Zmatek v hodnostním označení bezpečnostních sborů pokračuje

Ministr vnitra navrhl policejního prezidenta původně na generálmajora a podle médií návrh zřejmě prošel vládou. Přesněji řečeno, média informovala, že kvůli ...

Ministr vnitra navrhl policejního prezidenta původně na generálmajora a podle médií návrh zřejmě prošel vládou. Přesněji řečeno, média informovala, že kvůli opravnému návrhu na brigádního generála se musela mimořádně přímo ve sněmovně na chvíli sejít vláda, jejíž ministři tam byli ten den v práci. Legislativci asi ministrům vysvětlili, že vyrobit nového generála je poněkud složitější, než obejít zákon a zařídit např. raketový vzestup řadového vyšetřovatele na policejní Olymp. Měli panu ministrovi, vládě, i prezidentovi ale také prozradit, že policie nemá žádné brigády. Policejní brigádní generál , jmenovaný v úterý prezidentem, je tedy jakýmsi generálem bez vojska. Připočteme-li podstav policie o několik tisíc míst, jde o dvojnásob černý humor. Nebo že by se výklad generálské hodnosti opíral o stav de lege ferenda (podle práva budoucího) a za brigády už jsou považovány budoucí krajské policejní celky ? To by byl skutečně výklad hodný kouzelíka. Prvotní chyba ovšem nastala již v zákonu č.361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který Ivan Langer ještě jako stínový ministr vnitra pomohl prosadit tehdejšímu ministru Stanislavu Grossovi. Zákon v podstatě obnovil v § 7 prvorepublikový systém policejních služební ch hodností (funkcí) od asistenta po vrchního radu. Vojenské hodnosti v bezpečnostních sborech proto správně v § 218 zrušil, ovšem s nepochopitelnou výjimkou hodností generálských. Ty by měly logicky náležet pouze armádě, kde mají navazovat na základní systém hodností vojenských (nikoliv jen nějakého hodnostního označení, viz nadpis § 8 ZSP). Měly tedy v přechodných ustanoveních nového zákona zůstat zachovány pro bezpečnostní sbory pouze generálům, kteří již byli prezidentem jmenováni a společně s jejich ukončením kariéry měly z těchto sborů vymizet. K novému systému služebních hodností zákon navíc naprosto nesmyslně přiřadil v § 8 opět kompletní vojenské hodnostní označení od rotného po plukovníka a aby zmatků nebylo dost, celý tento doprovodný nesystém posunul výrazně dolů. Tím 90 % příslušníků bezpečnostních sborů úbytkem hvězdiček na rameni hrubě degradoval. Největší nehorázností, kterou od r. 1989 mohlo vedení resortu vyslovit, bylo tvrzení, že vojenské označení nových služebních hodností bylo zachováno na základě požadavku většiny příslušníků bezpečnostních sborů. Proti tomu se tenkrát OSH ostře ohradil s odůvodněním, že hasiči nebyli nikdy masochistickými hlupáky a že šlo zjevně o dílo plukovnické lobby,která jediná s vidinou maršálské (pardon, generálské) hole mohla mít na zachování když ne vojenských hodností, tedy aspoň vojenského označení zájem. Veřejnost samozřejmě mezi služební hodností a jejím vojenským označením nerozlišuje a nikdo proto mladým managerům neříká pane rado, nýbrž pane plukovníku. Nebo jste snad už někdy slyšeli, že by se někdo proti takovému oslovení ohradil a řekl „já nejsem plukovník, to není hodnost, to je jen označení mé funkce, říkejte mi pane rado“? Rozhořčení z degradace mezi mužstvem, a to nejen u těch, kteří byli původně povýšeni za hrdinské činy, zůstává možná i silnější, než rozčarování z propadu reálného platu. Příslušníci to hodnotí jako podraz, který byl jedním z hlavních důvodů loňské i letošní demonstrace několika tisíc policistů a hasičů. A nelze vyloučit, že budou demonstrovat do třetice. Novela, rušící nesystémové, hloupé a nadbytečné vojenské označení služebních funkcí, je totiž v nedohlednu. A pro ministra vnitra i pro prezidenta republiky, jak vidno, je pokušení využívat úmyslně vložené nesystémové chyby v zákonu větším lákadlem, než pocit odpovědnosti za spoluautorství právního paskvilu z r. 2003. Ostatně soudím, že hasiči patří do nejvyšší skupiny rizikového (v HZS ČR vskutku zvláštního) příplatku…
JUDr. Vladimír Mühlfeit, předseda Krajské organizace OSH ústeckého kraje.