Služební (ne)poměr, aneb nekonečný příběh
Tak nám zase odložili zákon, paní Müllerová, řekl by Švejk. Jak jinak začít storry o zákonu, který nám slibuje již kolikátý ministr vnitra ? Záměr ...
Tak nám zase odložili zákon, paní Müllerová, řekl by Švejk. Jak jinak začít storry o zákonu, který nám slibuje již kolikátý ministr vnitra ? Záměr vznikl 1998, ve Sbírce zákon vyšel v r.2003 s účinností 2005, v roce 2004 byl odložen na 2006 a letos na 2007. Chybí navrhnout odložení na 2008 kvůli oslavě 10 let od početí, po kterém ne a ne následovat ani porod, ani potrat. Spíš jde o jakési věčně nedonošené těšínské jablíčko. A teď vážně, vždyť se to týká sedmdesáti tisíc státních zaměstnanců a jejich rodin. Když 26.11.2004 předseda Kalousek pohrozil rozpočtovou pastí a dosáhl odložení zákona o služebním poměru, byl mu trnem v oku t. zv. valorizační automat. Ten by zajišťoval každoročně zvyšování tarifů automaticky o nějaký koeficient, např. 1,1 násobek průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře. Pan Kalousek, i někteří představitelé odborů (samozřejmě, že ne hasičských, ani policejních) tvrdili, že tento automat by zruinoval státní rozpočet. Naposledy to po nich zopakoval minulý týden pan ministr Bublan. Je to samozřejmě nesmysl.. Automat by pouze pootevřel nůžky mezi průměrným platem v bezpečnostních sborech a v civilní státní sféře. Po několika letech by se dal jednoduchou změnou upravit koeficient a tak zajistit, aby nadále grafy průměru pro příslušníky a ostatní státní zaměstnance probíhaly rovnoběžně. Předseda Kalousek měl záměry ekonomické i politické a oba mu vyšly. Ušetřením peněz, vzniklým odložením zákona, se vytvořil prostor pro jejich přerozdělení, a tak např. zákonodárci si jakoby kouzlem nechtěného přidali. Řeči o to tom, že to šlo z jiných zdrojů, kapitol atd. nebereme, protože jde v podstatě stále o jeden pytel státních peněz. S ním politici za pomoci odborníků z ministerstva financí kouzlí, jak zrovna potřebují v rámci toho, na čem se předem dohodli. Politicky pan Kalousek odložením zákona také zabodoval, protože se prezentoval národu jako spasitel státního rozpočtu, t. j. ochránce daňových poplatníků, kteří těm zlým starým esenbákům vytvářejí vysoké platy ze svých daní. Se stejným záměrem kritizoval také„několikaset tisícové odchodné“ příslušníků. Zapomněl při tom na maličkost. Zapomněl dodat, že přes sto tisíc (ale zdaleka ne dvě stě) na rozloučenou se sborem si hasič nebo policista vyslouží až po dvaceti letech a většinou proto, že musí skončit v důsledku různých zranění a „vyždímanosti“. Proto i dříve a za podstatně méně peněz končívají právě ti nejvýkonnější. Nedivím se, že toto pan Kalousek nedodal. Vždyť on sám by si přišel už po čtyřech letech, kdyby skončil s poslancováním, na odchodné čtvrt milionu. A to by skončil proto, že pracoval špatně a že voliči už mu nedali důvěru. To se mu samozřejmě nestane, on sám je sice spíš neobdivovaný, ale určitě právem respektovaný borec, který na to rozhodně má. No a proč s ním souhlasili někteří představitelé odborů? Mají zřejmě zakódován princip ze socialismu „když už nemůžou mít všichni stejně, ať jsou aspoň rozdíly co nejmenší“. Možné jsou i jiné důvody, ať už strach o vlastní členskou základnu, nebo možná pro někoho skličující poznání, že náš svaz, byť patří k menším, je od založení v r. 1990 stabilizovaný a bůh mi odpusť samochválu,úspěšný, stačí se podívat na návětí našeho webu. Říká-li představitelka odborů „vždyť na to vláda nebude mít peníze“, plete si roli s ministrem financí, ten to ale na rozdíl od ní má v popisu práce. Každopádně se nebudu lobováním jiných odborářů za odkládání zákona o služebním poměru zabývat více, než je nezbytně nutno pro naše setrvání v největší odborové centrále a budu o tom společně s kolegou JUDr. Štěpánkem jednat na patřičných místech. A teď zpět k tématu: pan ministr Bublan Kalouskovým úsporným požadavkům, vzneseným vloni v listopadu vyhověl nad očekávání (i Kalouskovo). Nejen, že v návrhu