve  značné  míře  snížena  důstojnost  státního

zaměstnance  nebo  jeho  vážnost  ve  služebním  poměru  a  nebylo

postačující zjednání  nápravy podle odstavce  5, má právo,  aby mu

služební  úřad   nahradil  nemajetkovou  újmu   v  penězích.  Výši

nemajetkové  újmy   podle  věty  první  určí   na  návrh  státního

zaměstnance  soud  v  občanském   soudním  řízení  s  přihlédnutím

k závažnosti újmy  a k okolnostem,  za nichž k  porušení práv nebo

povinností došlo.

------------------------------------------------------------------

45) § 7 odst. 2 občanského soudního řádu.

 

                            HLAVA II

               DOBA VÝKONU SLUŽBY A DOBA ODPOČINKU

 

                              Díl 1

            Doba výkonu služby a přestávky ve službě

 

                              § 81

 

     (1) Doba  výkonu služby státních  zaměstnanců a přestávky  ve

službě se  řídí § 83,  § 83a odst.  1, 2 písm.  a) až c),  odst. 3

a 5, §  84, 85 a  86 zákoníku práce  s tím, že  dobu výkonu služby

rozvrhuje  a  kratší  dobu  výkonu  služby  nebo jinou úpravu doby

výkonu služby povoluje služební orgán,  § 87 zákoníku práce s tím,

že  začátek a  konec doby  výkonu služby  stanoví služební  orgán,

a § 88,  89, § 90 odst.  1 a 2 písm.  a) a e), §  91 odst. 1, 2, 3

písm. c) až  f) a odst. 4, § 92  odst. 1, 2, 3 písm. c),  § 93, 94

a 99a zákoníku práce.

 

     (2)  Generální  ředitel  stanoví  služebním  předpisem bližší

podmínky pro  rozvržení doby výkonu služby,  popřípadě též začátku

a konce doby výkonu služby.

 

                              Díl 2

                       Služební pohotovost

 

                              § 82

 

     Služební  pohotovost   státních  zaměstnanců  se   řídí  § 95

zákoníku  práce.

 

                              Díl 3

              Služba přesčas a služba v noční době

 

                              § 83

 

     Služba přesčas a služba v  noční době státních zaměstnanců se

řídí § 96 a 99 zákoníku práce.

 

                              Díl 4

                            Dovolená

 

                              § 84

 

     (1) Dovolená státních  zaměstnanců se řídí § 100  písm. a) až

c), § 101, § 102 odst. 1 a 2 větou druhou zákoníku práce s tím, že

délka jejich dovolené činí 5 týdnů, § 102 odst. 5, § 104, § 106 až

110, § 110a, 110b a 110c zákoníku práce.

 

     (2) Státní zaměstnanec, který koná službu nepřetržitě alespoň

1 rok v  tropických nebo jiných zdravotně  obtížných oblastech, má

nárok  na  dodatkovou  dovolenou  v  délce  jednoho týdne. Koná-li

státní zaměstnanec službu za podmínek  uvedených ve větě první jen

část  kalendářního   roku,  přísluší  mu   za  každých  22   takto

odsloužených  dnů  jedna  dvanáctina  dodatkové  dovolené.  Státní

zaměstnanec, který  dovršil 1 rok nepřetržité  služby v tropických

nebo jiných zdravotně obtížných  oblastech, má nárok na dodatkovou

dovolenou  již  za  tento  rok.  Stanovení  tropických nebo jiných

zdravotně obtížných oblastí se řídí § 105 odst. 3 zákoníku práce.

 

     (3) Dobu čerpání dovolené určuje služební úřad.

 

                            HLAVA III

                         SLUŽEBNÍ VOLNO

 

                              Díl 1

             Překážky na straně státního zaměstnance

 

                              § 85

 

     Překážky  ve službě  státních zaměstnanců  z důvodu  obecného

zájmu a  náhrada platu, s výjimkou  výkonu veřejné funkce, náhrada

platu  při výkonu  služby v  ozbrojených silách  a civilní  služby

a důležité osobní překážky  ve službě se řídí § 124  odst. 1 až 4,

§ 125 odst. 1, 2, 3 větou první, odst. 5 až 7, § 127 a § 128 odst.

1 a 2 zákoníku práce.

