Dnes vznikl internetový rozpor mezi NOSP a UBS v otázce, kdy novelizovat zákon o služebním poměru.
UBS má totiž údajně připraven jakýsi návrh novely, který chce předat ministru Kalouskovi a který by ušetřil státní peníze, aniž by se omezovaly výsluhové ...
UBS má totiž údajně připraven jakýsi návrh novely, který chce předat ministru Kalouskovi a který by ušetřil státní peníze, aniž by se omezovaly výsluhové náležitosti. Kolegové buď umí mnohem více, než my, protože my kouzlit neumíme, nebo někomu pěkně naletěli. NOSP ostře reagoval. Hovoří o zahrávání si s ohněm a o amatérismu. Zavolal jsem předsedovi UBS Milošovi Plechatému. Ten nepopírá, že si „něco“ v UBS sami připravují, ale také mě ubezpečil, že UBS drží slovo a letos žádnou novelizaci iniciovat nehodlá. My jsme dávno řekli novela ano, ne však v r. 2007. Dohody ctíme, slovo držíme, názory ze dne na den neměníme. Delší dobu také připravujeme nezávisle na budoucí novelizaci zákona ne tajemné „něco“, nýbrž veřejně vyhlášené posouzení ústavnosti některých ustanovení nového zákona, především § 112 odst. 2 a § 42 odst. 1 písm. d). K tomu jsme vypracovali vlastní rozbor a po té jsme jej zadali k potvrzení, či vyvrácení renomované advokátní kanceláři. Před týdnem jsem koncept z 99% hotového posudku, který nám dává za pravdu, podrobně projednal se šéfem kanceláře a ještě jsme dohodli nějaké doplňující technické dopracování. Materiál by měl být hotov v nejbližších dnech. Po té jej projednáme s vedením i právníky spřátelených odborových svazů a chtěli bychom ještě požádat o další nezávislý posudek některou státní či vědeckou instituci. Teprve s dvěma posudky, o jejichž jednoznačném vyznění osobně nepochybuji, budeme chtít iniciovat ústavní stížnost. V takové závažné věci by se spěch nevyplatil a před ústavním soudem mají šanci uspět jen vysoce kvalifikované argumenty a ne nějaké mediální výstřely od boku, či výtvory druholigových právníků. S některými poslanci jsme na toto téma již předběžně jednali a zájem z jejich strany nám pomoci rozhodně existuje. Ideální by bylo, kdyby se podařilo přesvědčit k připojení podpisu pod ústavní stížnost co nejvíce poslanců i senátorů napříč politickým spektrem. Budeme-li při jednáních s nimi vybaveni posudky hned dvou na sobě nezávislých renomovaných právních pracovišť, potom každý, kdo odmítne pomoci nám s ústavní stížností, dá svým odmítnutím jasně najevo, že záležitost vnímá nikoliv jako otázku spravedlnosti a souladu zákona s ústavou, nýbrž jako otázku politickou. Pokud by nám ÚS dal za pravdu, došlo by „pouze“ ke zrušení některých ustanovení zákona a zákon by nadále platil, aniž by jej bylo nutno v parlamentu otevírat. V čem spatřujeme protiústavnost úpravy (ne)odměňování přesčasů jsem mj. podrobně opakovaně sdělil i panu ministrovi vnitra. Závěrem pár slov k různým webovým diskusím: stále jasněji se ukazuje, že hasiči si své problémy (a máme jich samozřejmě také dost) řeší spíše interně uvnitř Sboru prostřednictvím OSH (právní porady, zastupování, připomínková řízení, jednání na ministerstvech, v parlamentu, až po stížnosti na porušování zákona). V žádném případě tím nemíním, že OSH je všemocný, že vše stíháme, nebo dokonce, že jsou všichni hasiči v podstatě spokojeni. Na tvrzení, že vše je správně nastaveno a nálada obyvatelstva je 1/A, jsou zde jiní, než odboroví funkcionáři.Čím dál zřetelněji se ale rýsuje rozdíl, když určitá část policistů namísto věcného řešení svých problémů cestou NOSP, který se od zvolení nového vedení o 100% s prominutím zmátořil, ventiluje jak své skutečné problémy, tak i omezené a mindrákovité frustrace veřejně v médiích. Ano, každý web a o tom, který má i diskusní fórum, to platí dvojnásob, je veřejným médiem. Propírají-li si na něm někteří policisté své „rodinné policejní prádlo“ tak důkladně, až na sebe vyžvaní i své animozity vůči jiným útvarům svého sboru, starším či mladším kolegům, vyšším, či nižším funkcím, nebo když sprostě nadávají svým civilním diskutujícím oponentům ( někdy možná i provokatérům, kteří si právě takto přejí jejich úroveň odhalit), je to pro společnou věc hodně špatné. Takoví, zpravidla hrdinně anonymní fňukalové, či bojovníci proti všem, se pak ještě diví, že je veřejnost nemá příliš v oblibě, nebo že se jim dokonce posmívá, aniž by se zamysleli, zda k tomu svými „lyterárnímy vítvory“ sami nepřispívají. To není o svobodném vyjadřování názorů a svobodě slova, to je o určité úrovni těch, kteří této svobody sice právem využívají, ale místo zisku mohou sobě i svým moudřejším kolegům přinést ztrátu. Čekat za této situace od veřejnosti podporu je naivní. Půjde-li to tak dál, veřejnost bude spíše na policii nahlížet jako na sbor rozhádaných sobeckých skupin, ve kterém zuří válka všech proti všem. A to již nemluvím o tom, že zákon o služebním poměru není momentálně středem světa, tím se v souvislosti s reformou veřejných financí brzy stane dalších několik zákonů, od daňových, přes „sociální“ a „nemocenské“, až po přímo nesouvisící, ale stále napadaný zákoník práce. To ale někteří naši kolegové nevědí a co je horší, ani vědět nechtějí, podle nich neexistuje zřejmě žádné nebezpečí dalšího zhoršení „našeho“ zákona. Chtěl bych jim vzkázat, že strká-li pštros před nebezpečím hlavu do písku, nebezpečí nepomine, jenom se může dočkat toho, že ani nebude vědět, kdo ho nakopl. Vysvětlovat mu ex post, že si to do značné míry zavinil sám, je už potom zbytečné...Vladimír Mühlfeit
Naši partneři
