Úplné znění projevu předsedy OSH na prvním služebním aktivu HZS ČR 23.1.2006
Vážený pane ministře, vážený pane generální řediteli, vážení hosté, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych především poděkoval za ...
Vážený pane ministře, vážený pane generální řediteli, vážení hosté, vážené kolegyně a kolegové,dovolte mi, abych především poděkoval za pozvání, které mi bylo kancléřem pana GŘ tlumočeno v pátek 20. ledna vč. vysvětlení nešťastných náhod, vedoucích k jeho zpoždění. Pozvání i možnosti zde vystoupit si vážím.
HZS ČR prošel od listopadu 1989 mnoha změnami. Přes dílčí problémy, které transformaci tak složitého organismu zákonitě provázejí, musím konstatovat, že v oblastech, které jsou odborovými prioritami, šel Sbor správnou cestou.
Mám na mysli úpravu pracovně právních vztahů, odměňování, sociálního zabezpečení a BOZP. Pro tyto priority jsme v listopadu 1989 zakládali první zcela samostatný OSH, který jsme demokratickou cestou vyčlenili ze všeodborové struktury ROH, i z lůna dnešního OS státních orgánů a organizací. Bylo to rozhodnutí motivované v každodenní praxi především srovnáváním s Policií ČR. Hasiči měli platy v úrovni kolem 80 % platů policejních a ze služebního poměru znali pouze zpřísnění, omezení a zákazy, inkorporované prostřednictvím § 5 ZP do poměru pracovního. Sociálně kompenzační instituty, typické pro služební poměry ve všech vyspělých zemích, však neznali. Pracovní poměr příslušníků HZS ČR tak byl již za minulého režimu služebním poměrem sui generis, šlo však o druh bezprecedentně nevyvážený a nespravedlivý.
Usilovali jsme proto nejdříve o rychlé sblížení platové úrovně s policií a poté o přibližování se jejímu sociálnímu zabezpečení. To první se díky tehdejší velmi úzké spolupráci se služebním vedením podařilo za dva roky, kdy byl vydán nový katalog prací. To druhé trvalo 5 let, než jsme, stále ještě v režimu pracovního poměru a opět díky pochopení služebního vedení a dobré vzájemné komunikaci i spolupráci, dosáhli odchodného, ozdravných pobytů a náhrady za ztrátu na platu. Završit sbližování podmínek výkonu služby v rámci jednoho resortu pak už logicky nebylo možno jinak, než přímým usilováním o dosažení celého režimu služebního poměru. To se podařilo v r.2000 přijetím zákona o HZS ČR a v této otázce jsme si bohudík plně rozuměli se služebním vedením tak, jako nikdy předtím.
Odbory jsou samozřejmě pouze jednou z vnitřních součástí Sboru. Kromě obhajoby zájmů všech příslušníků a zaměstnanců v rámci kolektivního vyjednávání na místní úrovni a v rámci legislativních úprav na úrovni celostátní, jsou i prostředkem určité vnitřní reflexe dění ve Sboru. Samozřejmě, že raději, než problémy a obavy především našich členů, bychom reflektovali pouze takové věci, které jsou hlavním předmětem dnešního slavnostního služebního aktivu. Život však nejsou jenom úspěchy a jak skončila éra, kdy odbory měly dovoleno pouze chválit, si všichni pamatujeme.
Nicméně měl jsem tu čest a možnost poznat postupně většinu požárních stanic HZS ČR a mohu proto myslím plným právem říci, že náš Sbor je co do realizovaných stavebních i strojních investic, ale např. i co do vybavení příslušníků ochrannými prostředky někde úplně jinde, než byl před 15 ti lety.
K největším změnám v oblasti působnosti Sboru, ale i v jeho organizační struktuře došlo po přijetí t. zv. krizových zákonů, kdy do Sboru byly integrovány z původní působnosti MO a OkÚ činnosti, naplňující povinnosti státu v oblasti ochrany obyvatelstva a v podstatě souběžně probíhal i přechod na krajské zřízení.