 

                              Díl 2

               Překážky na straně služebního úřadu

 

                              § 86

 

     (1) Nemohl-li státní zaměstnanec  konat službu pro přechodnou

závadu způsobenou dodávkou energie,  chybnými podklady nebo jinými

provozními příčinami, přísluší mu náhrada platu ve výši průměrného

výdělku.

 

     (2)  Nemůže-li  státní  zaměstnanec  konat  službu v důsledku

přerušení způsobeného nepříznivými  povětrnostními vlivy, přísluší

mu náhrada platu ve výši průměrného výdělku.

 

     (3)  Nemohl-li  státní  zaměstnanec  konat  službu  pro  jiné

překážky na  straně služebního úřadu, než  jsou uvedeny v odstavci

1,  poskytne mu  služební úřad  náhradu platu  ve výši  průměrného

výdělku.

 

                            HLAVA IV

                 VZDĚLÁVÁNÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

 

                              § 87

 

     (1)  Prohlubování vzdělání  státních zaměstnanců  je součástí

služebních  vztahů  státních  zaměstnanců;  zaměřuje  se na jejich

další  odborný  růst  v   jimi  vykonávaném  oboru  služby  včetně

zdokonalování, popřípadě získávání  jazykových znalostí, přitom se

vychází  z  výsledku  služebního  hodnocení  státního zaměstnance.

Náklady   prohlubování   vzdělání   nese   služební   úřad.   Doba

prohlubování  vzdělání  je  výkonem   služby,  za  který  přísluší

státnímu zaměstnanci plat.

 

     (2)  Státnímu zaměstnanci  přísluší v  kalendářním roce volno

k individuálním studijním  účelům nejvýše v  rozsahu 6 dnů  výkonu

služby.  Za   dobu  volna  podle  věty   první  přísluší  státnímu

zaměstnanci plat.

 

     (3)  Volno  podle  odstavce  2  státní  zaměstnanec  čerpá na

základě  povolení  služebního   úřadu,  nebrání-li  čerpání  vážné

služební důvody.

 

                              § 88

 

     (1) Zvýšení  vzdělání státního zaměstnance  účastí na školení

nebo  studiu při  výkonu služby  je překážkou  ve službě na straně

státního  zaměstnance.  Zvýšením  vzdělání   se  rozumí  též  jeho

rozšíření.  Ke zvýšení  vzdělání státního  zaměstnance na  náklady

služebního úřadu je třeba  předchozího souhlasu služebního orgánu.

Při  zvyšování vzdělání  státního zaměstnance  se úlevy  ve službě

a hmotné zabezpečení řídí § 126 odst. 3 zákoníku práce.

 

     (2)  Podmínkou  předchozího  souhlasu  služebního  orgánu  se

zvýšením vzdělání státního zaměstnance podle odstavce 1 věty druhé

je,  že  státní  zaměstnanec  uzavřel  dohodu  o zvýšení vzdělání.

Dohodu o zvýšení vzdělání uzavírá služební orgán.

 

     (3) Dohoda  o zvýšení vzdělání  státního zaměstnance se  řídí

§ 143  odst. 1  až 5  zákoníku práce  s tím,  že pro  účely tohoto

zákona  se za  práci považuje  služba, za  pracovní poměr služební

poměr.

 

     (4) Služební  úřad je povinen  kontrolovat průběh a  výsledky

zvyšování vzdělání státního zaměstnance; může zastavit poskytování

úlev ve službě a hmotného zabezpečení, jestliže

a) státní  zaměstnanec se  stal dlouhodobě  nezpůsobilým k  výkonu

   služby, pro  kterou si zvyšuje  vzdělání; v takovém  případě mu

   služební  orgán  může  poskytnout  služební  volno  bez náhrady

   platu,

b) státní zaměstnanec bez zavinění  služebního úřadu po delší dobu

   neplní  bez vážného  důvodu podstatné  povinnosti při zvyšování

   vzdělání.

 

     (5) Povinnost státního zaměstnance k úhradě nákladů nevzniká,

jestliže

a) služební úřad v průběhu zvyšování vzdělání zastavil poskytování

   hmotného zabezpečení,  protože státní zaměstnanec  se bez svého

   zavinění  stal dlouhodobě  nezpůsobilým pro  výkon služby,  pro

   kterou si zvyšoval vzdělání,

b) služební poměr skončil z důvodů uvedených  v § 55 odst. 1 písm.

   b), c) a g) bodech 1 a 3.

