Jak skončila anketa o pivku předsedy Zavadila s premiérem Nečasem?

Od 23. 4. do 26. 4. 2012 probíhala na našich stránkách anketa ve které jste odpovídali na otázku, "Jak hodnotíte sobotní posezení u piva předsedy ČMKOS Jaroslava Zavadila s ministrem financí Miroslavem Kalouskem." Z 244 respondentů označilo posezení u piva jako nevhodné 119 hlasujících, 5 jako netaktické, 7 jako nesprávně načasované, 3 označili odpověď nemá na nic vliv a 106 hlasujících hlasovalo pro odpověď - proč by si dva dospělí neměli dát spolu pivo i když se názorově neshodují. OSH

K anketě o tom, jak šli Zavadil s Kalouskem na pivo

Kliknul jsem na odpověď „proč by si dva lidé přes rozdílnost názorů spolu nemohli zajít na pivo“, i když o něco málo více respondentů k posezení  Zavadil - Kalousek kliklo na odpověď „ nevhodné“. Jestli si Zavadil snad naběhl na zrežírování akce novináři, je mi jedno. Musel bych v tom totiž vidět scénáristu Kalouska, stejně jako jsem nevěřil na náhodu, když se na něj u sněmovny před půl rokem „vrhl“ s nadávkami „nějaký“ mladík, který byl tak agresivní a nadržený na pomstu, že si vzápětí od dvakrát tak starého „fotříka“ nechal bez odporu nafackovat a ještě to „čirou“ náhodou někdo nafotil...Nebo když (s ochrankou v bezpečné blízkosti) vyšel MK před ministerstvo financí oznámit „nebezpečnému“ davu, že on už od půl sedmé ráno hákuje... zkrátka kdo umí (dělat si image), ten umí...Aby bylo jasno, Kalouska neobdivuju, ale uznávám, že ostatní političtí „šachisti“ mu nesahají po kotníky a Nicolo Machiavelli si musí v záhrobí lebedit, jakého má zdatného následovníka. Válka se nad MK (aspoň zatím ?) vyhrát nedá, nicméně radost z dávno zapomenutého vítězství v maličké bitvě mi v paměti utkvěla (viz níže).

Ale in medias res, aneb k věci:  životní zkušenosti mě v přesvědčení, že lidé mají spolu komunikovat, i když mají rozdílné názory, utvrdily. Mám na mysli moji sedmnáctiletou kariéru „velkého bosse malého svazu“, na kterou již naštěstí pro mé zdraví a rodinu dávno usedl prach. V mých pražských počátcích jsem párkrát udělal tu chybu, že jsem se s někým z politiků, nebo hasičských vrcholných funkcionářů bojovně neshodl až natolik, že jsem buď zanechal pokusů o další dialog, nebo jsem se k uraženým veličenstvům potom přes hradbu jejich úředníků  několik měsíců nedostal já, protože o dialog již nestáli oni.  Nejvíce mi utkvěly v paměti psychicky vyčerpávající spory s jedním z vrchních hasičů, který zjevně skoro v žádném názoru na hasiče neměl pravdu, o dodržování zákona ani nemluvě, ale měl moc.  Tehdy se dotyčný po mé tvrdé kritice jeho neomalených výroků o hasičích schoval za sekretariát a s OSH přestal komunikovat. A já jsem se po několika marných pokusech o opětovné navázání  dialogu nechal natolik odradit jeho bezbřehou arogancí, že jsem se už ani nesnažil s ním sejít. Nakonec, když už hasičům zjevně působil ostudu a hrozil kvůli jedné věci, kterou  vpašoval do zákona velký průšvih celému sboru,  jsem mu poslal výzvu k odstoupení, protože jinak to nešlo, když jsme spolu nemluvili. On reagoval prohlášením, že nikdy neodstoupí. Následoval můj rozhovor s ministrem vnitra a jeho náměstkem a krátce potom odstoupení  pana tvrdohlavého.  Ale já jsem se několik let sám sebe ptal, zda to tenkrát nešlo vyřešit v tichosti a hlavně rychleji, kdybych byl býval nepřistoupil na hru „kluci už spolu dlouho vůbec nemluví“.  

Jiný příklad :  se svého času  stínovým ministrem vnitra  Langerem jsme se neshodli  v období přípravy nového „Grossova“ zákona o služebním poměru na mnoha věcech. Ale tím, že jsme za ním do sněmovny chodili poměrně často (stejně, jako za lidovci, komunisty i socialisty), se daly aspoň některé věci zmírnit. Náš dialog sice vypadal někdy i tak, že jsme na sebe v bezpečnostním výboru „poněkud“ zvyšovali hlasy (hlavně já, uznávám), ale potom jsme na to pivo klidně zašli.  A věřím, že i díky tomu se v zákonu neobjevily nakonec Langerem vyhrožované veškeré přesčasy zdarma, nýbrž „jen“ 300 hodin a potom v novele že se nám ještě podařilo „ukecat  to“ na 150... Kdybychom se tenkrát  k Langerovi otočili zády, vzdali se dalších jednání a jen nadávali a bouchali pěstí do stolu, zákon by stejně byl přijat, už to bylo hlavně díky policii příliš daleko dotlačeno. Ale bylo by v něm mimo jiných špatností , jako je třeba jeden zřejmě  protiústavní , každopádně však hloupý a nadbytečný  propouštěcí důvod, dodnes i oněch 300 hodin přesčasů zdarma,  o tom jsem přesvědčen.

O užitečnosti dialogu by mohl vyprávět třeba i ředitel nadace policistů a hasičů, pro kterou jeden jediný  krátký můj dialog přinesl příspěvek 100.000,- Kč, a to přímo od Kalouska (!). Začalo to naším vzrušeným dialogem ve sněmovně před TV kamerami, kdy jsem Kalouskovi vmetl do tváře, že hasičům vyčítá nebezpečí mzdové nákazy a sami poslanci si přílepkem k našemu zákonu platy zvýšili. Pokračovalo to Kalouskovým prohlášením, že on si zvýšení svého platu nepřál a že bude onen nechtěný rozdíl až do další úpravy odvádět na nějaké dobročinné účely. Ihned jsme mu veřejně vysvětlili, k čemu slouží naše nadace, aby již nemohl couvnout. Kalousek bystře pochopil a hned   pozval do sněmovny ředitele nadace, kterému přispěl do nadace jak řekl „zálohou na nechtěné přebytky“ částkou  50.000,- Kč. A když jsme Kalouskovi za čas drze připomněli, že se mu opět hromadí nechtěné přebytky, věnoval nadaci dalších 50.000,- Kč. No řekněte, kdo by tenkrát tipoval, jaký Harpagon se z tak štědrého dárce za pár let vyklube, že... ?

Ale vážně :  vím, že jsou na pořadu dne nesrovnatelně vážnější věci. A že  možná  čtenář  v reakci na tyto mé řádky vzpomene Milana Štajndlera  a v duchu mi vzkáže „vrať se do hrobu“.  Nevadí mi to. Ten čtenář totiž vedl se mnou aspoň chvíli virtuální dialog a kdyby to šlo, možná by se mnou, i přes rozdílnost názorů, na to pivo zašel.

Ostatně soudím, že hasiči patří do první, tedy vyšší skupiny rizikového příplatku.

Vladimír Mühlfeit

Fotogalerie: Jak skončila anketa o pivku předsedy Zavadila s premiérem Nečasem?