Přesčasy a ústavní stížnost na zákon o služebním poměru

Předesílám, že na otázku přesčasů mám stejný názor jako většina příslušníků. Je přece nespravedlivé, aby zákon vytvářel ...

Předesílám, že na otázku přesčasů mám stejný názor jako většina příslušníků. Je přece nespravedlivé, aby zákon vytvářel podmínky pro to, že dva lidé, vykonávající stejnou práci, mají stejný celoroční příjem, když jeden z nich odpracoval svých dvanáct měsíců v řádných směnách, zatímco druhý musel za rok odsloužit 150 hodin navíc v „přesčasech - nepřesčasech“. Ten druhý měl totiž ony přesčasy předem zahrnuty ve výši platu ! Vždyť to je na rozdíl od 13. platu, který byl dávno zrušen, v podstatě 13. měsíc práce a zdarma, to mi nikdo nevymluví. Potud hledisko spravedlnosti a morálky z pohledu odborů.
Problém nastal z hlediska právního, když jsme si příslušná ustanovení nechali posoudit jednou z předních advokátních kanceláří a její rezultát zněl „ nebylo shledáno nekonformní s ústavním pořádkem České republiky“. Byla to pro nás tenkrát studená sprcha, nicméně jsme posudek, který nás stál nemalé peníze, dali k dispozici i dalším odborovým svazům a některým politickým subjektům.
Pokud nyní páni poslanci iniciativu Unie bezpečnostních složek MV (UBS) dotáhnou u ústavního soudu „přes“ Evropskou sociální chartu k vítěznému konci, bude to jejich vítězství, za které jim rádi zatleskáme, protože to přinese spravedlnost nejen pro policisty, které UBS zastupuje, ale i pro hasiče. Eventuální novela zákona v případě neúspěchu by však v době ekonomické recese mohla přinést malé vítězství za cenu velké porážky. Proto hodláme o tomto tématu znovu jednat s poslanci i senátory všech parlamentních stran. U dvou stran je možno začít již nyní, u ostatních vyčkáme na výsledek sněmovních voleb, abychom náhodou zbytečně neplýtvali časem.
Pro osvěžení paměti připomínám, že OSH již na přesčasech má svoje odpracováno. V době projednávání návrhu zákona o služebním poměru ve sněmovně jsme jednali s řadou poslanců a můj předchůdce se velmi ostře při jednání výboru pro obranu a bezpečnost střetl s nositeli myšlenky, že by příslušníkům měla být do služebního příjmu zahrnuta případná VEŠKERÁ služba přesčas. Výsledkem byl, jak oni říkali, jejich kompromisní návrh, aby se jednalo o 300 hodin za rok. Na tom se dvě největší strany musely dohodnout, protože takto byl zákon schválen a vyšel ve sbírce zákonů. My jsme to ovšem za žádný kompromis nepovažovali a důsledným lobováním jsme si při novelizaci zákona vymohli, že limit byl alespoň snížen na polovinu, t. j. na dnešních 150 hodin. Vzhledem ke zjevné dohodě tehdejšího ministra vnitra s jeho tehdejším stínovým kolegou (dnes jsou oba „současní bývalí“) nám bylo jasné, že jde o maximum, kterého můžeme dosáhnout. Pohodlná většina hlasů pro úplné zrušení přesčasů zdarma právě díky zmíněné dohodě, která byla jen malou epizodou při šachové partii dvou největších stran, nebyla možná.
Zdeněk J. Oberreiter, předseda OSH