Blíží se druhá (třetí ?) demonstrace UBS.

Blíží se druhá (třetí ?) demonstrace UBS, a tak se množí různé více, i méně zasvěcené příspěvky na diskusních fórech různých ...

Blíží se druhá (třetí ?) demonstrace UBS,
a tak se množí různé více, i méně zasvěcené příspěvky na diskusních fórech různých webů, které navštěvují především policisti. Jeden z nich, který si bez jakéhokoliv mandátu nadělil právo mluvit i za příslušníky našeho bezpečnostního sboru, zřejmě právě proto, že mu na „jeho“ webu kromě policistů chyběli už několik měsíců také hasiči, oslovil je na Požárech sugestivní otázkou typu „tak co hasiči, půjdete do toho s námi ?“ Je vidět, že se opravdu cítí povolán a já mu ten pocit neupírám. Zrovna tak bych nikomu z hasičů nerozmlouval, zda dělat to, či ono, jsou přece dospělí a kdo jiný, než hasič by se měl umět samostatně rozhodovat. Naprosto se nehodlám probírat blátem, které (většinou anonymové) na několika webech házejí po všech, kdo nejsou ochotni odkývat jim cokoliv a kteří se snaží věcnou diskusí vysvětlit jim, v čem se třeba mýlí a co by mohli dělat lépe. Dělají to myslím proto, že zkrátka neumí věcně reagovat na odlišný názor. A pokud se již na nic jiného, než na nenávistné uštěpačné napadání kultivovaně a logicky diskutujícího účastníka nezmůže ani člověk, který si kdysi říkal prezident odborů, je to sice smutné, ale hlavně pro něj, já s tím nic nenadělám. Mohu se jen spoléhat na inteligenci a samostatný úsudek čtenářů, což také jako člověk, který věří ve slušnost většiny lidí dělám. Přesto myslím nastal čas alespoň stručně uvést pár údajů o našem odborovém svazu, i když většinu toho, co nyní shrnu, bylo a je možné nalézt na našem webu, ve stanovách atd.

Tak předně: nikdy jsme neměli a neusilujeme o žádnou vyšší kolektivní smlouvu s ministerstvem vnitra, nebo s generálním ředitelstvím. Nejsme také od těchto institucí dotováni ani jedinou korunou a svoji nezávislost si ceníme natolik, že jsme se dokonce nikdy nepřihlásili ani do grantů pro občanská sdružení, ze kterých je možno nějaké peníze za určité činnosti pro stát každoročně získat. Ne, že bychom aspoň některé grantové věci neuměli, nebo že by to nebylo čisté, ale prostě by nám to nestálo za ty možné řeči o naší závislosti.

Za druhé: sídlíme v budově DOS na Žižkově, kde máme od Majetkové unie pronajato celkem 60 m2 prostor a platíme ročně nájemné 200 tis. Pracuje zde stabilně svazový inspektor BOZP (zatím částečně dotován státem přes ČMKOS a částečně placen námi). Dále je zde uvolněný předseda OSH a neuvolněný 1. místopředseda, který se pro dlouholetý nesouhlas GŘ s uvolněním druhého příslušníka nakonec před dvěma lety uvolnil sám. Tím se obětoval pro hasiče a sebe připravil o nový výsluhový příspěvek. Mimochodem, náš pan generální ředitel nám i podle nového zákona umožnil mít uvolněného pouze předsedu svazu, i když jde o neplacenou zálohu v podstatě na úrovni desítek mateřských dovolených, či uvolněných zastupitelů a pod. A při jednání o těchto věcech se nechal slyšet, že podle jeho názoru by nemusel být uvolněn ani jeden člověk a že vůbec u hasičů by žádné odbory být neměly. Před 10 lety, když nastupoval do funkce, měl názor jiný, ale kdo má právo jej soudit za to, že se ještě názorově vyvíjí?

