SHVALUJEME ZÁKONY, NE SLIBY, ŘEKL PARLAMENT, aneb služební poměr opět jako nechtěný levoboček.
OPĚT ODLOŽENO Zákon o služebním poměru vyšel ve Sbírce v r.2003. Že někdy nabude účinnosti, lze věřit čím dál míň. I když....pan ministr Bublan sliboval hned po ...
OPĚT ODLOŽENO
Zákon o služebním poměru vyšel ve Sbírce v r.2003. Že někdy nabude účinnosti, lze věřit čím dál míň. I když....pan ministr Bublan sliboval hned po dalším odložení pokus o urychlení účinnosti další novelou k 1. dubnu, nebo aspoň k 1. červenci r. 2006. Řekl bych, že „a“ je správně, ráno vyhlásit a večer zvolat „apríl“. Nic jiného totiž se zákonem bez navýšení objemu mzdových prostředků udělat nelze, nechceme-li bezpečnostní sbory rozkolísat dalšími výkyvy odchodů.
Každá novelizace plnila jediné zadání, úspory. Nejdříve kvůli údajné hrozbě nenapravitelné rozpočtové pasti (Kalousek) byl vypuštěn valorizační automat. V podstatě stejný, jako ten, podle kterého se nyní politikům pravidelně navyšují platy. Past už prý nehrozí, protože brzy přijmou novelu, která nárůsty platů přibrzdí. Věř, kdo chceš. Otázkou č.1 nejen pro Kalouska je, proč nebylo možno takto postupovat u služebního poměru a otázkou č.2, opět nejen pro Kalouska je, zda někdo vůbec věří, že novelu, kterou by si politici snížili platy, vůbec kdy přijmou. Napadá mne jediné vysvětlení, proč bylo příslušníkům měřeno jinak, než politikům: staré, ale stále aktuální „quod licet jovi, non licet bovi“. Aby ale bylo jasno, podle mého názoru by snížení platu politiků bylo opravdu spíš populistickým gestem, protože ti nejpracovitější by si zasloužili plat mnohem vyšší, než mají dnes a ti neschopní, nebo naopak všeho schopní, by měli propadnout sítem voleb do zapomnění.
Kromě vyškrtnutí valorizačního ustanovení (automatu) však novela služebního poměru přinesla i nové tarifní tabulky. Aby se mohl rozjet nový kariérní řád, tedy zejména finanční motivace stoupat do vyšších platových tříd, aniž by se do systému přidalo tomuto požadavku odpovídající množství peněz na tarify, přinesla nová vládní tabulka určité riziko propadu služebního příjmu příslušníků, sloužících na směny. Tomuto propadu bylo ovšem možno zabránit, podobně, jako předloni při zavádění 16 ti třídního systému, i v rámci rozpočtovaného objemu mzdových prostředků, a to kompenzací nadtarifními složkami mzdy (rizikovým příplatkem, osobním příplatkem). Pravdou je, že by to nebylo řešení příliš systémové co se týká příplatku osobního, protože ten má sloužit jinému účelu. Právě u směnových příslušníků to však bylo možno řešit legitimně a dokonce elegantně zmíněným příplatkem rizikovým, protože právě ten v rámci rozpětí je zejména v podmínkách HZS ČR nezaslouženě držen na uzdě.
Pravdou také je, že by zřejmě v prvním roce účinnosti zákona nezbyly vůbec žádné peníze na třetí nadtarifní složku platu, na odměny. To bylo zřejmě nepřijatelné pro manažerskou lobby. Její hlavní argument byl, že by bez možnosti vyplatit odměny nemohli diferencovaně odměňovat nejvýkonnější lidi, resp. že by je nemohli odlišit od lemplů. Tvrdím, že přežívají-li někde ve 21. století ve státní službě lemplové, mají špatného šéfa a měli dávno být odejiti společně s ním. Pokud se tak dosud nestalo, rozhodně jedny vánoce bez služebního Ježíška by žádnou katastrofu nepřivodily a v dalších letech se i v rámci nového systému mohlo na odměny postupně opět něco „dorozpočtovat“.