novely „Grossova“ zákona vypustil valorizační automat, snížil strop odchodného z osminásobku na šestinásobek a strop t. zv. renty z 55 na 50 %. On pro dosažení tohoto stropu ještě navrhoval prodloužit výsluhovou dobu z 29 na 35 let. Obyčejným pěšákům tak vzkazoval, že tyto výšiny budou napříště vyhrazeny pouze pro vyvolené. Tak dlouho, aby dosáhl na maximum „renty“, by totiž už dnes nevydržel v přímém výkonu služby ani superman. Pan ministr také navrhoval prodloužit rozhodnou dobu pro výpočet „renty“ z průměru platu za poslední rok na 3 roky a podobná papežštější „vylepšení“, která měla jeden společný znak, šla zbytečně nad rámec „Kalouskova zadání“. Přinesla by však jen bezvýznamné úspory a některá z nich by dokonce zákon ještě prodražila(!). Za to by výrazně podrazila kariérní řád hned ve stadiu zrodu. Např. prodloužením rozhodné doby pro výpočet „renty“ by minimálně na další tři roky ve sboru pan ministr přidržel služebně nejstarší příslušníky. Ti zastávají zejména v policejním sboru především vedoucí pozice. Většina z nich by si zasloužila mít výpočet maximálně z posledního roku, resp. v prvním roce účinnosti by bylo na místě umožnit výpočet z prvních 3, max. 6 měsíců tohoto roku. Hlavně by si však zasloužili, aby zákon již v r.2006 nabyl účinnosti. Jedině tak by mohli za důstojných podmínek dobrovolně a rychle uvolnit místa mladším. Rozhodnou dobu nakonec úspěšně opravil poslanec ČSSD Turek. Ministr vnitra by totiž opravdu kariérní řád popsaným „zašpuntováním“ vyšších funkcí načal a po té by ho úplně dorazil, kdyby mu prošel návrh na prodloužení výsluhové doby pro dosažení maximální „renty“. Tím by způsobil další vlnu odchodů především příslušníků nejpotřebnější střední generace. Od onoho doražení jej svým návrhem zachránil poslanec ODS Langer, který úspěšně pozměnil výpočet na progresivnější procentní nárůsty po 15, 20 a 25 letech, plus zkrátil výsluhu pro dosažení maxima na 30 let. Tyto pozměňovací návrhy doufám způsobí mnohem mírnější a plynulejší odchody, než hrozily nedávno. Při projednávání novely ve VOB si ministr vnitra nápadně notoval se svým stínovým kolegou Langerem nejen ve vcelku správných názorech na kariérní řád, kde si uvědomoval své chyby, ale také v otázce platů. Převážně v duchu názoru, že řadoví příslušníci již dostali přidáno za nic, což jsme ostře odmítli. Z toho nepřímo vyplývalo, že je třeba jim nezasloužené peníze příští rok sebrat a o to více přidat jejich šéfům. Natvrdo a přímo to pak vyplývalo z Langerovy tarifní tabulky. Ta oproti Bublanově sice nezvyšovala nároky na státní rozpočet, ale onen pověstný jeden pytel peněz by přerozdělila tak, že platovým třídám č. 1 -4 brala a 6-11 přidávala, tedy klasický Jánošík na ruby. V průběhu druhého čtení novely ve VOB bylo takřka hmatatelné, jak rád by pan ministr tento Langerův návrh proti svému vlastnímu otevřeně podpořil. Za záchrannou brzdu však na poslední chvíli asi zatáhl klub ČSSD, ne-li sám premiér (se všemi jsme jednali) a účinnou protiváhu zřejmě vytvořily i návrhy komunistického poslance Franka. Zde je potřeba na rovinu uvést podrobnější vysvětlení: je pravda, že návrhy poslance Langera na jiné tarifní tabulky a jejich odstupňování by nepřinesly zvýšené nároky na státní rozpočet a za předpokladu dostatečného objemu mzdových prostředků tak, aby se nemuselo ubírat lidem dole, by skutečně podpořily kariérní řád. Ovšem skutečně jen za zmíněného předpokladu. Je také pravda, že Frankovy návrhy na zrušení 150 hodin přesčasů ročně, zahrnutých do platu (finta, snižující hodinový plat), ve spojení se směnovým tarifem vyšším o 20%, než tarif základní, by přece jenom něco navíc vyžadovaly. Je však otázka, zda to něco navíc by muselo být všechno ze státního rozpočtu, nebo zda by se nedala v rozpočtech sborů přece jen ještě najít nějaká, aspoň trochu použitelná vata v souvislosti s odměnami, t. zv. přepočtenými stavy a dalšími možnostmi, které ekonomové a rozpočtáři moc dobře znají a dle politického zadání svých šéfů přesouvají.