Za třetí máme díky pochopení členské základny a Výkonné rady, která každoročně schvaluje rozpočet, odpovídající vybavení pro svoji práci, od nábytku, přes PC, kopírku, fax, mobily, až po jedno osobní vozidlo, které 1x za 4 roky obměňujeme. Toto vše je placeno z členských příspěvků našich členů, kteří si polovinu nechávají ve své ZO a polovinu posílají na centrálu. Mimochodem, 1.8 mil. Kč vracíme zpět v podobě dotování špičkového odborového úrazového a odpovědnostního pojištění a vzájemného podpůrného fondu. A členům v nejtíživějších životních situacích se díky členství v odborech vrátily až několik set násobky toho, co kdy do svého členství vložili. Celkem to již činí přes 20 mil. Kč, nepočítaje v to dalších nejméně 5 mil. z veřejných sbírek, které jsme pořádali.

Za čtvrté: máme zcela odlišnou „sociální“ historii od policistů. Byli jsme už v r.1989 (přípravný výbor) v našem Sboru první a po dlouhou dobu jediní, kdo usilovali nejen o dotažení  platů hasičů na úroveň policie (o to samozřejmě usilovalo i služební vedení), ale i o jejich přechod do režimu služebního poměru, protože jinak nebylo možno dosáhnout policejního sociálního zabezpečení. Hasiči si totiž o sociálních kompenzacích, které policisti už od Rakouska-Uherska považují za samozřejmost, mohli nechat jenom zdát. Od prvního pokusu v ČNR v r.1990 o samostatný zákon o HZS přes novely senátora Zemana a spol. až po zákon o HZS ČR v r.2000 nám trvalo dlouhých 10 let, než jsme se na úroveň zajištění policistů služebním poměrem dostali kompletně. Bylo to 10 let trpělivé mravenčí práce, založené na studiu, rozborech, statistikách. 10 let nelehké spolupráce s vedením Sboru a resortu, 10 let přesvědčování ministrů, poslanců a senátorů, 10 let permanentních jednání, tedy dialogu, nikoliv jednostranných výkřiků a ultimát. S těmi bychom bývali daleko nedošli. Do protestní akce šli hasiči za tu dobu jen jednou, a to hned v r.1990, kdy před ČNR napochodovali naši pražští kolegové v plné zbroji a přesvědčovali poslance, aby samostatný zákon pro hasiče nepřijímali, protože hasičům bude lépe v režimu zákoníku práce. To první se jim tenkrát podařilo a tak se žádné sociální vymoženosti nekonaly. Je paradoxem, když nám jejich nástupci vloni vyčetli, že jsme neprosadili pro hasiče samostatný zákon, jak jim předloni radil pan Kalousek vč. nabídky pomoci. Že by to bylo pro tak malou a politicky nevýznamnou skupinu lidí dnes na rozdíl od r. 1990 neprůchodné, to už tehdejším pražským samostatným odborářům zapomněl říci. Proč by to taky dělal, takové svedení hasičů na slepou kolej, na které by až po několika letech zjistili, že jejich vlak projel jinudy, to by přece byla mistrovská politická práce a za pokus to stálo. Politikové se tak různých obtížných lobujících zástupců zbavují denně a slibem nikoho neurazíš. Kdo není naším členem, nemusí toto vše vědět. Koneckonců ani naši mladší členové to vědět nemusí. Ale nařkne-li nás bůhvíjaký anonym na nějakém webu tu ze závislosti na MV, či GŘ, jindy z toho, že nic pro lidi neděláme, že se bojíme a pod., jde buď v lepším případě o jednoduchého střelce od boku, který rychleji mluví, než myslí a slovíčko sem nebo tam pro něj nehraje roli, nebo v horším případě o člověka, který nás chce uvnitř rozeštvat a nějaká pravda je při tom to poslední, co by chtěl ostatním v diskusi sdělovat.

Za páté: máme základní organizace ve všech okresech a v některých až 100% organizovanost. Kde naopak ZO nemáme, nebo tam máme jen individuálně některé členy, to je většina krajských ředitelství. Na GŘ a jeho zařízeních (škola, učiliště, základny logistiky apod.) nemáme žádné členy, ani nezkoumáme, kde, či zda vůbec jsou tam lidi odborově organizováni, protože nám do toho nic není. Dveře k nám mají otevřené, ale ke vstupu do OSH je nepřemlouváme, také proto máme „jen“ 70% .

