Senát špatným příslušníkům k tíži i ku prospěchu
Policista jel pašovat drogy. Nejdříve ale podal výpověď a pojistil si „výslužné“ pro případ, že bude přistižen. Senátoři chtěli takovým špatnostem zabránit. ...
Policista jel pašovat drogy. Nejdříve ale podal výpověď a pojistil si „výslužné“ pro případ, že bude přistižen. Senátoři chtěli takovým špatnostem zabránit. Souhlasili však s dalším odložením nového zákona 361/2003 Sb. o služebním poměru a kromě toho podle některých z nich je prý nový zákon stejně nekvalitní. Napsali proto v rychlosti novelu stávajícího zákona 186/92 Sb. o služebním poměru a „přilepili ji“ k zákonu č.21/06 Sb. o ověřování shody opisu s listinou, viz § 26 ( zákon o ověřování), který k dnešnímu dni nabývá účinnost. Tím obešli řádné připomínkové řízení. Rozmáchli se však více, než avizovali a pustili se i do propouštěcích důvodů. Protože legislativci byli mimo hru, je výsledek rozpačitý. Za jednoznačný plus považuji, že hlavní cíl novely byl naplněn, tedy že postup, jaký volil zmíněný policista, nebude jeho event. následovníkům nic platný, protože odsuzujícím rozsudkem o „výslužné“ přijdou. Následují ovšem mínusy. Dosud bylo možno příslušníka propustit za porušení služební přísahy, nebo služební povinnosti, což bylo možno aplikovat dokonce i na některé přestupky. Nyní to bude možné pouze dopustí-li se provinilec „zavrženíhodného jednání, majícího znaky trestného činu a ohrožujícího dobrou pověst policie“. Odhlédnu-li od vágní formulace o zavrženíhodnosti a od možnosti propouštět napříště vlastně pouze pachatele činů vyloženě trestných, mohli by se propouštění lumpové ad absurdum dokonce s úsměvem hájit i tím, že nebyla naplněna třetí podmínka. Stačilo by tvrdit, že policie dobrou pověst nemá, pročež ji nemohli ohrozit. Závažnější podle mne je, že tento propouštěcí důvod je v podstatě postaven na podezření a nerespektuje presumpci neviny. Myslím to tak, že rozhodnutím o propuštění, resp. tím, že je opírá de facto o závěr, že jednání příslušníka bylo trestné, vlastně služební funkcionář činí něco, co je podle Listiny ve výlučné kompetenci soudu. Pouze ten je oprávněn posoudit trestnost jednání každého občana, příslušníka nevyjímaje a vydat rozhodnutí ( rozsudek) o tom, že je občan vinen. Tento propouštěcí důvod, zjevně opsaný z § 42 odst. 1 písm.d) zák.č.361/2003 Sb. ( a v tom je nový zákon opravdu nekvalitní), je tak v rozporu s ústavou. Navíc jde o chybu zbytečnou, protože s podezřením ze spáchání trestného činu příslušníkem se služební funkcionář může s pomocí ustanovení § 27(zproštění výkonu služby) a novelou zaváděného ust. §§ 121a a 121 b vypořádat naprosto čistě, aniž by musel ze strachu, že provinilec „si to podá první“ a „pobere výsluhy“ někoho rovnou propouštět. Novela šla ale ještě dál: zákon dosud dával v § 106 odst.1 písm.e) možnost propustit policistu, odsouzeného i za závažnější nedbalostní trestný čin k odnětí svobody nepodmíněně a v § 107 odst.1 povinnost propustit jej, byl-li odsouzen za úmyslný trestný čin. Obávám se, že autoři novely nepochopili dostatečně ani obsah obou právních norem, ani vztah mezi nimi. Chtěli možná pachatelům méně závažných nedbalostních trestných činů dát šanci na zachování služebního poměru, ta už ale byla v zákonu obsažena. Novelizovali § 106 nadbytečně a navíc tak nešťastně, že nebude možné propouštět ani policisty, odsouzené za závažný nedbalostní trestný čin k nepodmíněnému odnětí svobody, což může v praxi být např. způsobení dopravní nehody pod vlivem alkoholu. Dalším cílem novely možná mělo být zamezení výplaty „výslužného“ právě příslušníkům, odsouzeným k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Opět špatně. Vyplácení, pozastavené v průběhu vyšetřování, bude totiž nutno obnovovat nejen příslušníkům, shledaným nevinnými, nýbrž i odsouzeným za úmyslný trestný čin k jinému trestu, než k nepodmíněnému odnětí svobody a za nedbalostní trestný čin k jakémukoliv trestu. Samozřejmě, že cokoliv v souvislosti s novelou píši o policistech, týká se i hasičů, i když na ně novela zapomněla a musí se to dohánět pouhým výkladem s pomocí analogie zákona, ale to už bych zabíhal do dalších právních podrobností. Chyby při novelizaci mají i další negativní důsledky, jejich popis však jednak přesahuje možnosti krátkého článku a kromě toho to daleko odborněji než já jistě učiní JUDr.Tomek ve svém právním rozboru, o který, jakož i o souhlas se zveřejněním, požádáme. Senátní iniciativa s původním chvályhodným záměrem nicméně i na uvedených příkladech ukazuje, že méně by bývalo znamenalo více. Chyba je ovšem především v systému, umožňujícím zákonodárcům obcházet připomínkové řízení vč. legislativní rady vlády a nahrazovat tak místo nápravy staré chyby v právním řádu chybami novými.1.3.2006 JUDr.Vladimír Mühlfeit, předseda OS hasičů
Naši partneři
