Sondy č. 13/2006 - rozhovor s předsedou OSH JUDr. Vladimírem Mühlfeitem
Prestižní povolání: hasič Řekne-li někdo v Americe, nebo v Kanadě „jsem hasič“, každý si ho váží. Prestiž záchranářského řemesla, již tak ve společnosti ...
Prestižní povolání: hasičŘekne-li někdo v Americe, nebo v Kanadě „jsem hasič“, každý si ho váží. Prestiž záchranářského řemesla, již tak ve společnosti vysoká, ještě stoupla po teroristickém útoku na New Yorská „dvojčata“, kde během pár minut ve snaze zachránit lidi zahynulo 350 hasičů. Hasiči vždy lezou tam, odkud všichni utíkají. Také my jsme je postupně začali brát jinak, než podle filmu „Hoří má panenko“. Zvláštní uznání si naši hasiči zasloužili po ničivých povodních v letech 1997 a 2000. „Není to zaměstnání, je to povolání, musíte k tomu mít hluboký vztah. Hasič může být trochu dobrodruh, ale zároveň musí mít smysl pro disciplínu a týmového ducha“, řekl nám JUDr.Vladimír Mühlfeit, od roku 1991 předseda Odborového svazu hasičů. Řekl také, že Sbor dávno není jen o hašení požárů. Likviduje následky dopravních nehod, ekologických havárií, povodní, vichřic, hasiči jsou denně v televizním zpravodajství. Dělají i kontrolní a preventivní osvětovou činnost, od roku 2000 na ně přešla z resortu obrany ochrana obyvatelstva (civilní ochrana). Dvacet pět jich od r.1990 zahynulo.
Patnáct let jste předsedou Odborového svazu hasičů. Jak jste na tom s členskou základnou? Nebudete se slučovat s někým větším?
Svaz jsme začali zakládat v listopadu 1989 na bázi Občanských fór pracovišť a struktur ROH. Revolučními změnami a odštěpením z OS státních orgánů jsme přišli o takřka 100% organizovanost, udržujeme si ji ale od založení v únoru 1990 na 70% a nebýt pražských, odborově skoro bezprizorních hasičů, byli bychom na 80%. Sloučit bychom se určitě měli s odboráři z řad policistů, celníků a vězeňské služby, ve velký svaz příslušníků a zaměstnanců bezpečnostních sborů. Jsme pod jedním zákonem, bylo by to tedy logické a svaz by měl v rámci ČMKOS i navenek větší váhu. My jsme ale zatím asi jinde než ostatní, a to nadstandardním servisem pro ZO, např. naprosto špičkovým úrazovým a odpovědnostním pojištěním členů, vzájemným podpůrným fondem, právní poradnou na zavolání, zastupováním členů u soudu a pod. Stačí se podívat na www.osh.cz. Naši členové vědí, na co odvádějí 1% z platu a na co ZO odvádí 50% svazu. Až takové organizovanosti, stability a servisní pružnosti docílí např. policejní odbory, odpadne hlavní překážka sloučení s těmi, ke kterým máme nejblíž. Policistů je 5x víc, než hasičů, ale jejich svaz je bohužel menší, než náš. Proto držím palce novému předsedovi NOS PČR Milanovi Štěpánkovi v jeho snaze o větší zapojení policistů do odborů.
Opravdu jsou hasiči tak uvědomělí a vědí, k čemu mají odbory ?
Samozřejmě to není tak ideální, jak to možná vyznělo. Že prostřednictvím svazu mají např. možnost ovlivňovat zákony v parlamentu, jednat se zástupci vlády o platech a pod., to mnozí členové vnímají okrajově a někteří vůbec. Na co však slyší každý, jsou peníze a jistota. Např. v r.1993 jsme proto založili vzájemný podpůrný fond, do kterého hned vstoupilo prvních tisíc členů. Letos fond již čítá přes 5 tisíc lidí, což je nejlepší důkaz důvěry odborářů ve svůj svaz. Pět milionů korun, vyplacených jim z fondu v tíživých situacích, dává totiž i mladým hasičům jistotu v rizikovém povolání výrazně nad rámec zákona a je jednou z motivací ke vstupu do odborů. Vždyť např. plnění v řádu 80.000,- Kč na osobu není nic výjimečného. Připočtěte svazem dotované úrazové pojištění výrazně nad rámec pracovních úrazů, které by stálo individuálně přes tři tisíce Kč na rok, zatímco náš člen to má za 200 Kč a v některých ZO dokonce zdarma. Máme také špičkové odpovědnostní pojištění škod, způsobených zaměstnavateli při výkonu povolání. To stále nabývá na významu, protože např. škoda na technice v řádu až statisíců je vzhledem k rizikovosti naší činnosti a cenám techniky takřka na denním pořádku. To jsou ty hlavní důvody, proč přes značnou generační obměnu Sboru jsme stále na 70% odborové organizovanosti. Naši členové zkrátka vědí, že od založení svazu bylo mezi ně rozděleno nejen 5 milionů ze vzájemného fondu, ale také z obou druhů odborového pojištění dalších 16 milionů korun. Kromě toho jsme samozřejmě v minulosti byli schopni rychle zorganizovat sbírky na pomoc členům při povodních, po usmrcení kolegů při zásahu a pod., ze kterých bylo potřebným rodinám vyplaceno dalších několik milionů korun. Shrnuto, největší výhodou pro naši odborovou práci je fakt, že hasiči vědí, co je solidarita a týmová práce.
Jak komunikujete s členskou základnou?
