Stanovisko ČMKOS k záměrům vlády degradovat sociální dialog a účelovým zpochybňováním zrušit zákoník práce
Základním posláním funkce každého ministra práce je vytvářet takové prostředí, aby nedocházelo k sociálnímu napětí a konfliktům ve společnosti. ...
Základním posláním funkce každého ministra práce je vytvářet takové prostředí, aby nedocházelo k sociálnímu napětí a konfliktům ve společnosti.
Ministr Petr Nečas ve své krátké funkci předvádí pravý opak.
Po svém nástupu do funkce nejprve ujistil předsedu ČMKOS Milana Štěcha, že má vážný zájem na sociálním dialogu v rámci tripartity a i když jeho strana (ODS) nepodpořila zákoník práce, nebude bránit tomu, aby vstoupil v platnost.
Konat však začal poněkud jinak: Jeho ministerstvo pod tlakem Svazu průmyslu a dopravy ČR bylo ochotno přistoupit i na takové návrhy ve vládním nařízení, které by připravily zaměstnance o základní věci jako je placené volno při návštěvě lékaře, vlastní svatbě, pohřbu rodičů a blízkých příbuzných.
Dále vláda v tichosti, bez informování veřejnosti, delimitovala úřad tripartity - Rady hospodářské a sociální dohody, která je od roku 1990 součástí Úřadu vlády, do kompetence MPSV. Bez konzultací se sociálními partnery je připravována změna Statutu RHSD. Zanedlouho následovala tisková konference, na které veřejně Petr Nečas zpochybnil nový zákoník práce s tím, že by měla být posunuta jeho účinnost a obrátil se na Legislativní radu vlády s žádostí o posouzení, zda některá ustanovení jsou v souladu s Ústavou. Ministr Nečas svou zášť vůči novému ZP dokazuje i tím, že bojkotuje vydání důležitých prováděcích předpisů, které jsou nezbytné pro jeho bezproblémové uvedení do praxe.
ČMKOS zásadně odmítá degradaci tripartity – RHSD a nepodpoří změnu jejího statutu, která by měla vést k oslabení dlouhodobě budovaného sociálního dialogu v ČR.
ČMKOS upozorňuje na naprosto nestandardní postup ministra Nečase, aby již schválený zákon, který má vstoupit v platnost, v rozporu se svým posláním posuzovala Legislativní rada vlády. Ta je určena k posuzování návrhů nových zákonů, která se připravují na jednání vlády.
ČMKOS odmítá záměr ministra Nečase vytvářet ve veřejnosti znovu období nejistoty kolem zákoníku práce, které trvalo dosti dlouho. Argumenty ministra, že nový zákoník práce je minimálně ve čtyřech okruzích v rozporu s Ústavou ČR, a proto by měla být jeho účinnost posunuta, neobstojí:
l. Není pravda, jak ministr Nečas tvrdí, že odbory mohou zakázat práci přesčas. Ministr vyvolává dojem, že tak mohou činit zcela libovolně i svévolně, aby zaměstnavatelům škodily. Co je protiústavního na tom, že tak odbory mohou učinit pouze v případě, kdy přesčasová práce nebo práce v noci ohrožuje bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců? Co více ospravedlňuje toto odborové právo, než životy a zdraví zaměstnanců!
Ze stejného soudku je i další oprávnění odborů zastavit práci, která bezprostředně ohrožuje život a zdraví zaměstnanců. Odbory využíváním těchto práv šetří nemalé prostředky zaměstnavatelů a státu vynakládané na léčení a náhrady škod způsobených na zdraví zaměstnanců.
2. Protiústavnost vidí ministr Nečas i v právu odborů uzavírat kolektivní smlouvy za všechny zaměstnance, tedy i za ty, kteří nejsou členy odborů. Odbory vznikají a mají právo na základě mnoha významných mezinárodních smluv a Listiny základních práv a svobod na ochranu a obhajobu hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců. Kolektivní smlouvy jsou všude ve vyspělých státech bez ohledu na pravicové nebo levicové vlády nezpochybnitelným, významným a především samozřejmým nástrojem, který všem zaměstnancům bez rozdílu a diskriminace zabezpečuje důstojné a bezpečné pracovní podmínky včetně odměny za práci.
Je falešné a neprofesionální tvrdit, že kolektivní smlouva se uzavírá bez souhlasu zaměstnanců – neodborářů. Pan ministr by měl vědět, že i v těch evropských státech, kde odbory uzavírají kolektivní smlouvy pouze za své členy, musí zaměstnavatel poskytovat stejná práva všem zaměstnancům. To znamená, že výhody z kolektivní smlouvy mají všichni zaměstnanci, „bez jejich souhlasu“, nikoli pouze odboráři.
Zde je namístě podotknout, že tato výše uvedená práva byla přejata z dlouholeté dosavadní právní praxe a nikdo je za protiústavní nikdy neoznačil.
3. Nepravdivé je i tvrzení, že zaměstnavatel je závislý na odborech při vydání vnitřního předpisu. Naopak, podle nového zákoníku práce může zaměstnavatel vydat vnitřní předpis i když u něj odbory působí, což dosud nemohl. Musí se však na tom s odbory dohodnout. Nový liberalizovaný zákoník práce totiž jednoznačně upřednostňuje, aby pracovní podmínky byly sjednávány v pracovní nebo kolektivní smlouvě a nikoli jednostranně určovány předpisem zaměstnavatele. Tím se právě nový zákoník práce může směle srovnat s obdobnými pracovněprávními úpravami vyspělých evropských států.
4. Je s podivem, že Petru Nečasovi připadá protiústavní i taková právní úprava, která se snaží předejít zbytečným sociálním konfliktům, popř. stávkám zejména u jednotlivých zaměstnavatelů v případě, že nedojde k dohodě mezi odborovými organizacemi a zaměstnavatelem. Jakým způsobem pak bude probíhat kolektivní vyjednávání a uzavření kolektivní smlouvy? Nový zákoník právě pouze pro tento případ, kdy k dohodě nedojde, stanoví, že je zaměstnavatel oprávněn, nikoli však povinen, uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací, která má největší počet členů u zaměstnavatele.
ČMKOS prohlašuje, že nový zákoník práce se svojí legislativní kvalitou zásadně neliší od řady jiných velmi důležitých zákonů, praxe se na něj cílevědomě připravuje a s jeho uvedením do života od 1. ledna 2007 počítá.
Pracovní právo je velmi dynamické právní odvětví a jedině praxe může ukázat, zda případný drobný nesoulad bude třeba odstranit malou novelou.
Nový zákoník práce si zaslouží, aby vstoupil v účinnost, neboť plně odpovídá evropskému trendu.
Českomoravská konfederace odborových svazů
Naši partneři