Jednoznačně zde prohlašuji, že tyto změny, probíhající za pochodu v posledních pěti letech plně vnímáme a uvědomujeme si jejich složitost i důsledky, které z toho všeho vyplývají. Právě proto jsme však toho mínění, že více, než kdykoliv předtím Sbor potřebuje hledat a nacházet konsensus mezi managmentem na všech stupních řízení na straně jedné a řízenými příslušníky a zaměstnanci na straně druhé. Conditio sine qua non pro jeho dosažení je kvalitní komunikace. Jedině jejím prostřednictvím může vedení kterékoliv firmy docílit toho, že se její zaměstnanci co nejvíce identifikují se svojí firmou i se strategickými záměry jejího rozvoje.
Komunikaci uvnitř Sboru považuji v současné době za neuralgický bod jeho dalšího směřování. Bohužel právě v ní však v posledním období na centrální úrovni to v poslední době několikrát zaskřípalo a samozřejmě, že tomu tak bylo i naší vinou. Komunikace mezi vedením a odbory na krajské úrovni je korektní, tam mají odboráři občas problémy spíš mezi sebou, především díky tomu, že nekopírujeme přesně strukturu Sboru.
Věřím, že dopis pana generálního ředitele z 10. ledna t.r., určený Vám všem, i můj dopis, zaslaný Vám o týden později, byl oním pomyslným dnem, od kterého je již v oblasti vzájemné komunikace pouze možno odrazit se vzhůru. Stejně jako pan GŘ, ani já nepovažuji za nutné podrobně zde rozebírat obsah zmíněných dopisů, nicméně k prezentaci vstřícnosti odborů a jejich upřímné snahy o obnovu dialogu si dovolím ocitovat z mého dopisu alespoň pár vět na margo tiskové zprávy o zasedání Výkonné rady OSH 1.12.2005, cituji:
„Odhlížím jak od toho, že jsem tato slova neřekl já, tak od toho, že nejsem ani autorem zprávy. Za zveřejnění i obsah nesu plnou odpovědnost a nezříkám se jí. Protože nesu také hlavní odpovědnost za další osoud svazu, uznávám, že tisková zpráva měla být obsahem, formou i stylem umírněnější a za její obsah i zveřejnění se panu generálnímu řediteli HZS ČR i panu ministrovi omlouvám, což učiním i osobně. Současně jsem k dnešnímu dni dal pokyn sekretariátu, aby zpráva byla stažena z našeho webu“ (konec citátu).
Vážené kolegyně a kolegové, v poslední době zaznívají názory, které přisuzují našemu OS tak mocný lobistický vliv, že jsme zapříčinili odložení nového ZSP. Na druhé straně si často právě zastánci tohoto názoru zjevně protiřečí, když nám upírají zásluhu na dosažení sice poměrně drobných, z hlediska dopadu na jednotlivce však významných pozitivních změn v původním návrhu novely. Názor o naší síle by nám sice mohl lichotit, avšak samotný poměr hlasů pro další odložení účinnosti ZSP 130 : 5 dává tušit, že tak mocné by nebylo lobování odborů, ani kdybychom si na pomoc přizvali největší odborovou centrálu, ve které jsme sdruženi a kterou jsme se snažili vždy držet od ZSP raději dále. Paní Vondrová, předsedkyně OSSOaO, zastupující odboráře v celní a vězeňské službě, již v roce 2003 měla daleko zásadnější výhrady k novému ZSP, než my a usilovala celkem otevřeně o to, aby zákon parlamentem neprošel. Ani vloni se netajila názorem, že jeho účinnost je nutno opět odložit. Troufám si proto plným právem říci, že výlučně náš a policejní odborový svaz již v připomínkovém řízení v roce 2003 rozhodující měrou ovlivnily v zásadě kladné stanovisko ČMKOS k novému ZSP, resp. k základní otázce, zda nový ZSP ano, či ne. Zásadním problémem se nakonec vloni při projednávání novely ukázaly platové tarify, které opět způsobily nejednotný přístup odborů k této základní otázce. OSH a NOS PČR se opět zcela jasně a jednoznačně ve společném prohlášení z 25. října 2005 vyslovil pro účinnost ZSP i při plném vědomí rizika propadu platu směnových příslušníků, protože jsme věřili slovu ministra vnitra, že ke kompenzaci bude využito zvýšení horní hranice zvláštního příplatku na 6 tis. Kč. Vnímali jsme totiž plně i další okolnosti, jako je administrativně méně náročný nový systém odměňování, nový kariérní řád, novelou snížené, ale stále ještě příznivější výsluhové náležitosti, než jsou ty současné atd. Hlavně jsme si však uvědomovali, že po volbách může dojít k dalšímu odkládání zákona a že by tak zákon mohl čekat stejný osud, jakým prochází rovněž dávno schválený, dodnes však neúčinný zákon o státní službě.