Se ZO ve všech okresech máme nepřetržité e mailové, telefonické i faxové spojení. Členové předsednictva ve všech krajích jsou vybaveni svazovým PC a napojeni na internet. Osobní kontakt však nelze nahradit, proto jsem např.od prosince navštívil asi 30 ZO „od Jeseníku po Tábor“, proto každý člen předsednictva svolává nejméně 7 x do roka výjezdní zasedání předsedů ZV zpravidla střídavě v jednotlivých ZO, proto se snažíme také jednání předsednictva konat putovně po celé ČR.
Hovořil jste o nadstandartech. Ale co vlastní odborové základy, zejména kolektivní vyjednávání ?
Svaz bohužel nemůže vyjednávat o celostátní kolektivní smlouvě. ZO ve všech krajích však každoročně bez větších problémů sjednávají smlouvu podnikovou. Největším problémem při tom někdy bývá, aby se odboráři nejdříve dohodli mezi sebou, protože v každém kraji máme tolik ZO, kolik je okresů, kdežto zaměstnavatel je jen jeden. Než se tedy předsedové ZV dohodnou, k čemu pověří svého krajského předsedu, trvá to i několik týdnů.
Nezlobte se, ale vaše líčení svazu mi přesto připadá až příliš idylické. Máte zřejmě nejvyšší organizovanost, jste snad jediným svazem, který nemá problémy?
Samozřejmě, že ne. Když jsme např. zkritizovali v usnesení výkonné rady náměstka ministra vnitra a generálního ředitele HZS ČR, že s námi nedostatečně komunikuje, měli jsme hned zaděláno na problém. Reakcí byl jeho dopis, kterým m. j. vyzval naše funkcionáře, aby služebním postupem doložili důvody svého hlasování a hned bylo ve Sboru dusno, mnozí nižší ředitelé nevěděli, zda nemají předsedy ZV pomalu začít vyslýchat. Situace se zklidnila až po velkém služebním aktivu, když jsme si s panem ředitelem ještě před zahájením ujasnili, který rok se píše a jak že to je s nezávislostí odborů, s právem sdružovat se a pod. Myslím, že díky naší zdrženlivosti se podařilo zabránit dost velkému politickému skandálu, ale nepatříme mezi ty, kteří by každý úlet protihráče využili jako nahrávku na smeč. Alespoň ne tehdy, když ještě existuje možnost výsledek zvrátit elegantnější mezihrou, rozuměj vyjednáváním.
Neuvažujete po tolika letech o přechodu do politiky, jako to udělali někteří předáci z jiných svazů?
U nás jde spíše o politikaření, než o politiku a já bych na to neměl nervy. Ve stranách je myslím také menší demokracie, než v odborech. Neznamená to ale, že chci být doživotním předsedou svazu. Je to zajímavé, ale psychicky i časově náročné a já bych se chtěl víc věnovat rodině, mám už dva vnoučky, čekáme třetího a někdo z nich přece musí začít vychovávat příští hasiče. Navíc, jak jsem se pochlubil, není na tom náš svaz špatně a v nejlepším se má přestat. Jenom v našem předsednictvu vidím minimálně 3 lidi, kteří mohou funkci předsedy svazu začít vykonávat třeba od zítra a to nemluvím o předsedech ZV, mezi kterými máme také vysokoškolsky vzdělané, mladé a při tom již zkušené lidi. O budoucnost svazu se rozhodně nebojím.
Co považujete za největší úspěch vašeho svazu a co za největší prohru ?
Před rokem 1989 měli hasiči platy na úrovni 70 až 80% policejních a o institutech, jako je odchodné, se jim ani nesnilo. V r.1992 jsme platově srovnali krok s policií, v r. 1995 jsme si úspěšně nalobovali první sociálně kompenzační prvky do pracovního poměru a v roce 2001 jsme docílili i pro hasiče komplexní úpravu služebního poměru. Spíše než o jednorázový úspěch šlo tedy o výsledky dlouhodobé mravenčí práce. Obdobně co se týká neúspěchů, prohra je něco definitivního a to se bohudík nestalo. Mým osobním neúspěchem je, že se mi nepodařilo přesvědčit pražské hasiče, aby vstoupili do našeho svazu. Léta jsem to chtěl jednosměrnou spoluprací zlomit. Dávali jsme jim informace, právní porady, rozbory novel a pod. a doufal jsem, že oni se časem takříkajíc chytí za nos, když se vezou zdarma. Namísto toho jsem se na webu jejich odborového sdružení dočetl, že děláme pro hasiče méně, než odpovídá výši členských příspěvků. Pražské odborové sdružení není zakotveno v žádné centrále, nemá žádné odborné zázemí a čítá prý na 300 členů. Pozval jsem se u jejich prezidenta na valnou hromadu. Byla však odložena na leden, potom na březen a vzhledem k tomu, že slíbená pozvánka stále nepřišla, je zřejmě odložena na neurčito. Možná má pan prezident problém sehnat aspoň pár členů své organizace, nevím. Každopádně to, že Pražáci nejsou v našem svazu, je větší škoda pro ně, než pro nás. Jenom na různých plněních z našich pojistek a vzájemného fondu totiž ty nejpotřebnější ze svých řad připravili o několik set tisíc, možná i o pár milionů korun.
Co očekáváte od nadcházejícího sjezdu ČMKOS ?
Nic převratného. To je ovšem v dnešní, pro odbory čím dál těžší době, vlastně dobře. Zvědav jsem spíš s čím přijdou před volbami hosté. Pokud bych měl vyjádřit osobní přání, byl bych rád, kdyby se do naší centrály v příštím období vrátilo Odborové sdružení železničářů. To je sice sci fi, nicméně nové vedení ČMKOS by na tom mělo hned po sjezdu začít pracovat.
Sondy č. 13/2006
Naši partneři