DOHODA S MINISTREM A NEJEDNOTNOST ODBORŮ
Ministr Bublan s odbory vládní novelu korektně projednal dokonce 2x a v obou případech nejen dal většině našich závěrů za pravdu, ale přímo nám garantoval, že v rámci své působnosti zajistí, aby nižší tarify byly kompenzovány zvýšením rizikového příplatku. Protože tento slib dal opakovně a potvrzoval jej nepřímo i ve 2 otevřených dopisech příslušníkům, kde garantoval, že nikdo nepůjde s platem dolů, podpořili jsme vládní návrh novely zákona o služebním poměru nejen lobováním ve sněmovně, ale i veřejným prohlášením předsedů OS policie i hasičů o nepřijatelnosti dalšího odkládání zákona.
Musím však přiznat, že odbory nebyly v této zásadní věci jednotné, protože OS státních orgánů, zastupující vězeňskou službu a celníky, ústy paní kolegyně Vondrové od počátku označoval za nepřijatelné nejen řešení tarifů, navrhované poslancem Langerem, ale i vládní návrh. Nezbývalo nám, než věřit, že stanovisko dvou svazů, které zastupují přes 80% příslušníků bezpečnostních sborů, ve sněmovně převáží.
O to větším překvapením pro nás v první chvíli bylo, že novela jako celek sněmovnou prošla, její účinnost od 1.1.2006 však nikoliv. Skutečnost, že jsme si společně s policejními odbory prosadili zrušení nesmyslného limitu neplacených přesčasů 300 hodin ročně pro směnaře už v připomínkovém řízení, že jsme pomohli obhájit navýšení směnových tarifů oproti základním o 10%, že jsme pomohli dosáhnout zkrácení výsluhové doby pro dosažení maximální hranice příspěvku za službu z navrhovaných 35 na 30 let, zkrácení rozhodné doby pro výpočet výsluhového příspěvku ze 3 na 1 rok a další drobné, ale pro lidi významné změny, tak zůstala minimálně na další rok jen na papíře.
Poměr hlasů pro odložení 130 proti 5 byl jasný. Nemohl znamenat jen tolik, že ministr vnitra a vláda nenašli ani u klubu ČSSD pochopení, je to nutno chápat jako důkaz, že odložení bylo předem dohodnuto. Každopádně leccos napovídá vyjádření některých poslanců ČSSD kteří na ujištění, že nedojde k platovému propadu „zásahových“ příslušníků, protože mají slíbenu kompenzaci rizikovým, event. osobním příplatkem, odpověděli „my ale schvalujeme zákony, ne sliby“.
Dalším důvodem pro odložení zákona mohla být Langerova tarifní tabulka, o které někteří poslanci i státní úředníci tvrdili, že by to bylo to pravé ořechové. Tato tabulka by opravdu lépe založila nový kariérní řád, ale za cenu takového propadu příjmu výkonných příslušníků, že ani nadtarifními složkami platu by to v rámci rozpočtu zřejmě nešlo dohonit. Takže by lidi motivovala k postupu výš nejen vidinou vyšších platů v horních patrech, ale motivovala by k postupu i v nejnižších třídách, tam by ale nešlo o motivaci mít více peněz, než dnes, nýbrž stoupat po žebříčku, abych se mohl za tři roky vrátit tam, kde už můj plat byl. Stručně řečeno, odebrané peníze pěšáků se v Langerově tabulce neztrácely a objevily se v nejvyšších platových třídách, tedy klasický Jánošík, ovšem zmodralý až na ruby a ne od mrazu. Nikdo soudný nemůže mít odborům za zlé, že proti tomuto návrhu jsme velmi ostře a jednotně ve sněmovně vystoupili při jednání VOB. A vysvětluji donekonečna všude, že odborům nejde o to, aby managment nedostal příliš přidáno, neboť v porovnání s šéfy státních a polostátních firem by i v případě schválení Langerových tarifů zůstali naši šéfové jen chudými příbuznými a proto bychom jim podstatné navýšení platu samozřejmě přáli. Přidat jim ale bez navýšení objemu mzdových prostředků skutečně není možno jinak, než přerozdělením na úkor mužstva, a to by bylo mírně řečeno nespravedlivé, i když se navrhovatel Langer snažil přesvědčit své kolegy, že řadoví příslušníci již dostali přidáno i bez nového zákona podle zásady „něco za nic“ a dotlačit je tak rádoby k vlastní myšlence „ tak teď jim musíme Langerovou tabulkou odebrat, co jim nenáleží“.