 

                             HLAVA V

                     INSTITUT STÁTNÍ SPRÁVY

 

                              § 89

 

     (1) Zřizuje  se Institut státní správy  (dále jen "Institut")

jako státní příspěvková organizace  s právem hospodařit s majetkem

se sídlem v Praze.

 

     (2) Institut je právnickou osobou.

 

     (3)  Institut  je  podřízen   Úřadu  vlády,  za  který  jedná

generální ředitelství.

 

     (4)  Statutárním  orgánem   Institutu  je  ředitel.  Ředitele

Institutu jmenuje  a odvolává generální  ředitel; ředitel vykonává

funkci v pracovním poměru.

 

                              § 90

 

     (1)  Institut  zabezpečuje  vzdělávání  státních  zaměstnanců

podle tohoto  zákona, jakož i vzdělávání  ostatních zaměstnanců ve

správních úřadech.

 

     (2)  K úkolům  Institutu při  zabezpečování vzdělávání  podle

odstavce 1 patří zejména:

a) příprava  vzdělávacích  programů   a  pedagogické  činnosti  ke

   vzdělávání podle tohoto zákona,

b) realizace  vzdělávacích  činností  státních  zaměstnanců  podle

   tohoto zákona  a vzdělávání ostatních  zaměstnanců ve správních

   úřadech,

c) koordinace využití vzdělávacích  možností správních úřadů, škol

   a školských zařízení pro účely vzdělávání podle tohoto zákona,

d) ustavení lektorského sboru a usměrňování jeho činnosti,

e) informační a publikační činnost,

f) uvádění výsledků vědecko-výzkumné  činnosti do vzdělávání podle

   tohoto zákona,

g) spolupráce s tuzemskými i zahraničními vzdělávacími institucemi

   za účelem zkvalitňování vzdělávání podle tohoto zákona.

 

     (3) Bližší  podmínky činnosti Institutu  a jeho úkoly  upraví

statut, který schvaluje vláda.

 

                              § 91

 

     (1)  Dozor  nad  činností  Institutu  provádí  správní  rada.

Správní radě přísluší usnášet se o:

a) vzdělávacím plánu Institutu a jeho plnění,

b) rozpočtu Institutu a jeho plnění,

c) výroční  zprávě  o  činnosti  Institutu  a  o způsobu a termínu

   jejího zveřejnění.

 

     (2)  Správní  rada   je  oprávněna  projednávat  připravované

materiály  a  opatření  Institutu,  které  si  vyžádá  od ředitele

Institutu,  a usnášet  se k  nim. Generální  ředitel nebo  ředitel

Institutu je oprávněn požádat správní  radu o projednání a přijetí

usnesení k materiálům a opatřením připravovaným Institutem.

 

     (3)  Správní rada  má 7   členů; jejími  členy mohou  být jen

fyzické osoby.

 

     (4) Členy  správní rady jmenuje a  odvolává generální ředitel

zpravidla  ze  státních  zaměstnanců.  Člen  se  může  činnosti ve

správní radě vzdát. Jmenování, odvolání členem správní rady, jakož

i vzdání se činnosti ve správní radě musí být provedeno písemně.

 

     (5)  Ke  jmenování  členem  správní  rady  je třeba předchozí

souhlas fyzické  osoby. Je-li členem správní  rady jmenován státní

zaměstnanec, není činnost ve  správní radě plněním jeho služebních

úkolů. Činnost ve správní radě se považuje za překážku v práci pro

jiný úkon  v obecném zájmu;46)  členu správní rady  přísluší nárok

v nezbytném rozsahu na pracovní volno s náhradou mzdy (platu).

------------------------------------------------------------------

46) § 124 zákoníku práce.

 

                              § 92

 

     (1)  Funkční období  člena správní  rady je  dvouleté a  může

trvat nejvíce  3 po sobě  jdoucí období. Tatáž  fyzická osoba může

být znovu jmenována členem správní rady po uplynutí doby 12 měsíců

od skončení doby posledního funkčního období.

 

     (2)   Správní    radu   řídí   předseda,    jehož   zastupuje

místopředseda;  předsedu a  místopředsedu volí  a odvolává správní

rada ze svých členů na období nejdéle 2 let.

 

     (3) Správní  rada je usnášeníschopná,  je-li přítomna alespoň

nadpoloviční většina jejích členů.

