Důchod,nebo příspěvek za službu - vracíme se k našemu článku z 28. 2. 2005

Rozpor mezi ustanoveními § 116 odst.4 a § 118 odst.2 zákona 186/92 Sb. o služebním poměru, t. j. otázka (ne)možnosti volby mezi příspěvkem za službu a starobním důchodem trvá. Pro ...

Rozpor mezi ustanoveními § 116 odst.4 a § 118 odst.2 zákona 186/92 Sb. o služebním poměru, t. j. otázka (ne)možnosti volby mezi příspěvkem za službu a starobním důchodem trvá. Pro oživení paměti připojujeme naši rok starou zprávu a pro polemiku nedávné stanovisko JUDr.Tomka, obsažené v odpovědi na dotaz k této problematice. K němu poznamenávám, že v § 116 odst.4 se hovoří pouze o starobním důchodu, kdežto v § 118 odst.2 se hovoří i o obou formách důchodu invalidního. Aplikační praxe orgánu sociálního zabezpečení (OSZ) vychází podle mne z názoru, že nastane-li chyba v zákonu, jdou její důsledky, zvláště, jde-li o peníze, k tíži občana, resp. nemohou jít k tíži státu. Z hlediska práce zaměstnanců OSZ a jejich povinnosti chránit zájem státu to sice chápu, za správné to ale nepovažuji. Zastávám totiž opačný názor: stát reprezentuje nejen úředník, který je povinen co nejvíce šetřit státní peníze, ale v první řadě parlament, kterému se podařilo vyrobit právní zmetek postavením dvou právních norem, řešících stejnou situaci, do vzájemného rozporu a za to by v žádném případě občan neměl nést odpovědnost. Stát ji však na něj prostřednictvím aplikační praxe exekutivy přenáší. Konec konců autor stanoviska si sám v závěru nepřímo odporuje, když rozhodnutí soudu pokládá za věcně nesprávné, současně ale poukazem na nové řešení v zákonu 361/2003 Sb. jeho věcné důsledky vlastně obhajuje, protože podle nové úpravy by se díky možnosti dorovnávání rozdílu mezi příspěvkem a důchodem občan do situace, kvůli které se dnes soudí, vůbec nemohl dostat.
JUDr.Vladimír Mühlfeit 1.2.2006

________________________________________________________________________
Důchod vers. příspěvek za službu – TV NOVA
V pátek odvysílala TV Nova zprávu o možných žalobách bývalých příslušníků PČR a HZS ČR na ministerstvo vnitra, které jim špatně vyměřuje důchody. Dle Novy jim při dosažení důchodového věku přiznává zásadně jenom starobní důchod, čímž může některé z nich připravovat měsíčně o několik tisíc Kč, o které mohli brát více, kdyby namísto starobního důchodu pobírali příspěvek za službu. Přiznávám, že jsme se s takovým případem, resp. stížností ještě v naší praxi nesetkali. Vůbec nás totiž nenapadlo prověřovat si, jak je v praxi aplikováno ustanovení § 118 odst. 2 zákona č.186/92 Sb. o služebním poměru. Z něj vyplývá, že při souběhu nároku na příspěvek ( za službu) a na starobní (plný, nebo částečný invalidní) důchod, náleží oprávněnému PODLE JEHO VOLBY BUĎ PŘÍSPĚVEK, NEBO DŮCHOD. Toto ustanovení je však v rozporu s § 116 odst.4, podle kterého příspěvek za službu nenáleží ode dne vzniku nároku na starobní důchod, z čehož zřejmě vychází ministerstvo vnitra ve své aplikační praxi. Jediný 100% závěr, který zatím můžeme učinit je, že zákon je napsán špatně a dvě jeho ustanovení si vzájemně odporují. Tím samozřejmě není dotčeno právo kohokoliv soudit se o svůj nárok, vyplývající z § 118 odst. 2, pokud mu možnost volby byla upřena. Blíže se k tomu vrátíme, až se nám podaří získat konkrétní judikaturu, event. i nějaké oficiální výkladové stanovisko ministerstva vnitra.
JUDr.Vladimír Mühlfeit