ČESKÁ ZÁVIST A PRAVDA O PLATECH
Politici jsou odvážnými obhájci zvyšování platů, pokud jde o ty jejich vlastní. Jde-li však o příslušníky, vždy zatím zřejmě převážil strach, co by tomu řekli voliči, když průměrný plat příslušníků 30.000,- Kč v roce 2006 i bez nového zákona bude přece už tak dost velkým dráždidlem. Přitom statistika a průměr je právě v tomto případě demagogie nejtěžšího kalibru, počítejte se mnou: hasič stráví ve službě minimálně 240 hodin měsíčně, a to bez přesčasů, protože má zvláštní režim směnného provozu. V jeho rámci jde o 160 hodin přímého výkonu služby a 80 hodin pohotovosti na služebně. Ta je sice placena podstatně méně, než přímý výkon, což je v rozporu s judikaturou Evropského soudního dvora , ale zatím jsme vstřícní a pouze to konstatujeme. Přičtěte si k tomu 150 hodin neplacených přesčasů ročně ( tento 13. měsíc v roce zdá se nikomu nevadí), tedy 12,5 hodin měsíčně a jste na 252,5 hodinách měsíčně, strávených ve službě. Zmíněných „závratných“ 30.000,- Kč průměrného platu, ve skutečnosti ovšem celkového služebního příjmu, si vydělte 252,5 a dojdete k číslu 119 Kč na hodinu. Tomuto jedině objektivnímu údaji by při průměrných 160 ti hodinách, odpracovaných měsíčně většinou potenciálně rozhořčených voličů, odpovídal průměrný plat 19.040 Kč a to je takřka na úrovni průměrné mzdy v ČR. Kde je tedy ocenění rizikovosti a náročnosti služby a různých omezení a zákazů, o kterých se běžnému zaměstnanci ani nezdá ?
Možná, že určitý váhavý přístup ministra vnitra k Langerovu návrhu tarifů, který se změnil v jednoznačnou obhajobu vlastního vládního návrhu teprve ve třetím čtení, mohl být oním pověstným jazýčkem, který váhy vychýlil ve prospěch dalšího odložení zákona i mezi poslanci ČSSD. Mohu se tak samozřejmě jenom domnívat, protože žádný poslanecký klub si odboráře, alespoň ne nás, na své jednání nezve. ODS k novele řekla „buď Langerovy tarify, nebo nic“ a také se podle toho zachovala. Komunisti vesměs nehlasovali ani pro, ani proti, protože nehlasovali vůbec, což bych hodnotil jako inovaci hesla „není důležité zúčastnit se, ale zvítězit“. Polínko pod kotel si přiložila KDU ČSL, ti dokonce po loňském strašení rozpočtovou pastí přišli s dalším argumentem a tentokrát to již vzali z jedné vody na čisto: celý nový zákon o služebním poměru je prý špatný a bránil by reorganizaci policie, zákon, na kterém se pracovalo léta, by prý měl být zcela zrušen. Tomu říkám strategie a taktika, stačí po několik let zákon odkládat pod rouškou úspor a odstraňování drobných chyb a každý rok „trochu“ změnit argumenty, až mu postupně přilepím nálepku jakéhosi celkového zmetku a s ní ho dovedu až do bažin odsouzení a zapomnění. Pro pořádek uvádím, že např. pan poslanec Severa je sice demokrat a seriozně s námi komunikoval, nenechal si ale např. rozmluvit návrh, který by při schválení znamenal, že bývalý příslušník, pokud by pracoval i nadále pro stát (např. bývalý „hospodářský“ kriminalista, pracující