 

     (4) Usnesení správní rady se vyhotovují písemně.

 

                              § 93

 

     (1)  Jednání správní  rady se  konají podle  potřeby, nejméně

však čtyřikrát v kalendářním roce.

 

     (2) Jednání  správní rady svolává  generální ředitel. Jednání

správní rady jsou neveřejná.

 

     (3) Jednání správní rady se zúčastňuje ředitel Institutu nebo

jiný jím určený vedoucí zaměstnanec Institutu.

 

     (4) Jednání  správní rady je oprávněn  zúčastnit se generální

ředitel nebo jiný jím určený představený.

 

     (5) Správní  rada musí být svolána,  požádá-li o její svolání

ředitel Institutu nebo nadpoloviční většina členů správní rady.

 

                              § 94

 

     Za činnost ve správní radě  přísluší členu, s výjimkou člena,

který je státním zaměstnancem,  jednou za kalendářní rok přiměřená

odměna z  prostředků Institutu; o výši  odměny rozhoduje generální

ředitel.

 

                            HLAVA VI

         NÁHRADY VÝDAJŮ POSKYTOVANÉ STÁTNÍM ZAMĚSTNANCŮM

                 V SOUVISLOSTI S VÝKONEM SLUŽBY

 

                              § 95

 

     (1) Poskytování náhrad výdajů při služebních cestách státních

zaměstnanců a při výkonu zahraniční služby se služebním působištěm

v zahraničí  se řídí  § 4,  5, 7,  8, 10,  11, §  12 odst. 1 až 5,

§ 13,  14,  15,  16,  §  19  až  22  a  §  24  zákona o cestovních

náhradách;25),47) nelze však použít možnosti ujednání v kolektivní

smlouvě ani v jiné smlouvě. Kde se v zákoně o cestovních náhradách

používá  pojmu vnitřní  předpis,  rozumí  se tím  služební předpis

generálního ředitele.

 

     (2) Státnímu zaměstnanci se  služebním působištěm v zahraničí

přísluší za dny cesty z České republiky do místa tohoto služebního

působiště a zpět a při služebních cestách v zahraničí náhrady jako

při  zahraniční služební  cestě. Jestliže  se státním zaměstnancem

cestuje   jeho  rodinný   příslušník,  lze   státnímu  zaměstnanci

poskytnout též náhrady prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných

vedlejších  výdajů,  které  vznikly  tomuto rodinnému příslušníku.

Státnímu zaměstnanci uvedenému ve větě první nepřísluší stravné za

dobu služební cesty  na území České republiky a  v zemi služebního

působiště v zahraničí.

------------------------------------------------------------------

25) Zákon  č.  119/1992  Sb.,  o  cestovních  náhradách,  ve znění

    pozdějších předpisů.

47) Nařízení vlády č. 62/1994  Sb., o poskytování náhrad některých

    výdajů  zaměstnancům rozpočtových  a příspěvkových  organizací

    s pravidelným  pracovištěm  v  zahraničí,  ve znění pozdějších

    předpisů.

 

                            HLAVA VII

          BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI VÝKONU SLUŽBY

 

                              § 96

 

     Bezpečnost  a  ochrana  zdraví  při  výkonu  služby  státních

zaměstnanců  se řídí  § 132,  132a, 132b,  133, 133a,  133b, 133c,

134, 134a, 134b,  134c, 134d, 134e, 135, 136,  136a a 138 zákoníku

práce.

 

                           HLAVA VIII

               VYTVÁŘENÍ PODMÍNEK PRO VÝKON SLUŽBY

               A ZABEZPEČENÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

 

                              Díl 1

               Vytváření podmínek pro výkon služby

 

                              § 97

 

     (1)  Služební  úřad,  v  němž  státní  zaměstnanci vykonávají

službu,   vytváří   státním   zaměstnancům   podmínky   pro  řádný

a hospodárný výkon služby; za tím účelem jim zajišťuje zejména

a) informace potřebné k výkonu služby,

b) jmenovky státních zaměstnanců [§ 61 odst. 1 písm. w)],

c) zřizování, udržování a zlepšování zařízení potřebných pro výkon

   služby,

d) péči o vzhled a úpravu míst, kde se vykonává služba,

e) vytváření  podmínek  pro  uspokojování  kulturních, rekreačních

   a tělovýchovných potřeb a zájmů státních zaměstnanců,

f) zdravotní péči.48)

 

     (2) Na  služební úřady se  vztahují zvláštní právní  předpisy

o fondu  kulturních  a  sociálních   potřeb;49)  ustanovení  §  19

zákoníku práce platí i zde.