Za šesté : v naší členské základně mají sice většinové zastoupení tzv. výjezdoví hasiči, to ale v žádném případě neznamená, že by ostatní příslušníci nebo zaměstnanci byli v rámci OSH nějak diskriminováni. A na občasné řeči z generálního ředitelství (a v poslední době i z některých krajských), že bychom se měli přejmenovat na svaz výjezdových hasičů, se můžeme s prominutím vykašlat naprosto stejně, jako kašleme na některé výkřiky z webů, které by chtěly opak.

Za sedmé a za poslední: od založení přípravného výboru v listopadu 1989 do ustavujícího sjezdu historicky prvního samostatného Odborového svazu hasičů v únoru 1990 uplynuly 2 měsíce a pár dní. Úplně to na založení svazu stačilo, protože byly naplněny intenzivní prací členů přípravného výboru ve všech krajích, kteří se snažili hasiče stmelovat a ne rozhádávat (a že by tenkrát bylo o čem se hádat, to mi věřte). Podařilo se jim to natolik, že na ustavující sjezd OSH v Brně přijeli delegáti ze všech krajů vč. Prahy s 80 procentním mandátem založit svaz a zvolit namísto přípravného výboru nové vedení OSH. I když hned na začátku sjezdu delegace pražských odborářů, vedená tehdejším pražským náčelníkem po jeho nesouhlasném projevu s navrženým programovým směřováním svazu opustila jednací sál a mandát ostatních tak klesl za celý HZS ČR na „pouhých“ 70%, toto číslo, i přes značnou obměnu lidí si od té doby neustále udržujeme. Dokonce v poslední době zaznamenáváme jako jeden z mála svazů mírný nárůst členské základny. Po celou dobu přípravy ustavujícího sjezdu jsme postupovali podle stanov, které jsme od nikoho neopisovali, které jsme řádně zaevidovali na MV a které jsme rozšířili na všechny požární stanice, aby potencionální členové OSH nekupovali zajíce v pytli. Žádné průběžné změny podle momentální situace jsme ve stanovách do sjezdu nedělali, ani ne tak proto, že by to bylo v rozporu se zákonem ale především proto, že by to byla nehorázná manipulace s lidmi, kteří nám věří. Složení přípravného výboru bylo také od počátku neměnné, všichni jeho členové a jejich soukromé i služební adresy byli nejen nahlášeni na MV, ale také zveřejněni na všech požárních stanicích, aby si nikdo nemohl myslet, že snad máme nějaké virtuální černé duše a ve skutečnosti že je nás jen pár samozvanců. Ze stejných důvodů jsme si nedovolili měnit ani sídlo naší prozatímní organizace. Hráli jsme prostě fér hru s těmi, které jsme chtěli získat do našich řad a vyplatilo se to jak nám, tak myslím i jim.