před důchodem na finančním úřadě) by nemohl ani po odsloužených 30 ti letech v největším riziku a zátěži pobírat příspěvek za službu. Tím by jej postavil na roveň bývalému příslušníkovi, který byl pravomocně odsouzen za vraždu a zcela znevýhodnil např. oproti bývalému kolegovi, který by pracoval třeba pro soukromou agenturu, kde by určitě znalosti a zkušenosti ze státní služby nemohl zneužívat na úkor státu, protože takové firmy u nás naštěstí neexistují, že. Proti tomuto návrhu se nám lobovalo poměrně snadno, protože sněmovna, ovlivněna zřejmě i nebezpečím ptačí chřipky, takovou ptákovinu většinou hlasů odmítla.
CO DÁL?
1) Předně si přiznat , že před volbami nebyla ani v ČSSD politická vůle přijmout novelizovaný zákon, protože by v prvním pololetí mohl přinést v případě nedodržení slibu o navýšení rizikového příplatku pochopitelnou naštvanost většiny příslušníků, kteří by nosili domů méně peněz. Ani ČSSD tedy zřejmě na rozdíl od ministra vnitra a od nás moc nevěřila, že by páni ředitelé od prvního měsíce začali plnit slíbený pokyn ministra k navýšení rizikových a osobních příplatků u příslušníků, kteří se tarifně propadnou. Zasvěcenější poslanci se zřejmě obávali, že by v rozpočtové sféře tradičně byly platy v prvním pololetí přiškrceny a teprve ve druhém pololetí by došlo ke kompenzaci nadtarifními složkami. Tím by se sice zachránily rodinné finance, nic by to však již nemohlo změnit na výsledku voleb. To byl zřejmě nevyslovený, ale hlavní důvod, proč i nejsilnější vládní strana svoji vládní novelu odpískala, byť s ní zástupci hasičských a policejních odborů přes obavy nikoliv nevýznamné části své členské základny souhlasili a dokonce za ni aktivně lobovali.
2) Férově a nebojácně říci, kolik by spuštění nového zákona skutečně stálo, má-li přinést jako prioritu fungující kariérní řád a tyto peníze prosadit do návrhu státního rozpočtu na rok 2007.
3) Zapracovat na tom, aby se příště, nebude-li zde vůle k odpovídajícímu navýšení objemu mzdových prostředků, zbytečně nevymýšlely další pokusy s tarifními tabulkami. Každá nová tabulka bez navýšení objemu mzdových prostředků by totiž zákonitě byla pouze hledáním toho, jak naštvat jinou velkou skupinu příslušníků, než tabulkou minulou.
4) Pokud by bylo nejhůř, zachránit nový zákon alespoň tím, že se z něj vyjme systém odměňování, který by nezůstal na vodě, nýbrž v dosavadním režimu zákona č. 143/92 Sb., jako tomu je u armády, i když je to administrativně náročné a podle mne horší řešení.
Další mrhání časem skutečně může vést až k tomu, že celý zákon nekonečným odkládáním vyšumí v propadlišti dějin. To by byla škoda nejen pro příslušníky, ale především pro všechny bezpečnostní sbory, jejichž transformace na rozdíl od armády, snad s výjimkou HZS ČR ještě ani nezačala. A to může mít při něčem mnohem horším, než byly povodně, negativní dopad na bezpečnost občanů.
23. prosince 2005
JUDr.Vladimír Mühlfeit, předseda Odborového svazu hasičů
Naši partneři