Pravicové snahy o novelizaci však mají zase již naznačený jiný háček. Langer by sice naprosto zaslouženě přinesl výraznější navýšení platů managmentu, ale protože by to udělal za cenu propadu platu lidí dole, namísto aby sehnal peníze do systému navíc, bylo by to sprosté. Jeho návrh lze tedy nazvat populismem zprava. Jinými slovy jde o pokus modrou šanci dlouho před volbami vyzkoušet na příslušnících bezpečnostních sborů a zjistit, jak by na tomto vzorku fungovala. No, jak asi, když by horních 10-15 % dostalo výrazně přidáno na úkor ostatních ? Koneckonců ti dole prý ODS stejně nevolí, tak co nám je do nich, že ? Každopádně prohlásil-li ministr vnitra po odložení zákona, že získal další rok na diskuse o tom, jak by měl nakonec zákon skutečně vypadat, potvrdil tak nechtěně oprávněnost výtek, že letos při přípravě novely komunikaci s poslanci a stranami hrubě podcenil. Zasvěcenému novináři by se tak přímo nabízelo položit panu ministrovi otázku „a co jste dělal od loňského listopadu“? Ještě zasvěcenější by možná konstatoval, že se pan ministr příliš dlouho spoléhal pouze na lobování svých spolupracovníků, kteří jednak objektivně nemají tu váhu, jako ústavní činitel a navíc se zřejmě zaměřovali pouze na jednu politickou stranu, možná dokonce pouze na jednoho jejího představitele. Nekomunikativnost ministru vnitra nevytýkala ODS, jak byste mohli očekávat v rámci dogmatické nulové tolerance. S jejím místopředsedou Langerem zřejmě jako s jediným vyjednával totiž ministr ještě před jednáním VOB. Že o zákonu nekomunikoval bylo ministrovi vyčteno z řad KDU ČSL, kde štafetu kritika služebního poměru od předsedy Kalouska převzal poslanec Severa. Ten se snažil nový zákon zcela zrušit a starý překopat, naštěstí však zjevně neměl dostatečné odborné zázemí. Jinak by nemohl přijít např. s návrhem sebrat „rentu“ bývalému příslušníkovi, najde-li si civilní práci pro stát. Tím by jej totiž z hlediska oné „renty“ postavil na roveň např. pravomocně odsouzenému vrahovi a to jistě neměl v úmyslu. Škoda, že si to od nás nenechal rozmluvit. Nebezpečí ptačí chřipky však zřejmě zapůsobilo a poslanci tuto ptákovinu neschválili. Ministrovi vnitra však nedostatečnou komunikaci vytýkali , světe div se, i poslanci ČSSD Ibl, Turek, Titz a neveřejně zřejmě i další, viz konečných 130:5 pro odložení zákona. Připomněli panu ministrovi, že vloni po odložení zákona (26.11.2004) jim slíbil uspořádat ke služebnímu poměru odborný seminář a nic se nekonalo. Ministr jim na to 14.9.2005 řekl, že seminář měl již připraven, přišla mu však do toho pozvánka na toto jednání VOB. To jistě nevyžaduje komentář. Ještě perlička: poslanec Seďa chtěl vylepšit zákaz vedlejší výdělečné činnosti a výjimku povolovat pro správu vlastního majetku. Tu skutečně nelze zakázat snad ani v Bělorusku. Vypadlo mu však slovíčko „vlastního“, a tak by např. kriminálnímu radovi z hospodářské povolil nejen pronajímání své nemovitosti, ale třeba i výkon funkce např. správce konkurzní podstaty. Z odložení zákona jsou zklamáni především služebně starší příslušníci. Nadšeni nemohou být ani příslušníci „denního stavu“, kteří si od nového zákona, přinášejícího jinou skladbu platu a jiné katalogové zařazení slibovali zlepšení odměňování, které by si většina z nich jistě zasloužila. Typnul bych si, že autory dvou anonymních e mailů, obviňujících mne z toho, že jsem nový zákon potopil já (!), jsou právě kolegové z „denní“směny. Z obou čišelo, že vůbec nesledují námi podávané informace, zato že slepě věří každé pomluvě, kterou jim někdo (kdo asi?) o odborech nakuká. Kdybych byl inteligentem z vily vyvolených, vzkázal bych jim, že na ně ....Mně však nezbývá, než jim vzkázat, že se hluboce, ale opravdu hluboce mýlí. Koneckonců 2 negativní anonymní odezvy vers. několik desítek podespaných poděkování a slušně se představivších telefonátů za odváděnou práci není zas až tak špatné skóre, i když o tom to není. A ještě nás vážení nepřátelé i milí příznivci čeká senát a vše může být jinak.
Nejsem dnešní a vím, že většina směnových příslušníků další odložení zákona, pokud to senát a po té sněmovna nezvrátí, spíš přivítá. Nepřijdou totiž o celou škálu příplatků a ti, kteří nesplňují požadavky na vzdělání, získají další rok na studium, nebo aspoň šanci na delší nový služební poměr na dobu určitou. Moc bych ale neslavil, protože jednak mohli mít s novým zákonem i při menším tarifu mnohem vyšší rizikový příplatek (až 6 tisíc) a ministr by musel dodržet slib, daný odborům, že tarify tímto příplatkem „dožene“. Dále přišli o možnost mít sice sníženou, ale i tak vyšší „rentu“, než mohou mít dnes. A v neposlední řadě je také pravda, že nebudou motivováni ke kariérnímu postupu. Připočteme-li k tomu všemu nejistotu, jaký bude vůbec osud zákona po volbách, potom eventuelní dnešní oslavy kýmkoliv může již zítřek ukázat jako oslavy vítězství Pyrhova. A ministrovo dnešní „považuji to za poloviční vítězství“ může se zítra jeviti jako „drobné“ přeřeknutí namísto „utrpěl jsem Waterloo“...
JUDr. Vladimír Mühlfeit, předseda OS hasičů.
Naši partneři