Díky příchodu JUDr.Štěpánka do čela NOS PČR se velmi zlepšila naše spolupráce s NOS PČR. Jsem rád, že se panem kolegou od počátku shodujeme v názoru, že by bylo vhodné a žádoucí, opřít se o společný zákon o služebním poměru a usilovat, byť je to otázka dlouhodobá, o vznik samostatného OS, zastupujícího příslušníky a zaměstnance všech bezpečnostních sborů.
Za hlavní problém současnosti, přesahující HZS ČR, osobně považuji dojezdové časy a početní stavy na výjezdu, zejména na menších PS. V současné době by dopad nejen na příslušníky, ale i na bezpečnostní standart všech občanů mohlo mít prodlužování dojezdových časů, vyplývající ze změkčení požadavků na plošné pokrytí území ČR silami a prostředky, v jehož rámci se oficiálně prodloužily dojezdové časy u 1.600 obcí. Považuji to kromě úsporných opatření i za daň shora popsané největší transformaci HZS ČR v jeho historii. Společně se snížením početního stavu družstva z 1+8, resp. sníženého stavu 1+5, na stav 1+5 a snížený 1+3, se systém, na jedné straně úspěšně a průběžně zdokonalovaný stavebními investicemi i nejmodernější zásahovou a spojovou technikou, dostává na straně lidského faktoru na hranici, ze kterou by už nebylo možno hovořit o vzestupu, nýbrž o cestě zpět.
Rádi bychom proto spolupracovali se služebním vedením i s vedením resortu na tom, aby vláda, vzešlá z nadcházejících voleb do PS P ČR akceptovala nejen posílení HZS ČR o 50 míst, určených k obsluze tísňové linky 112, ale také posílení Sboru o minimálně 300 míst, určených výlučně do výjezdu.
Vážené kolegyně a kolegové, rád bych u příležitosti pozitiv, která při hodnocení vývoje HZS ČR za uplynulých 15 let jednoznačně převažují, pohovořil ještě např. o velmi úspěšném vzájemném podpůrném fondu (VPF) našeho OS, ze kterého bylo našim členům vyplaceno již přes 8 mil. Kč a společně se špičkovým úrazovým pojištěném již přes 20mil. Kč, o úspěšně se rozvíjející Nadaci hasičů a policistů Vzájemná pomoc v tísni, do jejíhož vzniku odbory vložily 350.000,- Kč a která je přímo vzorovým příkladem toho, že existuje-li mezi vedením a odbory kvalitní komunikace, dá se zvládnout i to, nad čím mnozí skeptici, i na základě zkušeností z minula, lámali hůl.
Časové možnosti dnešního aktivu jsou však omezené a já věřím, že hlavní poselství OSH, který ve svém posledním volebním období zastupuji, zde zaznělo v dostatečném rozsahu.
Děkuji Vám za pozornost a přejiVám nejen dnes, šťastný návrat na základnu.
Naši partneři