28.2.2005
________________________________________________________________________
Dotaz:

V § 116 odst. 4 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, se píše: "Příspěvek nenáleží ode dne vzniku nároku na starobní důchod." Dále je však v § 118 odst. 2 uvedeno: "Při souběhu nároku na příspěvek a na starobní, plný invalidní nebo částečný invalidní důchod náleží oprávněnému podle jeho volby buď příspěvek, nebo důchod." Znění obou odstavců si protiřečí. Nyní kolují zvěsti, že někteří bývalí příslušníci se odvolali kvůli automatickému odebrání příspěvku za službu při dosažení důchodového věku.

Jedním z mnoha problémů, který ztěžuje aplikaci zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, je také rozpor zakotvený v ustanoveních § 116 a 118 tohoto zákona. Z ustanovení § 116 odst. 4 citovaného zákona vyplývá, že příspěvek za službu nenáleží ode dne vzniku nároku na starobní důchod. Opak lze však dovodit z ustanovení § 118 odst. 2, který stanoví, že při souběhu nároku na příspěvek za službu a na starobní, plný invalidní nebo částečný invalidní důchod náleží oprávněnému podle jeho volby buď příspěvek, nebo důchod.
Dosavadní aplikační praxe ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra i dalších služebních funkcionářů, kteří v ostatních bezpečnostních sborech rozhodují o nároku na příspěvek za službu, se řídí dikcí § 116 odst. 4 zákona s argumentem, že to vyplývá ze systematického začlenění tohoto ustanovení v zákoně. Ustanovení o zániku nároku na příspěvek za službu předchází ustanovení o možnosti volby mezi příspěvkem a starobním důchodem.
Proti rozhodnutí služebního funkcionáře o zániku nároku bylo podáno několik žalob. Soud zpravidla rozhodnutí odvolacího orgánu zrušil a věc mu vrátil k novému rozhodnutí se zdůvodněním, že není-li v odůvodnění rozhodnutí o zániku nároku na příspěvek za službu vysvětlen vztah mezi § 116 odst. 4 a § 118 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, přičemž dikce těchto ustanovení nasvědčuje jejich vzájemnému rozporu, je to důvodem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, neboť takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné.
V nedávné době však vydal Městský soud v Praze poněkud odlišný rozsudek ve věci žaloby bývalého příslušníka na rozhodnutí o zastavení příspěvku za službu v souvislosti se splněním nároku na starobní důchod. V rozsudku totiž soud vyjádřil právní názor, že nárok na příspěvek za službu zaniká nikoli splněním podmínek nároku na starobní důchod, ale teprve tehdy, když poživatel příspěvku za službu o starobní důchod požádá.
Proti uvedenému rozsudku byla státem (Ministerstvem vnitra) podána kasační stížnost. Nejvyšší správní soud vynesl v dané věci rozsudek, kterým zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, avšak nikoli z věcných důvodů, ale proto, že žalovaná strana neměla možnost se zúčastnit projednání věci před soudem. O odvolání bývalého příslušníka tak bude znovu rozhodovat Městský soud v Praze.
Podle mého názoru není původní rozsudek Městského soudu v Praze věcně správný. Podmínky vzniku nároku na starobní důchod jsou vymezeny v § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal
a) potřebnou dobu pojištění a
b) dosáhl stanoveného věku.
Podmínka podání žádosti o výplatu starobního důchodu se zde neuvádí. Žádost o výplatu důchodu tím, kdo již dosáhl nároku na starobní důchod, nemusí být vůbec podána.
Tento názor však neznamená, že považuji současnou právní úpravu za uspokojivou. Nárok na příspěvek za službu by měl trvat i po splnění podmínek nároku na starobní důchod a být vyplácen ve výši rozdílu mezi tímto příspěvkem a důchodem. Takovou úpravu obsahuje platný, ale dosud neúčinný zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
JUDr. Petr Tomek