Ještě pár slov k demonstracím: za prvé zdůrazňuji, že i podle mého osobního názoru účast na nich je nezpochybnitelným právem každého občana a je fantastické, že už se při nich (zatím?) nemusíme nedobrovolně sprchovat vodními děly. Hrami se slovíčky typu „toto byl happening, tamto bylo jen spontánní malé setkání příznivců a teprve toto je demonstrace“ se nehodlám zabývat. Před první demonstraci se v tisku objevila tisková zpráva UBS, že na akci přispěje NOSP a že byly požádány i hasičské odbory, které se však odmítly na financování fontány podílet. Zavolal jsem předsedovi UBS Jiřímu Vítkovi i Milošovi Plechatému a zeptal se, kdo z nich si dovoluje takto o nás lhát, když musí sami nejlépe vědět, že s námi o ničem takovém nejednali. Zároveň jsem řekl, že pokud se naučí slušně požádat o finanční výpomoc, nebudou pravděpodobně v rámci solidarity s nově vznikajícími odbory odmítnuti. Následovala omluva Jiřího Vítka ve stylu „promiň, to v těch novinách byl jenom takový novinářský informační šum“a sdělení, že za finanční výpomoc by kluci byli samozřejmě vděčni, načež jsme finančně přispěli jednou třetinou stejně jako UBS a NOSP. Že jsme navíc uhradili i autobusy našim ZO, byla samozřejmost. Na fontánu jsem byl pozván, proto jsem přišel. Odmítl jsem však hned při vstupu na pódium představu organizátorů „ dáme každému hostu dvě minuty, to budeme prokládat reakcemi z publika a tak se to bude střídat dokola, dokud bude diskuse a dokud budeme mít čas, vymezený k pronájmu“. Jasně jsem řekl, že o nějaké překřikování nemám zájem a že buď mě nechají přednést souvislou pětiminutovou řeč a je na mně, zda lidi přesvědčím o rovné hře OSH, nebo zda mně vypískají, nebo nevystoupím vůbec a mohou mě vypískat rovnou a bez soudu. Pánové to po bleskové miniporadě akceptovali. Moje vystoupení je dodnes v úplném znění k dispozici na tomto webu  http://www.osh.cz/clanky.asp?skupina=1&clanek=274  a ani s odstupem půl roku se za něj nestydím, ba naopak. Nerad bych, aby to vypadalo jako samochvála, ale když jsem dostal pár dopisů, oceňujících, že jsem se nebál přijít před dav lidí, ve kterém byla zjevně i skupinka lidí, naočkovaných proti OSH a proti mně osobně zvlášť, přečetl jsem si je s určitým zadostiučiněním. V mém vystoupení jsem se nesnížil k nějakému kličkování, nýbrž jsem uváděl konkrétní čísla a fakta, i když zpočátku reakce z publika nebyly zrovna kladné, což odpovídalo tomu očkování. Jeden z pražských kluků za mnou dokonce přišel po závěru a pěkně jsem to od něj schytal. O odborných věcech se bavit nechtěl, stačilo mu, že „on dobře ví, jak jsem se v parlamentu paktoval s Kalouskem“ a proto si nepřeje, abych mluvil za něj. Nabídl jsem mu, že budu vždy v úvodu svých vystoupení uvádět jeho jméno a vysvětlovat, že na jeho výslovné přání za něj v žádném případě nemluvím. Každopádně ani před ním jsem neutekl a trpělivě jsem s ním diskutoval, mj. i o tom, co jsem kdy dělal v parlamentu a odkud on má takové „zaručené“ zprávy o mém lobování (dnes už to vím, měl je od svého kolegy, který byl za Kalouskem sám a odcházel ze schůzky omámen vidinou samostatného zákona pro hasiče). Po nějaké době se tento můj pražský kritik sám ozval a omluvil se mi a nakonec jsme i našli společnou řeč jak za hodinu v mé kanceláři, tak následující den při jeho účasti na našem předsednictvu. Proto až zase budete někde na webech číst, jak jsem se na fontánu vnutil, jak jsem tam šel slíznout smetanu za práci, kterou odvedli jiní, jak jsem tam slíbil zrušit zákon ( takový plamenný slib tam skutečně z jedněch právnických úst k mému němému údivu zazněl), či jak jsem slíbil, že budeme organizovat další demonstrace a pod., vzpomeňte si prosím, jak to bylo doopravdy. A neslouží-li vám paměť, nebo jste tam nebyli, nespoléhejte se na líčení z druhé ruky, přečtěte si můj projev z Fontány v originále.
Závěr: když přijdu tam, kam mně pozvali, vždy to bude pro některé špatně. Když nepřijdu, bude to zase špatně pro jiné. Stejně to platí o akci, na kterou jsem pozván nebyl. Ve všech čtyřech možných případech řešení to je ale problém těch, kteří s mým rozhodnutím nebyli spokojeni, ne můj.
Ostatně soudím, že hasiči patří do nejvyšší skupiny rizikového příplatku.
Vladimír Mühlfeit