 

     (3)  Služební úřad  vytváří podmínky  pro stravování státních

zaměstnanců a  bývalých státních zaměstnanců  (důchodců), které se

řídí § 69 rozpočtových pravidel.50)

 

     (4)   Služební   úřady   jsou   povinny   zaměstnávat  státní

zaměstnance,  kteří  jsou  osobami  se  zdravotním  postižením, na

vhodných služebních místech.

 

     (5)   Uložení   svršků   a   dopravních  prostředků  státních

zaměstnanců se řídí § 145 větou první zákoníku práce.

------------------------------------------------------------------

48) § 40 zákona  č. 20/1966 Sb.,  o péči o  zdraví lidu, ve  znění

    pozdějších předpisů.

49) Vyhláška  č. 114/2002  Sb.,  o  fondu kulturních  a sociálních

    potřeb.

50) Zákon  č. 218/2000  Sb., o  rozpočtových pravidlech  a o změně

    některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění

    pozdějších předpisů.

    Vyhláška č.  430/2001 Sb., o  nákladech na závodní  stravování

    a jejich  úhradě  v  organizačních  složkách  státu a státních

    příspěvkových organizacích.

 

                              Díl 2

                Zabezpečení státních zaměstnanců

 

                              § 98

 

     (1)  Státnímu zaměstnanci  přísluší od  služebního úřadu  při

prvním skončení služebního poměru na dobu neurčitou po

a) přiznání plného invalidního důchodu, nebo

b) vzniku nároku na starobní důchod

odchodné ve výši pětinásobku měsíčního platu.

 

     (2)  Státnímu zaměstnanci  přísluší od  služebního úřadu  při

skončení   služebního  poměru   z  důvodu   dlouhodobého  neplnění

předpokladu  zdravotní způsobilosti,  k němuž  došlo v souvislosti

s výkonem služby, odchodné ve výši pětinásobku měsíčního platu.

 

     (3)  Odchodné podle  odstavců 1  a 2  přiznává služební orgán

rozhodnutím.

 

     (4)  Není-li odchodné  vyplaceno státnímu  zaměstnanci v  den

skončení  služebního  poměru,  vyplatí  se  v nejbližším výplatním

termínu určeném ve služebním úřadu pro výplatu platu.

 

                            HLAVA IX

     PODMÍNKY VÝKONU SLUŽBY STÁTNÍCH ZAMĚSTNANKYŇ, TĚHOTNÝCH

     STÁTNÍCH ZAMĚSTNANKYŇ A STÁTNÍCH ZAMĚSTNANKYŇ - MATEK,

      MATEŘSKÁ A RODIČOVSKÁ DOVOLENÁ A PŘESTÁVKY KE KOJENÍ

 

                              Díl 1

          Podmínky výkonu služby státních zaměstnankyň

 

                              § 99

 

     Podmínky  výkonu služby  státních zaměstnankyň  se řídí § 149

a § 150 odst. 2 a 3 zákoníku práce.

 

                              Díl 2

            Podmínky výkonu služby těhotných státních

          zaměstnankyň a státních zaměstnankyň - matek

 

                              § 100

 

     Převedení   státní  zaměstnankyně,   která  vykonává   službu

zakázanou  těhotným ženám,  na jiné  služební místo  nebo zařazení

státní  zaměstnankyně,  která  vykonává  službu  v  noci, na denní

službu,  včetně  kojících  státních  zaměstnankyň,  se  řídí § 153

zákoníku práce.

 

                              § 101

 

     Zařazování státních  zaměstnankyň pečujících o  děti k výkonu

služby  ve směnách,  kratší doba  výkonu služby  nebo jiná  vhodná

úprava doby  výkonu služby, o kterou  požádá státní zaměstnankyně,

a omezení  výkonu  služby  přesčas  státních  zaměstnankyň se řídí

§ 156  zákoníku  práce.  Podle  věty  první  se  postupuje  rovněž

u státních zaměstnanců, kteří pečují o dítě.

 

                              Díl 3

                 Mateřská dovolená a rodičovská

                 dovolená a přestávky ke kojení

 

                              § 102

 

     (1)  Mateřská  dovolená  státních  zaměstnankyň  a rodičovská

dovolená státních zaměstnanců se řídí § 157 až 160 zákoníku práce.

 

     (2) Přestávky  ke kojení se řídí  § 161 odst. 1  a 2 zákoníku

práce.

 

     (3)  Přestávky  ke  kojení  se  započítávají  do  doby výkonu

služby. Po dobu přestávek ke kojení se plat nekrátí.

 

                           ČÁST SEDMÁ

                          NÁHRADA ŠKODY

 

                             HLAVA I

                       PŘEDCHÁZENÍ ŠKODÁM

 

                              § 103

 

     (1)  Vytváření  podmínek  státním  zaměstnancům k předcházení

škodám, kontrola,  zda státní zaměstnanci plní  své služební úkoly

tak,  aby nedocházelo  ke škodám,  a kontrola  věcí, které  státní

zaměstnanci vnášejí nebo odnášejí ze služebního působiště, se řídí

§ 170 zákoníku práce s tím,  že pracovním řádem se rozumí služební

předpis.

 

     (2) Povinnosti státního zaměstnance při předcházení škodám se

řídí § 171 zákoníku práce.

 

                            HLAVA II

            ODPOVĚDNOST STÁTNÍHO ZAMĚSTNANCE ZA ŠKODU

 

                              § 104

 

     (1) Odpovědnost státního zaměstnance za  škodu se řídí § 172,

175, §  176 odst. 1  až 3, §  177, 178, 178a,  178b, § 179  až 183

a § 185 zákoníku práce.

 

     (2)  Generální  ředitel  stanoví  služebním  předpisem  okruh

činností, pro  jejichž výkon je nezbytné  uzavření dohody o hmotné

odpovědnosti; se státními zaměstnanci vykonávajícími tyto činnosti

uzavírá služební orgán dohodu o hmotné odpovědnosti.

 

                            HLAVA III

              ODPOVĚDNOST SLUŽEBNÍHO ÚŘADU ZA ŠKODU

 

                              § 105

 

     (1) Odpovědnost České republiky,  za niž jedná služební úřad,

za škodu  se řídí §  187, § 190  až 193, §  193a, 194, 195,  195a,

§ 196 až 199 a § 200  zákoníku práce; vnitřním předpisem se rozumí

služební předpis.

 

     (2) Jako  služební úraz se  vždy posuzuje úraz,  který státní

zaměstnanec utrpěl pro plnění služebních úkolů.

 

     (3) Česká  republika, za niž  jedná příslušný služební  úřad,

odpovídá za škodu způsobenou státnímu zaměstnanci na jeho majetku,

bylo-li prokázáno, že tato škoda mu byla způsobena pro plnění jeho

služebních úkolů.

 

                            HLAVA IV

             ZVLÁŠTNÍ ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU VE SLUŽBĚ

                  NEBO V SOUVISLOSTI SE SLUŽBOU

 

                              § 106

 

     (1) Česká  republika, za niž  jedná příslušný služební  úřad,

odpovídá za  škodu způsobenou fyzické osobě,  která poskytla pomoc

státnímu  zaměstnanci na  jeho žádost  při plnění  jeho služebních

úkolů. Služební úřad se odpovědnosti  podle věty první zprostí jen

tehdy, způsobí-li si škodu poškozený sám.

 

     (2)  Dojde-li u  poškozené fyzické  osoby ke  škodě na zdraví

nebo smrti,  řídí se náhrada škody  pracovněprávními předpisy jako

v případě pracovního úrazu.51)

------------------------------------------------------------------

51) § 190 a násl. zákoníku práce.

 

                              § 107

 

     Jako služební  úraz se vždy  posuzuje též úraz,  dojde-li jím

k poškození zdraví nebo smrti osoby blízké28) státnímu zaměstnanci

v důsledku útoku  jiné osoby pro plnění  služebních úkolů státního

zaměstnance. Náhrada  škody poškozené fyzické  osobě, které státní

zaměstnanec poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu, se řídí

pracovněprávními předpisy jako v případě pracovního úrazu.51)

------------------------------------------------------------------

28) § 115 občanského zákoníku.

51) § 190 a násl. zákoníku práce.